Kanada

Cestovní formality:

Ostatní:

Silnice Dempster Highway spojuje Dawson City v kanadské provincii Yukon s osadami Fort McPherso a Inuvik v provincii Northwest Territories. Je to jediná silniční trasa v Kanadě, která vede až daleko za polární kruh. Dempster Highway byla dokončena v roce 1979 a v celé délce 736 km je štěrková. Je však neustále udržovaná, proto může být otevřená celoročně s výjimkou krátkých období jarního tání a podzimního zamrzání řek. Za Inuvikem na ni navazuje Inuvik-Tuktoyaktuk Highway, která vede až k Severnímu ledovému oceánu.

Kanadský provinční park Mount Robson je vskutku klenotem mezi světovými parky. Byl založen roku 1913 a je druhým nejstarším parkem v Britské Kolumbii. Sousedí s Jasper National Park v Albertě, a je od roku 1990 součástí jednoho z nejrozlehlejších přírodních celků na světě pod ochranou UNESCO. Uvidíte tu rozeklané štíty hor, hluboké kaňony, ledovcové řeky a jezera a nespočet vodopádů. A taky tu pramení významná kanadská řeka Fraser River.

Na totemech se některé výjevy často opakují. Vyobrazují příběhy předávané v rodinách z generace na generaci. V detailech se tyto příběhy mohou lišit, ale základní linka zůstává. Snad nejznámější legendou v kulturách pobřežních národů na severozápadním pobřeží Kanady vypráví o chytrém Havranovi, který ukradl slunce, měsíc a hvězdy a tak dal světu den.

V západní části kanadské Britské Kolumbie, tam, kde se Cassiar Highway č. 37 napojuje na Yellowhead Highway č. 16, jež spojuje města Prince George na východě a Prince Rupert na západě provincie, je možno spatřit unikátní památky na kulturu původních indiánských obyvatel. Ti se dnes obecně nazývají First Nations, První národy.

Městečko Carcross se nachází v kanadské provincii Yukon Territory, asi sedmdesát kilometrů jižně od Whitehorse. Dostanete se do něj po silnici South Klondike Highway, jež pak vede dál na hranici Kanady s jižní Aljaškou a do Skagway.

Stavba Alaska Highway byla vskutku průkopnická. To, že silnice vznikla, bylo možné jen díky odhodlání, vytrvalosti a rozhodnosti tisíců mužů. Trasa vedla obtížným nezmapovaným terénem a často ji určovali piloti, kteří prováděli rekognoskaci terénu jen pár dní před tím, než dorazily stavební čety. 

Při stavbě Alaska Highway v roce 1942 musely speciální pontonové jednotky a technické čety spolu s obyčejnými vojáky přemostit na osm tisíc potoků a řek pomocí plovoucích pontonů, důkladných mostů na dřevěných pilířích i obyčejných mostků. Celou dobu přitom stavitelé bojovali s ledy, naplavenými stromy a velkou vodou, která mosty neustále podemílala nebo rovnou odnesla. Jen povodňové deště jich měly na svědomí celkem sto třicet tři.

Během 2. světové války vyžadovala výstavba a fungování Alaska Highway a řetězce doprovodných letišť obrovské množství pohonných hmot. Na Aljašku se palivo normálně dováželo na lodích, avšak poté, co se Japonci dokázali dostat na souostroví Aleuty, nebyly již tyto transporty dostatečně bezpečné. Proto se zrodil projekt pro dopravu ropy z vnitrozemí kanadských Severních Teritorií, její další zpracování a distribuci v celém koridoru silnice. Trasa z Yukonu do Severních Teritorií vedla po loveckých stezkách původních obyvatel a pomáhali ji vytyčit trappeři.

Růst letecké dopravy ve třicátých letech dvacátého století dal vzniknout myšlence na vytvoření tzv. "Velké okružní cesty", která by spojovala kanadský severozápad s Aljaškou, Sibiří a Čínou.

Alaska Highway - její název se často překládá nesprávně jako Aljašská dálnice. Dálnice podle dnešních měřítek to skutečně není, ale na druhé straně tento český překlad výborně vystihuje povahu silnice - totiž že vede tam, kde "dál" už není "nic". Leckdo má ponětí, že Alaska Highway se nachází kdesi daleko na severu amerického kontinentu, ale málokdo ví něco o jejím vzniku a vskutku fascinující historii.

V Tumbler Ridge geoparku je vyznačeno celkem 48 pěších tras, 14 tras pro kolo a 27 tras pro čtyřkolky nebo sněžné skútry. Trasy jsou různé délky i obtížnosti, některé se nacházejí v blízkosti města a jsou dobře přístupné z hlavní silnice, ale i ty vzdálenější jsou dosažitelné autem.

Tumbler Ridge je malé město ve východní části severní Britské Kolumbie. Je to východisko pro návštěvu Global Geopark pod správou UNESCO a také provinčního parku Monkman. Nachází se na spojnici Highway 29 a Highway 52 a je vzdálené 400 km od správního střediska Prince George a 117 km od Dawson Creek, kde oficiálně začíná Alaska Highway. Tato nejmladší obec Britské Kolumbie má 2500 obyvatel. Míříte-li na Aljašskou dálnici, je to do Tumbler Ridge sice zajížďka, ale pokud nejste významně omezeni časem, určitě se vyplatí.

Nedlouho po útoku Japonců na Pearl Harbour ze 7. prosince 1941 schválil americký president Franklin D. Roosevelt plán postavit pozemní zásobovací trasu z Kanady na Aljašku. Její stavba začala v březnu 1942 a přivedla do severní Britské Kolumbie, na Yukon a Aljašku téměř jedenáct tisíc amerických vojáků i spoustu civilistů. Na samém počátku stavby byla řada z nich usazena v oblasti městečka Fort St. John a razili si odsud cestu na sever.

Návrh zbudovat silnici spojující Kanadu s Aljaškou se objevil už ve třicátých letech minulého století, ale k bleskové realizaci tohoto plánu došlo až během 2. světové války. Spojené státy potřebovaly podpořit vojenské základny na Aljašce, odkud plynula největší část zásob pro Sovětský svaz (díky Smlouvě o pronájmu) a panovaly obavy, že Japonsko může vážně narušit námořní trasy vedoucí na Aljašku. Bylo tedy nutno nějak spojit USA s Aljaškou. Jako nejjednodušší varianta se zdála pozemní komunikace přes kanadské území.

Yukon, to jsou pro většinu z nás především příběhy zlaté horečky, tak jak je popsal Jack London. Neméně pozoruhodné jsou ale i časy, kdy se po prvotních nálezech zlata začaly objevovat na Yukonu i další vzácné nerostné suroviny. Jednou z nich bylo i stříbro nalezené v divočině kolem dnešního Keno City.

Zemí, která má údajně nejlepší zvuk mezi obyvateli naší planety, je Kanada. K tomuto závěru dospěl na základě odpovědí jen 42000 lidí! newyorský ústav Reputation Institut.

Největší cestovatelský server TripAdvisor zveřejnil v prvním květnovém týdnu roku 2011 žebříček turisticky nejžádanějších míst Kanady.

Cesta vedla vlakem z Montrealu do Vancouveru, pak po silnicích přes hory západní Kanady na sever.

První ráno na West Coast Trail, kdy vstáváme opravdu brzy, a to v půl sedmé. Snídáme vločky, balíme stan a ve tři čtvrtě na osm jsme už na prvním žebříku. Je mlha, typické počasí západního pobřeží ostrova Vancouver, ale šlape se nám dneska obzvláště dobře. Máme před sebou posledních 12 kilometrů.

Na cestu dnes vyrážíme před půl jedenáctou dopoledne. Po prvních dvou kilometrech v lese vycházíme na pláž. A hned vidíme ve slepém rameni řeky, které si tady vytvořilo malé jezírko, rodinu vyder. Zastavujeme se a pozorujeme tato roztomilá stvoření, jak dovádějí ve vodě.

Dnes máme hodně líné ráno. Snídáme, pozorujeme surfaře obratně dovádějící na vlnách a vyhříváme se na sluníčku. Svítí už od rána. Poprvé za celé čtyři dny se oblékáme do kraťasů. Máme před sebou 16,5 kilometrů, což je nejvíce, co jsme za den zatím ušli, ale nikam nespěcháme.

Stále prší...Vylézat ze stanu se nám do deště moc nechce. Po chvíli přemáhání se přece jenom stavíme na nohy a balíme stan.

Zaspali jsme! Místo v šest se probouzíme až krátce po sedmé. Kvůli tomu se vzdáváme snídaně, na kterou není čas, balíme rychle věci a stan a vyrážíme. První tři kilometry nás čeká takzvané boulderování přes balvany a útesy na pláži. Balvany, které jsou část dne zalité vodou, jsou kluzké a některé úseky cesty není zrovna jednoduché zdolat.

Je čtvrtek, 7. září, 12:26 místního času. V České republice, kde je o devět hodin více, se lidé začínají pomalu ukládat ke spánku. My ve stejnou dobu oficiálně začínáme nezapomenutelný pochod historickou stezkou West Coast Trail, která by, nebýt smutné námořní minulosti, možná nikdy nevznikla.

V pět ráno se probouzíme u kamaráda ve Victorii. Já po noci, kdy jsem se neustále probouzela bodavou bolestí v krku, Miloš se zahleněným nosem a uchem ucpaným vodou. Opravdu nevypadáme ani trochu na to, že bychom se měli vypravit na týdenní pochod.

West Coast Trail je považována za jednu z nejnáročnějších a zároveň nejatraktivnějších stezek na světě. O její zdolání se každoročně snaží cestovatelé z celé planety. Na internetových stránkách besthike.com se nachází na prvním místě seznamu deseti nejlepších túr světa.

Druhý největší stát světa co do rozlohy je multikulturní země s mnoha používanými jazyky. Na federální úrovni se ovšem od roku 1969 profiluje jako pouze dvojjazyčný.

Skoro celý rok jsem strávil s manželkou a synem v absolutní divočině hor Mackenzie - ve svém srubu vzdáleném dvě stě kilometrů od nejbližší civilizace.

Kanada se dělí na 5 ekonomicko-geografických regionů. Do Atlantského regionu patří Newfoundland and Labrador, Prince Edward Island, Nova Scotia a New Brunswick. Do Centrálního regionu zařazujeme Quebec a Ontario, do Prérijního Manitobu, Saskatchewan a Albertu, Pacifický tvoří British Columbia a do Arktického regionu řadíme Yukon, Northwest Territories a Nunavut.

Kanadu tvoří deset provincií (hlavní města uvádím v závorce) Alberta (Edmonton), British Columbia (Victoria), Manitoba (Winnipeg), New Brunswick (Fredericton), Newfoundland and Labrador (St. John´s), Nova Scotia (Halifax), Ontario (Toronto), Prince Edward Island (Charlottetown), Quebec (Quebec City) a Saskatchewan (Regina) a tři teritoria Northwest Territories (Yellowknife), Nunavut (Iqaluit) a Yukon (Whitehorse). V tomto krátkém článku se zaměřím jen na výše uvedená teritoria severu Kanady a erby a vlajky provincií a teritorií.

Po dlouhé odmlce se české veřejnosti znovu připomene Jan Eskymo Welzl (1868 Zábřeh - 1948 Dawson City, Kanada), český cestovatel, dobrodruh, lovec, zlatokop, náčelník eskymáků a osobitý vypravěč.

Na hranici kanadské provincie Ontario a amerických států Minnesota, Wisconsin, Michigan, Ohio, Pensylvania a New York se rozkládají 4 kanadsko-americká jezera - Hořejší, Huronské, Erijské a Ontario (páté Michiganské s plochou 57 441 km čtverečných leží celé v USA).

O Quebecu se říká, že je nejevropštějším ze všech severoamerickým měst. Siluetě města dominují věže hradu Frontenac, úzké uličky prudce klesající k dolní části města Basse-Ville a jsou tu domy z 18. a 19. století.

Na západním pobřeží Hudsonova zálivu téměř na 59 rovnoběžce severní šířky leží město Churchill - manitobské hlavní město ledních medvědů - s 800 obyvateli (2004). I přes svojí izolovanost vlivem klimatických podmínek (velké teplotní extrémy) nikdy toto místo neztratilo svůj význam.

V nejzápadnější prérijní provincii Kanady tvoří 90 % území severoamerické nížiny, zbytek patří ke Skalnatým horám. Ty zde dosahují horou Mt. Columbia výšky 3747 metrů.

Asi 150 kilometrů východně od Calgary v kanadské provincii Alberta je úrodná prérie zcela nečekaně přerušena rozlehlou sníženinou. Stojíte-li na jejím strmém okraji, máte za zády zvlněnou zelenou krajinu, po níž se neustále prohání vítr, a před sebou vyprahlou díru plnou neuvěřitelně tvarovaných kopců, návrší a věží. To je "Badlands", neboli "Špatná země" - výstižný název pro krajinu, kde se nikdy nedala zasít pšenice a kde náhodný návštěvník mohl přijít tak leda k úrazu. Také indiáni, původní obyvatelé, kteří v této oblasti žili, hovořili o "maka sika - špatné zemi k průchodu", a přesto i tato země vydala své zcela unikátní a nevšední bohatství.

Skalní útes přerušující prérii na jihu provincie Alberta není na první pohled ničím pozoruhodný. Snad jen svým názvem Head-Smashed-In Buffalo Jump  by mohl vzbudit zvědavost. Přesto je toto místo v údolí řeky Oldman River jednou z nejvýznamnějších památek na prehistorický život v Kanadě. Připomíná tradiční metodu lovu bizonů, kterou používaly indiánské kmeny žijící na prériích kanadského a amerického západu. Takových míst jsou stovky, zdejší lokalita však patří mezi nejstarší, největší a také nejlépe zachovalé.

Ohromný los stál po břicho ve vodě a cpal se vodními travinami. Ponořil vždy hlavu hluboko pod hladinu a pak, po nějaké chvíli, se vynořil s velkým trsem rostlin v tlamě. Všude kolem cákala voda, ale los jen rozvážně přežvykoval a ani se příliš nestaral o to, co se děje v jeho blízkosti. Nakonec je to jedno z nejmohutnějších zvířat Severní Ameriky a mnoho přirozených nepřátel nemá.

Něco praktických rad a údajů pro návštěvu parku.

Otočil jsem se a strnul. Stál jsem přímo proti ohromnému černému medvědovi, který neslyšně vyšel z poza křoví. Hlavu měl zvednutou a čenichem nasával vůni našeho pozdního oběda chystaného na tábořišti. Ani jsem se nepohnul, ale hlavou mi splašeně vířily myšlenky.

Horské parky Skalnatých hor jsou symbolem Kanady, oblastí, kde se snoubí krása a majestátnost horské přírody s její divokostí. Skupina sedmi parků, jež se rozkládají na území Skalnatých hor, byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1984. Patří tam jak známé a rozlohou obrovské národní parky Banff, Jasper, Yoho a Kootenay, tak relativně maličké provinční parky Mount Robson, Mount Assiniboine a Hamber. Parky spolu vzájemně hraničí, takže dohromady tvoří jednu z největších chráněných oblastí na světě.

Autobus, který mě vezl z letiště, odbočil od břehů modrého jezera Ontario, minul vysokou vyhlídkovou věž s otáčivou restaurací na vrcholku a zamířil do ulic starého Toronta. Jeho konečnou stanicí je starobylý secesní Royal York Hotel, svého času největší hotel Britského impéria. Nádherná, impozantní budova, uvnitř se zlacenými stěnami a křišťálovými benátskými lustry, ve které přespávali všichni významní návštěvníci města - od anglických králů a královen, až po slavné herce Hollywoodu.

Yukon je zvláštní řeka. Pramení necelých 25 kilometrů od vod Pacifiku a potom plyne, kroutí se a vine více než 3 000 kilometrů, než dospěje ke slané hladině stejného oceánu.

Ostrovy královny Charlotty jsou jako stvořené pro plavbu na mořském kajaku. Deštné pralesy, orli bělohlaví, miniaturní srny a úžasné, i když nebezpečné moře nám učarovalo. Bezpočet průlivů, ostrovů a ostrůvků neustále mění svou tvář v závislosti na přílivu a odlivu.

Jiné stránky v síti internet:

• Základní informace o Kanadě (anglicky, německy).
  
• Podrobnější informace o státním zřízení a ekonomice (anglicky).
  
• Odkazy na stránky cca. 20 kanadských měst (anglicky).