Julské Alpy se italsky nazývají Alpi Giulie

Z větší části leží toto vápencové pohoří na území Slovinska a do Itálie zasahuje pouze svou menší částí. Geografická různorodost Julských Alp je ovšem opravdu velká. Najdete tu alpské pastviny, vápencové plošiny, vysoké skalní štíty i skalnaté pobřeží.

Hory které svůj název odvozují od římské provincie Forum Iulii s vládci z rodu Juliánů (dnešní Cividale) patří k nejstarším pojmenovaným pohořím. Nejstarším pojmenovaným vrcholem Julských Alp je pak údajně Monte Canin, neboli "psí hora", jak zní doslovný překlad z italštiny. Slovinci si tento vrchol pojmenovali jako Kamenná hora a kopec je připomínán ve starých spisech už roku 1070 jako "Caminum qui termitum versum Pletium".

Na severu jsou Julské Alpy odděleny od Karavanek s Rakousko Slovinskou hranicí údolím říčky Rio Bianco a od masívu italských Karnských Alp dělí toto pohoří k jihu se stáčející řeka Fella. Právě tímto údolím vede dálnice směřující od Tarvisia k Udine, která představuje také nejsnadnější a nejrychlejší přístupovou možnost přinejmenším k italské části Julských Alp.

Jižní hranice pohoří je velmi nevýrazná protože hory se zde pozvolna snižují až do rovin a končí u moře.

Nejimpozantnějším vrcholem z italské strany je 2678 metrů vysoký Mangart se svou 800 metrů vysokou severní stěnou. Leží na italsko-slovinské hranici a cesta Via Italiana vedoucí na jeho vrchol patří mezi absolutní špičky mezi příznivci extrémních jištěných cest. Jde o velmi těžkou a exponovanou stezku překonávající výškový rozdíl 1700 metrů a vyžadující velmi dobrou kondici i vybavení - přilba je zde nezbytná. Výchozím bodem pro tento výstup je parkoviště u Laghi del Fusine. Na vrchol vede ale několik i méně náročných cest.

Hřeben Julských Alp z Italské strany

Celá oblast tvořila odedávna jakýsi most mezi středomořskými státy a střední Evropou. Ve vesnicích se tu dodnes často mluví zvláštní směsicí friulštiny, němčiny a slovinštiny.

Základním materiálem z kterého jsou Julské Alpy vystavěny je výrazně vertikálně modelovaný triasový vápenec. Pohoří je docela chudé na vodu. Na italské straně se nacházejí jen dvě významnější jezera - Fusine a Predil, na Slovinské straně jsou to pak horská jezera Bled a Bohinj, která patří k největším turistickým atrakcím Slovinska. Obě jezera leží přibližně padesát kilometrů od Lublaně, směrem k Rakousku na východním okraji pohoří a jsou nesporně půvabná, ale také přeplněná turisty - zvláště jezero Bled je v letní sezóně doslova přecpané což mu dost ubírá na atraktivitě. Přesto klidné jezero s romantickým ostrovem a hradem nad ním přiláká každoročně spoustu návštěvníků. Od Bledského jezera k Bohinjskému je to 30 km údolím říčky Sava Bohinjka. Jezero Bohinj je vzhledově a charakterem zcela odlišné od Bledu. Jezero samé je úzké, zalesněné svahy hor končí až u jezera a hlavně je méně navštěvované, pobyt zde je mnohem levnější a zároveň odtud můžete podnikat řadu vysokohorských túr. Pokud se chcete vydat například k nejvyššímu bodu Slovinska na vrchol hory Triglav (2864 m n. m.) pak je Bohinj dobrým výchozím místem.

Od jezera jezdí také kabinová lanovka k vrcholu Vogel (1540 m n. m.) odkud je nádherný pohled na panorama Julských Alp s dominantou vrcholu Triglav. Jako dobrý turistický bod k návštěvě kolem jezera muže posloužit také fotogenický vodopád Savica (Slap Savica). Lze k němu dojít z místa zvaného Zlatorog za cca 1 hodinu, u vodopádu se vybírá vstupné. Vodopád je také na jedné z nejpopulárnějších tras na samotný Triglav, nebo do údolí sedmi jezer pod Triglavem.

Řeka Soča

V západní části slovinských Julských Alp je pak navštěvováno vyznavači raftů a kajaků především údolí divoké řeky Soča. Plavba po řece je bohužel v posledních letech docela nekřesťansky zpoplatňována, takže návštěvníků ochotných platit absurdní ceny za to, že se svezou ve své vlastní lodi po řece, značně ubylo.

Řeka Soča

Kromě raftařů tu ale můžete potkat i milovníky historie. V době první světové války vedla údolím Soče (Italsky se Soča jmenuje Isonzo) frontová linie mezi italskou armádou a vojskem Rakouska-Uherska. Tři roky se tu úporně bojovalo na skalnatých vrcholcích zdejších hor a počty padlých přesáhly dokonce západní frontu. Jako připomínku na toto běsnění tu najdete řadu vojenských hřbitovů a v horách nejrůznější zásobovací tunely a pevnostní stavby. Středisky této části Julských Alp jsou městečka Kobarid a Bovec. V Kobaridu najdete malé muzeum.

Související články:

Tarvisio zapadané sněhem

Soča

Lumír Pecold