Za legendou jeďte do Darjiu

Darjiu je malá rumunská vesnička, dost špatně přístupná – leží mimo hlavní trasy, autem se do ní dá dojet snad jen z jednoho směru, a to ještě po značně rozbité silničce. Je jakoby na konci světa, a tak její pozoruhodný kostel rozhodně nenavštěvují davy – autobus s turisty tu skutečně nedojede. O to větší atmosféru ale má.

Přijeli jsme brzy. Podle cedule na dveřích do kostelního areálu se otevírá až za hodinu. Než jsme ale obešli hradby, tak už stála u dveří paní a vyhlížela nás, kde jsme. Viděla cizí auto, a tak přišla otevřít dřív, abychom mohli dovnitř na prohlídku.

Opevněný kostel v Darjiu pochází z  přelomu 13. a 14. století, na konci 15. století byl rozšířen a v  16. století došlo k  významnému posílení jeho obranyschopnosti – původní zeď obkružující kostel byla nahrazena masivní obdélníkovou zdí s  baštami. Nešlo jen o ochranu kostela samotného, v  prostorách přiléhajících ke zdi z  vnitřní strany uchovávali místní obyvatelé zrno, v  baštách zavěšovali šunku, klobásy a slaninu, aby takto bezpečně uchovali zásoby pro časy potyček a válek. Je pozoruhodné, že se tu masné výrobky takto skladují dodnes. Rodiny však mohou vstoupit do bašty a vyzvednout své zásoby jen v  určitých dnech a pod dohledem.

Co je ale na kostele v Darjiu opravdu speciální, je jeho výzdoba. Bělostné zdi v kombinaci se sytě modrými lavicemi uchvátí jednoduchostí. Obzvláště jedinečné pak jsou středověké fresky z roku 1419, hlavně ty na severní zdi interiéru, jež zobrazují legendu o svatém Ladislavovi, udatném vládci Uher z 11. století. Tento hrdinský příběh byl na území maďarského království ve středověku velmi populární, i když dnešníma očima se zdá poněkud morbidní. Fresky popisují, jak biskup z  Oradey žehná králi, který se chystá do boje. Následuje bitva a výjev s králem zvedajícím halapartnu, na dalším vyobrazení je král na bílém koni, jak pronásleduje cizího válečníka. Ten na krále namíří luk, avšak dívka, kterou válečník unesl, luk popadne, aby bojovník nemohl zamířit. Poté zastaví koně, seskočí a halapartnou přetne válečníkovi šlachy. Král ho pak popadne za vlasy a dívka válečníkovi sama setne hlavu. Nu, toť středověká romantika.

Kromě popisu legendy jsou v  kostele i biblické výjevy, podobně romantické: například smrt deseti tisíc mučedníků, kteří byli svržení na bodce. Je tu ale také Saulova konverze poté, co Saul na cestě do Damašku spadl z  koně a zjevil se mu Ježíš. Kristus drží v  jedné ruce bibli a druhou Saulovi žehná. V  centrální části jižní stěny je k vidění vyobrazení Apokalypsy svatého Jana. Dominantní postavou je zde archanděl svatý Michal, který drží váhu, s níž soudí duše. Na jejím těžším konci je modlící se dívka, již se ďáblíci snaží stáhnout k  sobě, ale marně. Alespoň některé příběhy tedy mají dobrý konec.

Magda Pecoldová