V jeskyních a na podzemním jezeře města Tapolca

Do lázeňských měst kolem maďarského jezera Balaton směřuje každoročně množství turistů, kteří tady nacházejí léčivé prameny a k tomu navíc zajímavé zážitky v krajině vinic a historických měst i hradů a zámků, kde se kdysi psala historie někdejších Uher. Mezi ta nejzajímavější místa patří město Tapolca, ležící jen 12 kilometrů severně od Balatonu.

Tapolca je zdánlivě nevelké město s historickým centrem, jehož jádro tvoří starý mlýn ze 16. století nad jezírkem, oklopeným dalšími starobylými domy a původně gotickým kostelem. Blízko tohoto centra nacházíme ubytování v hotelu Pelion, odkud mají hosté přístup do zdejšího unikátu - léčebné jeskyně, která tady funguje už od roku 1925. 

Sem se jezdí léčit lidé s nemocemi dýchacích cest. Z přízemí hotelu sestupujeme po schodišti až do hloubky 20 metrů a pak procházíme rozsáhlým labyrintem chodeb a chodbiček do větších jeskynních sálů s lehátky, kde můžeme relaxovat a dýchat - jak se doporučuje až 3 hodiny denně - léčivý vzduch. Nás ale kromě této Léčebné jeskyně láká ještě jiná zajímavá atrakce města Tapolca - nedaleká Jezerní jeskyně, kde čeká na návštěvníky skutečný klenot a největší atrakce těchto míst - podzemní jezero, na kterém je možné proplout alespoň malou část tři a půl kilometrového jeskynního systému. 

A tak se vydáváme z hotelu na nedaleké Náměstí republiky, kde se ve zdánlivě nevelkého domě nachází návštěvnické centrum a vstup do jeskynního komplexu. V překvapivě rozlehlých a skvěle vybavených expozicích jsou návštěvníkům zapůjčeny speciální brýle. Až při procházení výstavních prostor je oceníte. Na zdech jsou umístěny obrazovky,na kterých můžeme sledovat 3D videa z výzkumů v jeskyních a nádheru podzemních prostor i krásu okolní krajiny. Dozvídáme se, že zdejší jeskyně, které byly objeveny náhodně v roce 1903 při hloubení studní, byly už zhruba před 7 tisíci lety v době mladší doby kamenné, obydleny pravěkými lidmi a zvěří. Což dokládají četné nálezy. 

Rozsáhlé jeskyně mají tři patra - v tom prostředním se jezdí na lodičkách po podzemním jezeře. V exponátech nechybí ukázky zdejších hornin, rostlinstva i zvířat. A samozřejmě i bohaté materiály z objevování celého jeskynního komplexu, který byl pro veřejnost otevřen roku 1912 kdy první návštěvníci mohli obdivovat podzemní jezero i největší jeskyni, nazvanou po známém maďarském geologovi Jánosovi Loczym. 

Postupně byly objevovány další podzemní chodby, dutiny a sály, jeskyně byly za první a druhé světové války uzavřeny, aby pak byly nově obnoveny a znovu i po modernizaci vstupních prostor otevřeny v roce 1998. Pokud byste tady očekávali krápníkovou výzdobu, nenajdete ji, protože prosakování dešťové vody do pozemí a tím i tvorbě krápníků zabraňuje silná vrstva jílu.

Po prohlídce scházíme chodbami do zhruba patnáctimetrové hloubky k podzemnímu jezeru. V nevelké jeskyni je přístaviště plechových dvoumístných loděk. Odtud se po krátké instruktáži vydávají návštěvníci na zhruba třistametrovou plavbu osvětlenými tunely a jeskyněmi. Trasa se nezdá dlouhá, ale jak zjišťujeme, je nutné plout pomalu, protože tunely jsou leckde jen metr vysoké, na šířku pak mají 2 až 3 metry. A zatímco někde je průzračná voda pořádně hluboká,místy narážíme na kamenité dno. V čisté vodě můžeme pozorovat malé rybky - střevle potoční, které prý se sem původně dostaly z jezírka v centru starého města. A žjí tady i drobní korýši. Máme jen jediné pádlo, ale protože plujeme pomalu, abychom si plavbu vychutnali, můžeme se odrážet i rukama. Snad nejhezčím zážitkem je pak plavba po největší jeskyni, která má na délku přes 20 metrů a klene se nám nad hlavami ve výšce pěti metrů.

Obepluli jsme podzemní jezero a vracíme se k přístavišti. Ale ještě dlouho po opuštění Jezerní jeskyně nás neopouštějí dojmy z návštěvy tohoto jedinečného unikátu. Dosud tu probíhají objevitelské práce a tak není vyloučeno, že časem zde budou objeveny a možná i pro návštěvníky otevřeny další prostory, které se zatím skrývají pod zemí.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava