Ivan Farský
Zeměpisné sdružení

Je potěšitelné, že se našim cestovatelům po kovidu i obavám díky válce na Ukrajině, opět otevírá možnost navštívit Lotyšsko. Je to země, která má řadu předpokladů a zajímavostí pro to, abychom sem opět zavítali. Jednou z možností poučné návštěvy je i nově rekonstruované Muzeum okupace v Rize.

Nejstarší gotický kostel Norska, jehož stavba byla dokončena v roce 1277.

Kdyby se Vás někdo zeptal ve znalostní soutěži, kde leží město Kristiansand, uměli byste říci: ano, vím. Nespletli byste se s podobným jménem města v západním Norsku Kristiansundem? Možná, že by někdo ještě připomněl město Kristianstadt na jihu Švédska. Všechno to jsou zajímavá města, avšak jejich nevýhodou je to, že neleží na významných cestovatelských trasách. Nacházejí se tak trochu mimo širší zájem. O to překvapivější pak je, když se člověku podaří sem dostat a může objevovat mnoho zajímavostí, o kterých neměl tušení.

Pokud se nás takto někdo zeptá, pak asi málokdo odpoví kladně, přestože téměř všichni, kdo cestoval do Norska, ho měl při přejezdu trajektem z Helsingøru v Dánsku do Helsingborgu ve Švédsku, před očima. Jde o věž, která jako jediná zbyla po někdejším hradu střežícího od středověku severní vjezd do Öresundského průlivu. 

Po přijetí křesťanství v Norsku, kolem roku 1030, bylo v průběhu středověku až do reformace roku 1537 v zemi postaveno asi tisíc sloupových kostelů. Zdejší v Ringebu vznikl v roce 1220 a je pova­žován jako jeden z největších dvaceti osmi, které se v zemi doposud dochovaly. Pouze zde v Norsku se zachovalo takové množství nenahraditelných stavebních památek.

O městě Kaunasu v Litvě asi každý z čtenářů již slyšel nebo ho dokonce navštívil. O přehradě na řece Nemunas (Němen) ví již asi méně lidí a o zajímavostech v jejím okolí bude povědomost zřejmě menší. Je to dáno tím, že veškeré hlavní trasy vedou mimo toto vodní dílo. Nachází se na východním okraji města a z dálnice od Vilniusu je vidět jen na krátký okamžik. 

Pokud míříme po dálnici D2 směrem do Bratislavy, pak těsně před ní nás hnědá informační tabule upozorní na, ze školy nám známý, hrad Děvín. Asi se rozpomeneme na skutečnost, že stojí nad soutokem řeky Dunaj s jejím levým přítokem - Moravou. Zapátráme pohledem ve směru šipky, avšak uvidíme jen zvlněný terén Malých Karpat, nad kterým vyvstává vrcholek Děvínské Kobyly (514) s vyhlídkovou věží, za kterým se hrad skrývá.

Lvov je dnes významné město na západě Ukrajiny, které vzniklo někdy kolem poloviny 13. století. Za své historie bylo centrem několika státních útvarů. Dnes je toto tři čtvrtě milionové město součástí Ukrajiny. Dalo se sem dostat přes Polsko po dálnici nebo letecky z řady měst centrální Evropy v tom i z Prahy nebo vlakem.

O maďarském státním svátku svatého Štěpána bylo napsáno v našich sdělovacích prostředcích již mnoho pojednání. Teprve, když se ho může člověk účastnit, tehdy pochopí, o jaký svátek jde a jaký má tato oslava pro Maďary význam.

Postupim je to jméno, které okamžitě vyvolá představu spojenou s historií Německa, Pruska, Fridrichem II. (Bedřich) zvaným "starý Fritz" a palácem Sanssouci s parkem. Ale dříve, než se stala rezidencí pruských králů 17. a 18. století, prošla Postupim dlouhou cestu.

Asi nebude v Bělorusku místo, kde je možné se tak blízce setkat s hrdinnou historií rytířů Velkoknížectví litevského (VKL), později Republiky obou národů (Rzeczpospolita) a Ruského impéria v tak původním dobře zachovalém stavu.

Cēsis je významné staré středověké město v Lotyšsku. Nachází se asi hodinu jízdy na severovýchod od Rigy, uprostřed Národního parku Gauja. V roce 1209 zde Řád mečových bratří založil hrad Cēsis, ve středověku bylo hanzovním městem. Po mnohaletém výzkumu a následné obnově je Cēsis se svými památkami významným centrem cestovního ruchu nejenom Lotyšska. Asi nevětším lákadlem je komplex Starého a Nového hradu spolu s přiléhajícím parkem. Nelze nevzpomenout ani moderní historii vzniku samostatného Lotyšska po první světové válce, a nakonec i vznik svobodného Lotyšska po rozpadu Svazu v roce 1991. Cēsis zde vždy hrál významnou roli.

Mezi komplexy příměstských paláců Petrohradu zaujímá Gatčina významné místo. Vzhled palácově-parkového komplexu z 18. století je neopakovatelný. Jeho svéráz v krajině jezer Bílého, Stříbrného a Černého…, která tvoří základ spojení severské přírody s architekturou paláců, pavilonů, bran, můstků a obelisků, spočívá v harmonickém souladu těchto krajinných prvků. Dnes je palácový komplex na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Když se řekne Terst, pak si většinou představíme spíš starší historii orientovanou do období Rakousko-uherského mocnářství. Na svých cestách do Itálie nebo k Jadranu toto město míjíme. Přesto, ač mimo hlavní trasy, stojí za to se sem podívat.

Pokud se probíráme katalogy cestovních kanceláří, nacházíme v posledních několika málo letech i trasy do Běloruska. O této zemi u nás příliš veřejných informací není, s výjimkou politických, někdy jen úzce zaměřených. Proto je docela zajímavé se do této země podívat. Na první pohled by se zdálo, že tato země má jen velmi málo předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu. Proto stojí za to se tam podívat a udělat si vlastní názor.

Podívat se k Bajkalskému jezeru na Sibiři, to je sen nejednoho cestovatele. Naštěstí dnes už zase existuje možnost se sem podívat buď samostatně, nebo s cestovní kanceláří. Je to nejhlubší jezero světa (1637m), obsahující asi 20 procent veškeré sladké vody na planetě.

Město Tartu v Estonsku je známé spíš jako univerzitní město s dlouhou tradicí. Dnes však je i místem vhodným k návštěvě z pohledu cestovního ruchu nebo místem působení "konstruktéra" poledníkového oblouku Struveho či vazbou s naší zemí přes polního maršála de Tollyho, velícího v bitvě u Chlumce, který tu má okázalý pomník. Další nová atraktivita spočívá v Pivním muzeu firmy A. le coq.

Současné Lotyšsko je jednou z mála zemí Evropy, kde se slaví dodnes stovky let starý obyčej - svátky slunovratu. Svátky Ligo a Janis 23. a 24. června tu jsou významnější než například Vánoce.

Při cestách na sever se většina cestovatelů zastaví v Oslo podle "plánu" na poloostrově Bygdøy. Zastávka je to klasicky asi na jednu až půldruhou hodinu ve známých muzeích Kon-Tiki Museet a Frammuseet. Vedle nich tu je i další, méně známé Norské Námořní muzeum.

V jednom předcházejícím článku autor Vladimír Kříž popisuje velmi pěkně historickou situaci v Albánii po druhé světové válce. Představuje také zajímavou stavbu z dob, kdy se v Albánii budovaly kryty pro případ atomové války. Jde o bunkr (tunel) pod budovou Ministerstva vnitra a nese označení Shtilla. Vchod je nedaleko hlavního náměstí v samotném centru města.

Albánie je malou zemí na pobřeží v jižní části Jaderského moře naproti italské Puglii (Otrantský průliv, 70km). Měří bezmála 29 tis. km2. Přesto má na svém území 14 Národních parků. Jedním z nich je i NP Dajti (294 km2) velmi lehce dosažitelný z centra hlavního města Tirany.

Když uslyšíme jméno tohoto města u Bodamského jezera. Většinově se nám připomene rok 1415 a Mistr Jan Hus. A současná Kostnice si tuto událost připomíná také. V Husově ulici je Husův dům (muzeum). Dnes se sice říká, že to není ten pravý dům, kde bydlel, že je to dům o několik čísel dál. Koncilu je věnováno také několik připomínek v názvech budov a ulic. Všeobecně je to však z pohledu návštěvníka velmi zajímavé město. Hlavní perlou je Staré město, jehož osou je právě Husova ulice. V okolí pak budovy radnice nebo velkolepý dóm. Bylo by možné vyjmenovat ještě řadu památek, ale k téměř pro nás neznámým patří ty, které se pojí s prastarou výrobou vína.

Současné centrum Ulánbátaru prošlo v nedávné době velmi výraznou změnou. Stará zástavba jedno až dvou podlažních domů, až na výjimky, mizí a je nahrazována moderními výškovými stavbami. Mizí tím i kus mongolské historie. Některé stavby však zůstávají. Hned vedle první výškové budovy ve městě - Blu sky, je Muzeum Choijinského (čojdžinského) lámy. Jde o chrámový komplex ze začátku 20. století.

Hlavní město Mongolska se v posledním desetiletí velmi rychle rozvíjí a to i ve směru cestovatelských možností a komfortu. Že návštěvníků Mongolska přibývá je vidět už na tabuli příletů a odletů. Kdo si pamatuje, jak vypadalo letiště před necelými deseti lety, pak dnes bude příjemně překvapen jeho rekonstrukcí. Také cesta do města se každoročně mění a tam, kde bylo před časem pusto a prázdno je dnes čtyřproudová dálnice a okolo ní nově postavené účelové budovy a sídliště.

Asi nebudete vědět, protože je to malé městečko v horním Bavorsku na řece Lech v předhůří Alp (710mn.m.). Nevede tam žádná hlavní cesta, přesto je v okolí několik zajímavostí, např. kostel ve Wiesu (zápis UNESCO) nebo echelsbacherský most či Neu Schwanstein, Linderhof a další. V minulosti však zde také vedla římská cesta Via Claudia Augusta. Rovněž ve středověku to byl významný dopravní uzel a obchodní středisko.

Litva oplývá nejednou významnou kulturní a historickou památkou, tou je i opravený někdejší klášter Dominikánů na Trakajském poloostrově nedaleko od Vilniusu. V něm je od 24. 5. 2012 současná výstava liturgického umění.

Ulaanbaatar je hlavním městem Mongolska, připomeňme několik základních údajů o této nám vzdálené zemi. Zaujímá rozlohu přes 1,5 milionu km2, žije tu přes 2,754 milionu obyvatel a hustota zalidnění je 1,8 obyvatele na kilometr čtverečný. Velkou většinou to jsou Mongolové, avšak žijí tu i Kazaši, Burjati a několik dalších málo zastoupených národnostních menšin.

Jižní část Bavorska patřila po více než 400 let k římské říši. Dodnes jsou zde patrné stopy po technice, kultuře a infrastruktuře z tehdejší doby. Je zde celá řada pozoruhodných míst. Impozantní stavby nebo jejich zbytky a archeologické vykopávky dokládají vyspělost dávné doby římského osídlení a i to, že život tu ne vždy byl snadný.

Pokud někdy pojedete po silnici č. 16 z Ingolstadtu do Ulmu, pak se Vám "postaví do cesty" malebné město Dillingen. Místo bylo osídleno již okolo roku 500 n. l. a první písemná zmínka je datována k roku 973. Ta se vztahuje k hradu, okolo kterého sídlily Alamanské kmeny. Pozdějším vývojem se místo změnilo díky trhu na město, které v polovině 13. stol. přechází do panství Augsburského kláštera. Město pak dále získává na významu a v polovině 15. stol.se stává sídlem augsburského biskupa.

Tento val je od roku 2005 zapsán v seznamu světového dědictví a je největším archeologickým jevem v Evropě. Zachoval se velmi dobře v Přírodním parku Altmültal, kde probíhá i část pohraniční cesty někdejší římské provincie Raetie mezi Dunajem a Rýnem. Současná trasa je 115 km dlouhá a je rozdělená na pět denních etap. Lze však navštívit i jednotlivé úseky, abychom se seznámili s tímto grandiózním antickým dílem.

Trakai je starobylé město na jihovýchodě Litvy, asi půl hodiny jízdy západně od Vilniusu. Žije zde přes 6 tisíc obyvatel, především Litevců a Poláků. Ve středověku to bylo sídlo litevských vládců. Dnes tuto dobu připomíná jedna z nejvýznamnějších památek v Litvě, vodní hrad Trakai. Leží uprostřed jezernaté krajiny a je významným střediskem cestovního ruchu. 

Rok 1147 je považován za rok zrození Moskvy. Vychází se při tom ze zápisu v Ipatijevské kronice, která jako jediná pojednává o tom, že kníže Jurij Vladimirovič Dolgorukij zve svého souseda a spojence knížete Svatoslava k sobě na statek Moskova. Jiné kroniky z té doby o zrodu Moskvy mlčí. Jisté tedy je, že v místě bylo již dřívější sídlo, neví se však jak velké, v jaké poloze k okolí se nacházelo, zda centrální či okrajové nebo hraniční. Postupem doby se Moskova stává sídlem knížectví, pak počátkem 14. století velkoknížectví a v 15. století je již hlavním sídlem celého ruského státu. Dnes má 11 milionů obyvatel a je hlavním městem Ruské federace.

Mazursko je historická oblast v SV Polsku, v Mazurském pojezeří. Původně osídlené pruskými kmeny, které byly pozdějšími nájezdy křížových rytířů téměř vyvražděny. V průběhu doby bylo různými součástmi Pruska nebo Ruska. Po skončení druhé světové války bylo německé obyvatelstvo odsunuto a oblast připadla Polsku.

Téměř tisícihlavá skupina "mlčenlivého lidu" se projíždějícímu zjeví nenadále, jako by kouzlem. Po ránu, když světlo dopadá zezadu, vypadá v raním oparu nenaladěně až agresivně. V poledne pak přívětivě hýří barvami a když slunce zapadá, pak udivuje svou krásou. Vítr si pohrává s vlasy figur ze slámy,jejichš šaty vlají, jako by se figury rytmicky pohybovaly.

V současné době nezažívá Moskva takový nával návštěvníků ze zahraničí, jako příkladně Petrohrad. Nenaplňují se tak slova ruského historika Karamzina (2. pol.18. stol.), který říkal: "…kdo byl v Moskvě, zná Rusko…". Dnes je Moskva spíš cílem pro obchodníky a podnikatele, než davů dychtících zahraničních návštěvníků. Je to velkoměsto s řadou záporů - například životní prostředí. Má však i mnohé klady, pro které má smysl navštívit jej.

Hlavní město Ruské federace je dnes velmi rychle se rozvíjející organismus. Pokud srovnáte obsah několika turistických průvodců, řekněme za posledních 5 let, uvidíte, jak se rok od roku mění jejich obsah. Klasický základ zůstává, ale další změny jsou impozantní. 

Při vzpomínce na první návštěvu Vilniusu jako hlavního města samostatné Litvy v roce 1995, se musím dnes sklonit před tím, jakých změn město dodnes doznalo. V době příslušnosti ke Svazu (SSSR) byla celá oblast jeho západních hranic, podle tehdejší vojenské doktríny, potencionálním bojištěm. Proto sem šly jen nejnutnější investice a ty hlavně pak do průmyslových objektů.

Také v Mongolsku byl počátek devadesátých let dvacátého století dobou velkých politických změn. Znovu se veřejně mohou lidé přiznat ke svému náboženství a svobodně existují v hlavním městě i tři velké buddhistické kláštery. Za prvořadou návštěvu stojí klášter Gandan, nacházející se kousek od samotného středu hlavního města.

V prostoru Cinžboldog v okrese Erdene asi 50 km od Ulaanbaataru byl dokončen na počátku roku 2009 velkolepý památník Čingisovi, který bude mít zanedlouho stejný význam pro Mongolsko jako Socha svobody pro USA nebo Eifelova věž v Paříži, alespoň tak se Mongolci domnívají.

Tento Národní park je známý ve světě hlavně tím, že se zde vyskytuje 20 stádeček koně Przewalského. Najdeme ho asi 100 km na jihozápad od hlavního města Ulaanbaataru. Park byl ustanoven rozhodnutím Mongolského velkého churalu (parlament) v roce 1998. 

Na území Litvy je v současnosti 5 Národních parků. Jedním z nich je pro naše cestovatele ještě málo známý Aukštatijský. Vznikl v roce 1974 a zahrnuje 406 km čtverečných. Necelé tři čtvrtiny parku jsou porostlé lesem - většinou borovým. Najdeme tu 126 jezer a jezírek, zpravidla ledovcového původu, navzájem pospojovaných potoky nebo kanály. Vodní plochy tvoří asi 15 procent národního parku. Zdejší zvlněný terén je pozůstatkem po ustupujícím ledovci (asi před 13ti tisíci lety). Podnebí je tu ovlivňováno spíš kontinentálním působením. 

15. července 2005 byl zapsán do seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO významný duchovní počin vedoucí k přesnému měření naší planety - Struveho poledníkové měření z let 1816 až 1855. V té době byla pod vedením ruského učence německé národnosti vytvořena jedinečná triangulační síť, na jejímž základě bylo možné vypočítat základní údaje o délce části poledníku.

Vilnius, hlavní město Litvy, se poslední dobou mění k nepoznání. Nejprve to byl střed města se svými historickými dominantami. V nedávné době přišlo na řadu i okolí. Tady uveďme alespoň jeden příklad - zábavní centrum Belmontas.

V průběhu 20. století bylo provedeno několik geodetických měření s cílem určit topografický střed našeho kontinentu. Jsou známé středy v Kremnických Baniach na Slovensku, u města Rachiv v Zakarpatské oblasti Ukrajiny a i jinde. Poslední byla práce francouzských geodetů. Koncem osmdesátých let minulého století, metodou výpočtu těžiště byl stanoven bod ležící severně od Vilniusu nedaleko malého sídla Purnuškes.

Problém dostatku elektrické energie se stále více dostává do popředí zájmu. Dokonce se hovoří i o budoucí energetické krizi. Ono je to u velkých spotřebitelů téma již staršího data. Jedním z řešení byla výstavba jaderných elektráren. O jejich možných problémech se začalo veřejně diskutovat po havárii v Černobylu (1986). Proto má řada jaderných elektráren ve světě (i u nás) informační centra, kde se lze dozvědět o těchto zařízeních mnohem víc než v běžných informačních zdrojích.

Národní park Lahemaa se rozkládá na severu Estonska, východně od hlavního města Tallinu. Byl založen v roce 1971. V národním parku, jehož plocha představuje 725 km2 (z toho 474 km2 připadá na pevninu), je chráněn zejména krajinný ráz a ekologická biodiverzita baltského příbřežního území. NP Lahemaa patří k největším lesním chráněným oblastem Evropy.

Naučná stezka Oandu se nachází na severu Estonska v Národního parku Lahemaa. Velmi zajímavý prostor této lesní chráněné oblasti leží u silnice ze Sagadi do pobřežní Altji. Vlastní park Lahemaa patří k největším lesním chráněným oblastem v Evropě.

Nedaleko města Savonlinna (asi 300 kilometrů severovýchodně od Helsinek) můžete navštívit pozoruhodný národní park Kolovesi.

Město a námořní základna Kronštadt leží zhruba 30 kilometrů západně od Sankt Peterburgu (Petrohradu) na ostrově Kotlin ve Finském zálivu. Dlouhou dobu byl významným obranným bodem severozápadní hranice Ruska a také slavnostním mořským vstupem do carského Petrohradu. Sehrál velmi významnou historickou roli v rozvoji ruského vojenského námořnictva a ruského vojenství vůbec.

Jedním z pokladů kulturního dědictví světa je historické jádro estonského Tallinnu, jeho Staré Město. Pojďme se sem spolu vypravit na krátkou virtuální procházku. Začněme v srdci Starého Města, na Radničním náměstí.

Jedna z nejhezčích dun u litevského městečka Juodkranté (na Kuršské kose, 20 km jižně od Klajpedy) se jmenuje Hora čarodějnic. Má krásný pravidelný obloukový tvar a její svahy jsou porostlé věkovitými borovicemi.

V souvislosti s 300. narozeninami Sankt Petěrburgu (Petrohradu) doznalo okolí města velké změny. Byly opraveny některé památky (Strelna, je však nepřístupná). Jiné byly vylepšeny a o to více lákají návštěvníky. Snad nejznámější jsou park a zámek v Petrodvorci.

Při cestách do Pobaltí často míjíme pozoruhodná místa, která mnohdy nejsou ani zmíněna v turistických průvodcích. Takový osud má i někdejší sovětská základna atomových ponorek v estonském Paldiski. Historie místa je však mnohem starší a obsáhlejší než zmíněná funkce. Nabízíme čtenáři malou "procházku" tímto pozoruhodným a na pohled i hezkým místem.

Při cestě z Rigy po silnici A1 směrem k hranici s Estonskem, leží asi po 40 km městečko Saulkrasti. Svým vzhledem na sebe cestujícího příliš neupozorní. Rozkládá se v pásu po obou stranách rychlostní silnice a hlavní jeho části jsou skryty v okolním borovicovém lese.

Sigulda je v Lotyšsku věhlasným a oblíbeným rekreačním střediskem s celoročním provozem. Leží asi 50 km severovýchodně od centra Rigy v údolí řeky Gauja ve Vidzemské pahorkatině. Místo bylo pro své výhodné vlastnosti osídleno už v době před více než 3000 lety. Ve 13. století tu budovali své hrady křížoví rytíři.

Na našem trhu cestovního ruchu se objevila nová destinační "hvězda". Jsou jí pobaltské státy. Při prohlídce nabídky většiny cestovek to, až na několik málo výjimek, vypadá spíš klasicky, se zastoupením převážně hlavních měst. Je škoda, že touroperátoři nenabídnou v okolí metropolí zajímavosti, které se tu nabízejí.

Země Kladská je historické území v jihozápadním Polsku ležící v horní části povodí Kladské Nisy mezi Orlickými a Rychlebskými horami. Od dob vzniku a konsolidace českého státu bylo jeho součástí, avšak počínaje 15. stoletím se začalo od ostatního území Čech pozvolna státoprávně vzdalovat; vnějším znakem toho byl např. statut hrabství, zatímco jinde v Čechách byly kraje. (Jakoby si historické Čechy zakládaly na své jedinečné přírodní sjednocenosti povodím Labe a neměly příliš zájem o území nesouhlasná, v tomto případě patřící do povodí Odry.) K úplnému rozloučení došlo po prohrané válce Rakouska s Pruskem v roce 1742. Od roku 1945 je kraj, jak výše uvedeno, polský.

V našem putování po zajímavých místech Lotyšska navštívíme město Césis. Nachází se asi hodinu jízdy na severovýchod od Rigy po víceproudé silnici A2, uprostřed Národního parku Gauja.

Řada cestovatelů na svých cestách po světě hledá na prvním místě obchody s mapami a průvodci. Velmi zajímavý a dobře vybavený obchod jsem našel v Rize.

Jméno letoviska Jurmala, dříve také Rigas Jurmala, bylo u nás před časem známo z plakátů a nabídky cestovní kanceláře Inturist. Avšak navštívit toto místo na východním pobřeží Baltického moře honosící se bohatou minulostí se podařilo jen málokomu. Dnes si stačí koupit v Rize jízdenku na električku a za půl hodiny jste na místě. Problém je však kde vystoupit, protože Jurmala je několik desítek kilometrů dlouhá.

Görlitz (Zhořelec) leží na hraniční řece Nise severně od Frýdlantského výběžku. Toto jméno se objevuje už roku 1071, kdy císař Heinrich IV. daroval biskupovi z Míšně vesnici s bohatým okolím. Díky příhodnému terénu tu vedly staré obchodní cesty, které zde překračovaly řeku Nisu.