Jsme zvyklí počítat hodiny našich dnů v Evropě podle středoevropského času, který o jednu hodinu (v létě smluvně o dvě) předchází světový čas - GMT (Greenwich Mean Time), jenž ukazují hodiny na hvězdárně Greenwich v Londýně. Ta hodinová odchylka je dána rozdílem mezi střední Evropou a Londýnem cca 15 délkových stupňů. Jestliže na každých 15 stupňů zeměpisné délky směrem na východ je přidávána hodina, musí se to někde skokem vyrovnat. A to místo je poblíž 180. poledníku v Tichém oceánu. Pokračujeme-li tady v pohybu směrem k východu, musíme ubrat celý den. A naopak, při letu či plavbě z východu na západ, kdy normálně na každých 15 délkových stupňů se ručičky hodin posunou o hodinu zpět, zde jeden den přidáváme.
Stoosmdesátý poledník jako datová
hranice byl stanoven v roce 1845 z toho důvodu, že neprochází přes
větší obydlené území nebo stát, kde by jedna část měla ve stejnou
hodinu např. neděli a druhá pondělí. (Tím byl také "zrcadlově"
ovlivněn i výběr nultého, greenwichského, poledníku, který musí ležet přesně
na opačné straně zeměkoule.) Z praktických důvodů se datová linie někde
od 180. délkového stupně odchyluje. Je to např. v Beringově úžině
mezi Asií a Severní Amerikou, protože jinak by nejvýchodnější Čukotka
měla jiné datum než zbytek Ruska. Podobně by 180. poledníkem byla rozdělena
ostrovní skupina Fidži.
Před rokem 1995 byla jediným státem
světa, jehož území dělila datová hranice, republika Kiribati, stát s
nepatrnou plochou pevné země 811 km2, kterou ovšem skládají
ostrovy rozložené na ploše okolo 3 milionů kilometrů čtverečních hluboko
po obou stranách 180. poledníku. Po úpravě byl celý stát zařazen na západ
od datové hranice, která se tím posunula skoro o 30 stupňů východně.
Kiribati tak jako první na světě vítá nový rok.
Kiribati
Do Kiribati jsem přiletěl z fosfátového
ostrova Nauru přes Marshallovy ostrovy a už z dálky mě vítala veliká
laguna se 16 ostrovy, tvořící jádro Gilbertova souostroví. Ostrov Tarawa leží
asi uprostřed a na něm je mezinárodní letiště, kde dosedají letadla 7
společností. Blízko je i hlavní město Bairiki, což je vlastně jen trochu
větší vesnice. Má ale všechny "republikové" náležitosti, dva hotely
a dokonce i malou nemocnici. Mluvil jsem s několika mladíky a ti si stěžovali,
že se na ostrově nic neděje; práce je málo, rybolov moc nevynáší a
turistů taky moc nejezdí. Na ostrovech rostou jen kokosové palmy a táro,
jinak nic a na export jde tudíž jen kopra a ryby. O letiště na ostrově
Tarawa, který drželi v r. 1942-44 Japonci, se urputně bojovalo a Američané
ztratili v zálivu u ostrůvku Betio přes tisíc vojáků.
V Kiribati žije
dnes něco přes 100 000 obyvatel, v hlavním městě asi 2 500. Jsou to převážně
křesťané. Ostrovy jsou jen několik metrů nad hladinou moře a při častých
hurikánech dochází k velkým škodám. Karibaťané jsou zkušení námořníci.
Pracují perfektně, mluví dobře anglicky, a proto se jich přes 1200 plaví
na obchodních lodích po celém světě.
Související články:
Na ostrovech
kolem datové hranice - 2
Na ostrovech
kolem datové hranice - 3
Na ostrovech
kolem datové hranice - 4
Miroslav Šnejdar Zeměpisné sdružení |