Adolf Patera
Zeměpisné sdružení

Pohoří La Sila dostalo svůj název podle rozsáhlých lesů (z lat. silva = les). Je skutečně celé pokryto hlubokými, hustými a krásnými smíšenými lesy, jaké bychom na jihu Itálie nečekali.

Situace na východosibiřském veletoku Leně, kterou jsme mohli letos v květnu poměrně podrobně sledovat, upozornila na hydrologický jev, který jsme si zvykli v našich podmínkách považovat za nepodstatný až nereálný. V příslušném měřítku by však mohl postihnout i četné naše toky. V podmínkách Leny byl nepochybně přírodní katastrofou značného rozsahu.

Pro Čechy, nepříliš zvyklé římským památkám, je velmi zajímavým zážitkem. Táhne se v délce 117 km mezi Irským mořem na západě a Severním mořem na východě, resp. mezi městy Carlisle a Newcastle-upon-Avon. Byla vybudována za pouhé čtyři roky v letech 120 až 124 našeho letopočtu.

S přibývajícími stovkami kilometrů pod horkým letním sluncem většina lidí zpravidla touží být již na vysněném místě a na krásy krajiny, kterou projíždí, nereaguje. Lze to však napravit, odbočit např. z dálnice a spatřit krásná místa, vynikající památky a nalézt ideální místa k odpočinku. Naše doporučení se bude týkat jižní Itálie.

Jsem v končině, která se jmenuje Skye čili Obloha. Ale nejsem v nebi, nýbrž na Hebridách, na velkém divném ostrově mezi ostrovy, na ostrově složeném z fjordů, rašeliny, skal a štítů. Sbírám barevné mušličky mezi oblázky modravými nebo plavými, a se zvláštní milostí nebes nalézám i trus divokého losa, jenž je dojnou krávou gaelských rusalek. Stráně mokvají jako napitá houba, vřes bruach mne chytá za nohy...

Věděl jsem dobře, že můj známý prof. Sternberg, přednášející geografii na Montclair State University v Upper Montclair v New Jersey je nadšený wagnerián, netušil jsem však, že svou zálibu dovede přenést na téměř vědeckou úroveň a ve Wagnerově díle a životním běhu vyhmátnout a poutavým způsobem popsat to, co v něm má geografický charakter či rozměr.