Plzeňské řeky

Všech pět zdejších řek často meandruje a má nestálý vodní stav. Příčinou jejich malé vodnatosti je srážkový stín Českého lesa a Šumavy, někde poškozený vegetační kryt a malá schopnost udržet vodu, zvlášť u smrkových porostů. Nejvíce vody mívají řeky v jarních měsících, povodně se vyskytují zejména v létě po přívalových deštích spojených s bouřkou. Jinak v létě mají zdejší řeky vody nejméně, je ale často znečištěna, zejména na dolních tocích.

Mže pramení na bavorské straně Českého lesa ve výšce 750 m n. m. jako Blätterbach. Protéká Tachovem, Stříbrem. Východně od Stříbra byla vybudována v šedesátých letech 20. století Hracholuská přehrada (stavba byla dokončena roku 1964). Řeka Mže dále teče kolem hradu Buben přes Malesice, Křimice, Radčice, protéká plzeňským výstavištěm, severně od náměstí Republiky. Délka toku je 111 kilometrů, od pramene k soutoku s Radbuzou klesá o 450 metrů. Průměrný roční průtok je u ústí 8,5 m³/s. Za městským stadionem ve Štruncových sadech se spojuje v nadmořské výšce 300 metrů s Radbuzou v Berounku.

Radbuza pramení také v Českém lese 1,5 kilometru od Závisti (západně od Poběžovic a jižně od osady Rybník) na Domažlicku v nadmořské výšce 689 m n. m. Délka toku je 111 kilometrů, průtok v ústí kolem 11 m³/s. Řeka protéká Bělou nad Radbuzou, Horšovským Týnem, Staňkovem, Stodem, Dobřany do Plzně-Litic. Zde na ní byla postavena přehrada pro ochranu před velkými vodami (dokončena 1973) České údolí. Pod Homolkou v Plzni-Doudlevcích se do Radbuzy vlévá Úhlava.

Úhlava vzniká na svazích mezi Pancířem a Můstkem na české straně Šumavy ve výšce 1110 m n. m. Řeka je dlouhá 102 kilometrů, průtok v ústí je 6 m³/s. Úhlava protéká Nýrskem (vodárenská přehrada od roku 1969), západně od Klatov, Švihovem, Přešticemi, Čižicemi, Štěnovicemi, Radobyčicemi a v Plzni se zprava vlévá do Radbuzy. Úhlava je významným zdrojem pitné vody pro Plzeň.

Úslava vzniká soutokem Žinkovského a Myslívského potoka u Nepomuku ve výšce 695 m n. m. Tok je dlouhý 92 kilometrů, průtok v ústí je jen 3,5 m³/s. Řeka protéká Blovicemi, Nezvěsticemi, Šťáhlavy, Starým Plzencem, Koterovem, Božkovem, Lobzy, Letnou a v Doubravce pod více jak 1 000 starou stavbou kostela sv. Jiří se v nadmořské výšce 296 m n. m. zprava vlévá do Berounky.

Berounka vzniká soutokem Mže a Radbuzy. Až ke svému ústí do Vltavy u Modřan je dlouhá 139 kilometrů, průtok v ústí je 36,5 m³/s. Řeka vytváří během svého toku po soutoku se Střelou řadu zajímavých meandrů. Protéká již od Plzně Bílé Hory přírodním parkem Horní Berounka, dále pak Křivoklátskem a Českým krasem (CHKO).

Reliéf okolí města Plzně

Nejznámějšími vrcholky reliéfu Plzně a okolí jsou Homolka na Slovanech s 373 m n. m. a Chlum v Doubravce se 416 m n. m. Oba jsou tvořeny tvrdými spility vzniklými podmořskými sopečnými výlevy. Stejný původ má i Val (Valík) s výškou 435 m n. m. (známý především v souvislosti s výstavbou problémového dálničního obchvatu Plzně na dálnici D 5). Krkavec (504 m n. m.) nacházející se severozápadně od Košutky je tvořen permskými pískovci. Dva kilometry od Chotíkova severovýchodním směrem se nachází permokarbonská hrásť se 404 metrů vysokou Příšovskou homolkou. Jde o pozůstatek nejjižnější sopky v Čechách, plochou sopečnou kupu starou asi 10 milionů let. Radyně ležící 1,5 kilometru jihozápadně od Starého Plzence s výškou 569 metrů je tvořena střídajícími se břidlicemi s buližníky a porfyry. Vrch Radyně náleží do Švihovské vrchoviny (ostatní uváděné vrcholy jsou součástí Plaské pahorkatiny). Na území města Plzně se nachází Sylvánský vrch mezi Radčicemi a Košutkou s výškou 414 m n. m., Dubová hora mezi Lhotou a Liticemi s výškou 407 m n. m. a Černá myť mezi Červeným Hrádkem a Dýšinou s nadmořskou výškou 419 metrů.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení