Lech na Arlbergu - zimní jednička

Arlberg byl kdysi těžko schůdný průsmyk a fungoval jako historické i politické dělítko. A co dnes? Arlberg je pokladnice Rakouska a Lech je lyžařská destinace, která je milovníkům vysokohorské turistiky dobře známa.

Středisko Lech nabízí veškeré zimní (ale i letní) aktivity. Pokud se sem vydáte přes průsmyk Arlberg, tak se vám naskytne za dobrého počasí nádherné až stokilometrové panorama alpských velikánů. Za špatného počasí se doporučuje průjezd Arlbergským tunelem. 

Zvláště pro týdenní návštěvníky je po celou sezónu připraven bohatý sportovní a kulturní program. Do Lechu jsou zváni známí sportovci, politici a umělci. Zvláštní popularity se těší profesionální i exhibiční závody v akrobatickém lyžování, paralelním slalomu, snoubordech s prestižním stíhacím závodem. Na velkoplošném plátně se promítají filmy o přírodě a sportu, nechybí ani obligátní ohňostroj. Noční sjezd s pochodněmi a grilování na sjezdovce doplňují již i tak bohatý program. Každoročně v lednu se také pořádá Rally autoveteránů. V létě si tu dávají dostaveníčko kluby oldtimerů z celé Evropy, zlatým hřebem je pak setkání Rolls Royce, které organizuje největší muzeum RR na světě v nedalekém Dornbinu. 

Aby vám některá z nabízených aktivit neunikla, není nic jednoduššího, než se hned po příjezdu zastavit v místním informačním středisku - ale pozor, parkovišť je pomálu a pokuta je pod stíračem ještě dříve, než vejdete do Informační centrály… Přivítání je vždy profesionálně srdečné, nic není nemožné, veškeré telefonáty spojené s informacemi a rezervacemi jsou zdarma. Dostatek personálu zaručuje rychlé odbavení - přesto se v sezóně nedoporučuje přijet bez zajištěného ubytovaní - mimo sezónu no "problem". 

Lyžování 

Většina chat a penziónů má přímý přístup na sjezdovku.

Dvojitě vedená lanovka spojuje Lech s blízkým lyžařským střediskem Zürs. Několikakilometrové údolí je po obou stranách poseto lehkými a středně náročnými sjezdovkami. V zájmu naprostého komfortu lyžujících je jedna spojovací pasáž vybavena pohyblivým kobercem! Díky lanovkám na Rütikopf (2360 m n.m.) je možné absolvovat celodenní sněžnou safari, aniž by se jela jedna sjezdovka dvakrát. Začátečníkům se safari nedoporučuje protože poslední část okružního výletu po Madlochu je dost strmá a končí v blízkém Zugu. Spojení do Lechu vede sjízdnou cestou po vrstevnici, nebo sedačkovou lanovkou. 

Světová premiéra v Lechu - Sedačkové lanovky s vyhřívaným čalouněním 

Nejen že jsou sedačky měkce čalouněné a zřízenci je před dosednutím lyžařů pečlivě stírají…čalounění je vyhřívané. Technické provedení bylo značně náročné a bezpečnost provozu stojí na prvním místě. Zodpovědný vedoucí projektu Walter Metzler rozvádí technickou stránku této vymoženosti: "…hlavní akcent jsme kladli na bezpečnost provozu této světové novinky. Vyhřívání je prováděno výhradně během průjezdu stanicí, bez pasažérů. Svodidla navedou sedačky přímo na elektrické kolejnice jako u městské tramvaje. Precizně uspořádané kolejnice s elektrickým propojením garantují bezporuchový provoz vyhřívání nezávisle na počasí. Tam se převádí proud o 48 voltech na termoelementy. Výkon topení je závislý od termostatů a několika dalších bezpečnostních zařízení. Teplota čalounění je automaticky přizpůsobována rychlosti oběhu sedaček."  

Touto světovou novinkou je vybaveno pět klíčových sedačkových lanovek Schlegelkopf, Kriegerhorn, Steinmähder, Auenfeld a Saloberjet. Lanovky jsou čtyř- šesti a dokonce osmisedadlové a lyžařům je tak k dispozici přes 3000 vyhřívaných sedaček…. Příjemné teplo na dosed a záda nelze odmáznout jen jako další hýčkání zimních hostů, ale musí být chápáno jako signifikantní přínos k předcházení zraněním. Svaly a klouby lyžařů nejsou po 15ti minutovém sezení bez pohybu ztuhlé. Po opuštění sedačky už čeká ničím nerušený sjezd… 

Počasí zde bývá tradičně stabilní a slunečné. V únoru sněží v průměru 8 dní v březnu jen 3. Často se dá lyžovat do začátku května. V Lechu začínají lanovky v centru a po dosažení prodeje stanoveného počtu denních permanentek se jejich prodej zastaví - aby týdenní lyžaři nemuseli stát dlouhé fronty. Totéž platí i o autech. Na rozdíl od mnohých jiných středisek, nevzniká ani v sezóně páchnoucí kolona aut či zácpa. Jakmile se vyčerpá kapacita podzemního parkoviště, tak se pro externí automobilisty Lech uzavírá. 

Lyžuje se od 1445 do 2360 m n. m. Sjezdovek je spolu s Zúrsem 260 km, volných terénů 180 km a 18 km běžeckých tratí. Přepravní kapacita je 48700 osob/hod. Ski-fun-park, U-rampa, boardercross, denní i noční sáňkařská dráha a kluziště.

Každá oblast má alespoň jednu horskou chalupu s restaurací. Během delšího pobytu v Lechu se vyplatí zavítat také na jednodenní výlet do blízkého St. Christofu, Stuben a samozřejmě do St. Antonu.

Bezpečnost na sjezdovkách je v Lechu po neblahých zkušenostech z jiných míst prioritou. Rangeři projíždějí inkognito po celý den sjezdovky a pozorují počínání lyžařů. Bezohledným lyžařům se odebírá permanentka. Po obligatoriu, zavedeném v Itálii, jsou helmy v Lechu téměř normální. "Kdo má co chránit, lyžuje v helmě" - upozorňuje jeden z bilbordů.

Parkování 

Shopping 

Podzemní labyrint v Oberlechu

Tento logistický oříšek byl řešen kontejnerovými vozíky, které pojaly několik kufrů a párů lyží. Stačilo nahlásit jméno hotelu a číslo pokoje - o víc se host nemusel starat a vše skončilo na pokoji - rozumí se bezplatně. Pro starší návštěvníky a děti byla zřízena bezplatná doprava mezi stanicí lanovky a hotely.  Stále se zvyšující ubytovací kapacita Oberlechu a nároky na zásobování přivedly hoteliéry na geniální myšlenku: přenést transport všeho druhu do podzemí. Od myšlenky k realizaci uplynuly jen 2 roky. Vznikl rozsáhlý systém prostorných chodeb, na některých místech kvůli převýšení terénu a topografie cíle i dvoupatrový. Téměř všechny budovy v hotelovém komplexu Oberlechu jsou propojeny tímto tunelovým labyrintem sloužícímu k transportu všeho druhu. Elektromobily obstarávají osobní dopravu, transport kufrů, lyží a veškeré zásobování hotelů. Odvoz odpadků se odehrává taktéž v podzemí, výhradně v noci, neviditelně pro hotelové hosty. Velkoprostorový výtah spojuje patrové chodby se stanicí lanovky. Stavba trvala 2 roky, tunelový systém je téměř 1000 metrů dlouhý a prostavěno bylo cca. 8 milionů Euro.  Tunelový systém má další, ne zrovna zanedbatelnou funkci, která přišla vhod zdejším hostům: podzemní cesty jim umožňují spojení k infrastruktuře velkých hotelů, která je jim smluvně a bezplatně k dispozici. Návštěvníci bazénů, saun, relaxačních lázní, parních lázní, senných meditačních místností a zákazníci masáží se tak dostanou díky této podzemní komunikaci jednoduše a "suchou nohou", bez nebezpečí nachlazení ke svému cíli a zpět "domů".

G. W. Pollak
Zürich