Vall de Boí - Španělsko, Pyreneje

Pyrenejské údolí Vall de Boí je územím s největší koncentrací románského umění v Evropě. Skupina výjimečně dobře zachovalých kostelíků představuje unikátní příklad kulturní tradice, jež kvetla v Katalánsku ve 12. století. Románské kostely a vesnice, v nichž se nacházejí, jsou příkladem kulturní krajiny, která se přirozeným způsobem rozvíjela, aniž by se ztratil její původní charakter.

Arabská invaze a okupace Iberského poloostrova se nikdy nedotkla horských údolí v Pyrenejích. Avšak navzdory své odlehlosti se obyvatelé těchto údolí již od začátku 2. tisíciletí setkávali s idejemi a kulturními vlivy, které zde přinášeli kupci, putující mniši a křesťanští poutníci cestující do Jeruzaléma a do Santiaga de Compostela.

Navíc ze tří křesťanských oblastí tehdejšího Španělska (Katalánsko, Navarra, León) mělo Katalánsko nejlepší kontakty s vnějšími vlivy. Byl to svět malých hraběcích panství, později v 11. století sjednocených Ramonem Borrellem II. pod hegemonii Barcelony, která trvala až do počátku 15. století. Z Itálie, a obzvláště Lombardie, sem proudily nové kulturní styly, přicházeli řemeslníci a umělci. O jejich vlivu svědčí fakt, že slovo ´lombard´ se v katalánštině stalo synonymem pro ´kamenné zdivo´. Odsud z Katalánska se románské architektonické a umělecké vlivy rozšířily ve 13 až 15. století dál na celý Iberský poloostrov.

Větší mapa

Vall de Boí se nachází v Pyrenejích v oblasti Alta Ribagorça, asi 120 km severně od Lleidy. Hluboké údolí je ukryto pod vrcholy masivu Beciberri/Punta Alta. Není tu téměř žádný průmysl - jen dva vodní mlýny, pila, přádelny vlny a nedaleko vesnice Durro se těží olovo. Voda, která zde pramení, obsahuje síru  a minerály, jsou tu tedy také malé termální lázně. Vesnice v údolí mají dodnes středověký půdorys s domy seskupenými kolem centrální budovy, např. kostela, nebo kolem hlavní silnice (obvykle to byly původní římské cesty).

Vall de Boí je bezesporu kolébkou katalánského románského umění. Celkem devět románských kostelíků v údolí Vall de Boí patří k mistrovským dílům své doby. Jejich románský sloh odráží místní specifika a projevuje se například v řetězci elegantních zvonic, jež stojí po celém údolí. Jedná se o rané románské umění adaptované na izolované horské prostředí a protože se údolí nacházelo mimo významné náboženské trasy, odráží se ve zdejších dílech ceněná individuální osobnost umělců se silným výrazem.

Do souboru patří kostely:

Sant Climent de Taüll, Santa María de Taüll, Sant Joan de Boí, Santa Eulália d´Erill la Vall, La Nativity de Durro, Santa María de Cardet, Santa María de Cóll, Sant Feliú de Barruera a poustevna Sant Quirc de Durro.

Prvních sedm jmenovaných se využívá pro náboženské účely od jejich vysvěcení v 11. až 12. století až do dneška. Generace za generací se tu obyvatelé údolí scházeli k náboženským, kulturním i vesnickým obřadům.

K souboru kostelíků patří ovšem také nástěnné malby, jež původně zdobily hlavní kostely a ve 20. letech 20. století byly přeneseny do Národního muzea katalánského umění v Barceloně. Z nich se výzdoba apsidy kostela Sant Kliment de Taüll považuje za jeden z mistrovských kousků románského umění. Tyto malby se do Barcelony dostaly v období, kdy existovalo reálné nebezpečí, že při neexistenci právní ochrany kulturního dědictví by se snadno mohly dostat za hranice Španělska. V barcelonském muzeu jsou malby součástí stále expozice, a v kostelících Vall de Boí jsou jejich dokonalé kopie.

Mapa Vall de Boí s popisem jako soubor PDF

Lumír Pecold