USA

Cestovní formality:

Ostatní:

Jsme ve Fairbanks, druhém větším městě centrální Aljašky a máme asi tak dva dny, než bude třeba se začít vracet na jih. Dva dny jsou málo na pořádnou výpravu dál na sever, navíc to vypadá, že tady na Aljašce se počasí nadobro obrací k podzimu. Je 8. srpna a předpověď počasí nic moc. V noci vydatně pršelo a ráno bylo vlhké a vlezle studené.

Na to, že Aljaška je nejrozlehlejším státem USA, má jen velmi řídkou silniční síť. Však také do naprosté většiny sídel se dá dostat pouze letadlem či po vodě. Typický prázdninový návštěvník ale sotva stihne projet hlavní trasy směřující z Kanady do Anchorage či Fairbanks, případně do atraktivních národních parků na jižním pobřeží. Tam vedou velmi dobré, nebo alespoň velmi slušné asfaltové silnice. Jenže nejsou ani trochu dobrodružné. Pokud máte auto, které zvládne i štěrkovou cestu, a pár dní dovolené navíc, zkuste si projet Denali Highway.

Hyder je zapadlá americká osada na hranici jižní Aljašky a Britské Kolumbie. Leží již nad padesátou pátou rovnoběžkou, a to je v těchto krajích synonymum pro konec civilizace. Což pro Hyder platí beze zbytku. Dostanou se k němu jen ti, kteří mají v plánu okusit sílu yukonské či aljašské divočiny a vydají se na sever nikoli po docela frekventované silnici č. 97 vedoucí od Vancouvru k Dawson Creek, nýbrž po Cassiar Highway č. 37. Z té je pak nutno ještě uhnout nějakých šedesát kilometrů na západ, až k úzkému zářezu fjordu zvaného Portland Canal. Poté, co překonáte průsmyk Bear Pass a vyfotíte si ledovec, který padá až k silnici, případně asi tak dvacet dalších, které jsou ze silnice viditelné, dorazíte nejprve do městečka Stewart.

Portland ve státě Oregon je opravdu krásné město, kde by se dalo strávit několik dní a stále by bylo co k prohlížení. Staré centrum města, kde můžeme vidět původní cihlové domy z devatenáctého století, které byly proměněné ve stylové restaurace a kavárny. A pod tím starým centrem proslulé portlandské podzemí, kde prý se můžete setkat i s duchy dávných obyvatel tohoto města - jeho prohlídku je možné absolvovat s průvodcem, který vám o barvité minulosti dokáže barvitě vyprávět.

Kde je řeka - nebo v případě města Portland v americkém státě Oregon dokonce dvě řeky - tam nechybí závlaha a bohatá zeleň. Město bylo založeno v roce 1851 a jeho původními osadníky byli většinou dřevorubci, kteří využili výhodné polohy mezi řekami Willamette a Columbia, po kterých se kmeny daly dopravovat až k pobřeží, vzdálenému něco přes sto kilometrů. A navíc tady bylo výhodné mírné podnebí, které sem lákalo další osadníky, tentokrát i lupiče, falešné hráče, zloděje. Z původní osady s osmi sty obyvateli se stalo město s nejhorší pověstí na tehdejším "divokém západu" Ameriky. Bylo plné kasin, hráčských klubů i nevěstinců. To se změnilo až s postupem let.

Málokteré stromy na světě se mohou pochlubit tím, že se vyskytovaly už kdysi v dávnověku naší země a že na ní rostou v nezměněné podobě dodnes. Těmi nejstaršími ze všech jsou sekvoje, které dnes najdeme na západním pobřeží severní Ameriky, kde rostou v několika národních parcích a přírodních rezervacích. Od Kalifornie do Oregonu je to pásmo 764 kilometrů, kde mají tyto gigantické stromy příznivé klimatické podmínky - dostatek vlhkosti z potoků a řek, ale také hlavně blízkost Tichého oceánu se zvlhčujícími mlhami při pobřeží.

Právě tak jako Sacramento, hlavní město Kalifornie, má svou unikátní Sutterovu pevnost, která v dobách Zlaté horečky poskytovala bezpečný pobyt všem, kdo se do ní uchýlili, má i San Francisko svou památku tohoto typu. Pevnost Fort Point, kterou možná běžný návštěvník města mine, protože je tu tolik zajímavých míst, že by tady musel pobýt alespoň měsíc, aby je poznal a zažil.

Sacramento, hlavní město Kalifornie, které bývá neprávem opomíjeno návštěvníky západní části Spojených států, má kromě malebné staré části města, ještě jednu pozoruhodnost, kterou rozhodně nemohu minout. Po prohlídce staré kalifornské školy z 19. století a velkolepého železničního muzea se vydávám od řeky do druhé části města kolem State Capitolu, sídla vlády a guvernéra státu Kalifornie až na jeho samý okraj. Tady se totiž nachází pevnost, která předcházela v polovině 19. století vzniku pozdějšího hlavního města Sacramenta.

Většina turistů, zejména těch, kteří přijíždějí do Kalifornie jen na kratší dobu, navštěvuje hlavně San Francisko nebo ještě několik dalších známých měst a malebných míst. Bývá to například město Carmel s nádhernou španělskou misií nebo Monterrey s velkým mořským akváriem. Mnoho z nich se také vydává na oblíbené jednodenní výlety do Yosemitského národního parku nebo k prohlídce rezervace sekvojí Muir Woods. A přece stojí za to najít si čas a vyrazit také k prohlídce hlavního města Sacramenta, které je nejen sídlem guvernéra a vlády státu Kalifornie, ale také významným historickým městem s množstvím památek na slavné doby "zlaté horečky".

Mezi ty, jejichž povolání patří odedávna k nejváženějším a nejvíce respektovaným patří v kalifornském San Francisku bezesporu hasiči. Město až na výjimky sestává z dřevěných domů, které pocházejí v těch nejstarších historických čtvrtích až z počátku 19. století a jsou mnohdy velmi malebné. O to víc tady ale hrozí požáry. 

Po několika dnech toulek severní částí amerického státu Nové Mexiko se blížím znovu k městu Albuquerque, odkud mám odletět do Las Vegas a pak San Franciska. Po cestě přespávám v Motelu 6 v městečku Bernalillo. Tyto motely patří obvykle k cenově nejpřijatelnějším a svým vybavením mohou většinou směle soutěžit s podstatně dražšími hotely. A jak je v Americe chvályhodným zvykem, poskytují unaveným poutníkům obvykle zdarma i kávu a led na vychlazení nápojů, což je v pouštním horku zvláště příjemné.

Většina návštěvníků, kteří přijíždějí na západ Spojených států, míří obvykle do San Franciska, které je označováno za jedno z nekrásnějších amerických měst. Cílem prohlídek bývá také Yosemitský národní park a snad ještě nedaleká rezervace sekvojí Muir Woods nebo malebné přímořské městečko Sausalito na sever od mostu Golden Gate. Pokud se někdo vydá do blízkého města Oakland, tedy většinou jen po stopách spisovatele Jacka Londona, který v tamním přístavu prožíval své dobrodružné mládí mezi rybáři, pašeráky whisky a později rád navštěvoval krčmu "Poslední šance", kde mají dodnes množství fotografií a jiných památek na slavného spisovatele. Samotné město Oakland ovšem také stojí za návštěvu, která nemusí trvat jen jediný den.

Jako kluk jsem svého času míval velice rád dobrodružné filmy z divokého západu, zejména ty, které vznikly podle románů Karla Maye. A klíčová scéna jednoho z nich mi utkvěla hlavně v paměti. Známý hrdina Old Shaterhand v ní pomáhá osadníkům se svým pokrevním bratrem náčelníkem Apačů, bránit nádraží v Santa Fe, napadené nepřátelskými a patřičně krvelačnými Indiány.

Z města Taos, kam jsem se vydal po stopách někdejšího slavného zvěda, stopaře, průvodce karavan a nakonec generála americké armády Kita Carsona, který tu dožil svůj dobrodružný život a je pohřben na taoském hřbitově, se vydávám dál na sever. Asi deset kilometrů odtud se nachází na úpatí pohoří Sangre de Cristo jedno z nejmalebnějších a nejznámějších indiánských sídlišť - Taos Pueblo. Indiánská rezervace, která byla už před časem zařazena do seznamu světových památek UNESCO, je zároveň nejstarším nepřetržitě obývaným indiánským sídlem tohoto typu ve Spojených státech a je americkým národním historickým památníkem.

Sjíždím jednotvárnou pouštní krajinou centrálního Nového Mexika do rozlehlého údolí, kde se náhle objevují šedavé kopce a nad nimi vyšší hřebeny hor. A pak těsně před vjezdem do horských průsmyků na pravé straně nevelká, ale pěkná a dobře zavlažovaná vinice s dozrávajícími hrozny. Není to žádná fata morgána, jak mě nejprve napadá. Až po chvíli zjišťuji, že se tady pouštní silnice, spojující město Santa Fe s Taosem stočila až ke korytu řeky Rio Grande.

Je brzy ráno, ale sluneční paprsky z modré oblohy nad Novým Mexikem začínají nepříjemně přihřívat a slibují pořádně parný den, jakých tady bývá většina v roce. Zatím ale není třeba vyhledávat stín pod podloubími starého města nebo uvnitř kostelů či muzeí. Využívám toho a obcházím historické centrum Santa Fe, které patří k nejstarším městům ve Spojených státech.

Firma Coca-Cola přišla po třinácti letech o pozici nejcennější značky světa. Tento nápojový gigant v žebříčku roku 2013 sestavovaném konzultační společností Interbrand přeskočili dva američtí technologičtí giganti, Apple a Google.

Vyjíždíme z William Henry Bay - zátoky, kde za pěkného počasí musí být úplně nádherně. Na druhé straně fjordu se zvedají ohromné ledovcové hory. Vítr se v Lynn Canal otočil, teď fičí od moře přímo proti nám a mrholení dělá o to nejpříjemnější. Máme však štěstí, po několikahodinové jízdě můžeme této sibérii uniknout.

V kalifornském San Francisku žije a působí početná skupina čínských disidentů, kteří každý rok pořádají množství zajímavých akcí, tradičně už v letních měsících, kdy do města na březích Pacifiku přijíždí nejvíc turistů. To samozřejmě s nelibostí sleduje zdejší čínský konzulát, který vidí mnohem raději, když se vyvěšují rudé vlajky nad čínskou čtvrtí města, propaguje se komunistická Čína nebo alespoň když bývalí občané projevují lhostejnost a hledí si pouze své práce a výdělků.

San Francisko patří bezesporu mezi nejnavštěvovanější města Spojených států. Návštěvníkům nabízí mnoho atrakcí - od jízdy proslulou historickou tramvají Cable Car, přes návštěvu někdejší věznice na ostrově Alcatraz i několika starých lodí v malebném zálivu, včetně americké ponorky Pampanito, která v Tichém oceánu potopila za druhé světové války několik japonských lodí. Najdete tu také pozoruhodné muzeum voskových figurín.

Dvě exoplanety (planety nacházející se mimo sluneční soustavu) podobné Zemi, kde by mohl být život, se podařilo najít pomocí vesmírného teleskopu Kepler amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).

Pokud se čtenář lekl, že tento článek bude o dočasném několika hvězdičkovém místě ubytování Davida Ratha, pak se mýlil. Půjde o meteorologický výraz, který má respekt po celém světě, zejména pak v USA. Tam jsou totiž supercely spojeny se vznikem extrémně ničivých tornád, která si často vybírají daň (nikoliv Kalouskovu) jak na majetku, tak i na životech.

Sjíždíme serpentinami ze zalesněných kopců do údolí k farmám, kde se pasou menší stáda koní a černých krav a kde se slunce opírá ze všech sil do dřevěných bíle natřených stodol a domů farmářů. A pak nás cesta zavede do zalesněných kopců plných kalifornských borovic a omamně vonících eukalyptů. Jsme zhruba třicet kilometrů na jih od San Franciska, ale velkoměsto se svým ruchem jako by zmizelo už někdy dávno. A my se teď vracíme daleko v čase někam dob prvních osadníků panenskou krajinou pod pálícím sluncem a modrým nebem, na kterém se hrdě a klidně vznáší orel.

Do malebného města Santa Cruz,které leží na pobřeží Pacifiku na jih od San Franciska, přijíždíme nejprve ze severu po dálnici 10, ze které vede až do města silnice č. 17. Ta prochází zpočátku několika menšími městy a pak přes pastviny a kopce do lesů, než se objeví první domy starého centra města.

Většina z mnoha turistů, kteří přijíždějí každoročně do San Franciska, neopomene kromě mnoha jiných zajímavostí tohoto krásného města na břehu Pacifiku, navštívit také známou čínskou čtvrť Chinatown, která je prý největší na západním pobřeží Ameriky. Je skutečně velmi malebná a pro mnohé i neobyčejně exotická. Vůně všelikého koření a ženšenu se tu mísí s nejrůznějšími pachy, které vycházejí z typických čínských restaurací, nabízejících národní jídla - knedlíčky s vepřovým masem, marinované kačeny, polévky ze žraločích ploutví, kuřecí speciality či mongolské hovězí maso s rýží.

Nabité a správně připravené baterie jsou nezbytné zvláště při cestování. Baterie do notebooků, mobilů či fotoaparátů se však mohou při nesprávném zacházení na cestách snadno poškodit. Poradíme vám, jak s bateriemi zacházet, aby vám při cestování dobře sloužily.

Provozovatel tří hlavních newyorských letišť, společnost Port Authority of New York and New Jersey, v létě zavede do odbavovacích hal a dalších místností technologii budoucnosti. Bude vypadat jako atraktivní žena, která se bude na Vás usmívat a navede Vás přesně tam, kam budete potřebovat. Ve skutečnosti půjde o virtuálního, počítačem vytvořeného avatara (v indické mytologii vtělení boha do podoby člověka).

Mnozí turisté, kteří přijíždějí do San Franciska, mají jen velmi málo času - a tak se jejich prohlídka města omezuje jen na ty nejvýznamnější a známé památky. Městské centrum s radnicí z kalifornské žuly s krásnou zlacenou kopulí, starý rybářský přístav, kde je k vidění několik historických lodí a americká ponorka Pampanito z 2.světové války. A pak ještě samozřejmě známý most Golden Gate-Zlatá Brána, který je symbolickým vstupem do zálivu. A zbude-li čas,nesmí ještě chybět projížďka historickou tramvají Cable Car do čínské čtvrti, která je největší na západním pobřeží Ameriky.

V San Francisku žije dosti početná japonská komunita. Kromě známé čínské čtvrti, která je častým cílem návštěvníků města, tady existuje také Japantown - menší část města, kterou obývají občané japonské národnosti a která se rozkládá mezi ulicemi Fillmore a Post. Tady leží hlavní náměstí se starobylými krytými restauracemi, kde si můžete dát japonské speciality, navštívit lázně Kabuki nebo si koupit v obchůdcích typickou japonskou keramiku a nejrůznější japonské suvenýry. Každý rok na jaře japonská čtvrť ožívá nejrůznějšími akcemi, které pořádá zdejší japonská komunita za přispění města.

Návštěvníci Yosemitského národního parku, kteří přijíždějí do oblíbené rezervace z kalifornské strany, míří většinou do hlavního kaňonu s řekou Merced. Tady je totiž nejvíc atrakcí - řeka, po které se dá projet malebným údolím na vypůjčených člunech, kolem velkých vodopádů. A samozřejmě - možnost vydat se na túry na horské hřebeny nebo si v centru prohlédnout rekonstruovanou vesnici zdejších Indiánů. A také přespat v hotelových bungalovech a srubech za vcelku přijatelné ceny. Jak jsem ale zjistil přímo na místě, doporučuje se rezervovat si nocleh v centru nejméně rok dopředu.

Běžní návštěvníci kalifornského San Franciska, kteří sem přijedou jen na pár dní, uvidí jen velmi povrchně nejznámější a nejhezčí památky. Je to ale škoda, protože toto krásné a proslulé americké město toho nabízí mnohem víc. Kromě zajímavého mořského akvária se žraloky, ponorky z druhé světové války a starých lodí v přístavu, má návštěvník možnost absolvovat i nejrůznější výlety - na bicyklech, elektrických koloběžkách nebo pěšky - při kterých je zaveden do míst, kam se běžný krátkodobý návštěvník nepodívá. Jednou z takových kupodivu velmi oblíbených atrakcí je večerní "lov duchů San Franciska", kterého se účastní ti, kdo mají rádi tajemno a nadpřirozeno a zároveň se chtějí dozvědět i něco zajímavého z historie města, co by asi v tištěných průvodcích marně hledali.

Americký dluh (v přepočtu 255 000 000 000 000 Kč) vypadá neuvěřitelně jako poněkud abstraktní číslo s dlouhým ocasem dvanácti nul. Ano, v srpnu 2011 se státní dluh USA přiblížil 15 bilionům US$ nebo jinak řečeno 255 bilionům korun českých.

Kalifornské San Francisko bylo v minulosti a dosud je oblíbeným městem nejrůznějších umělců, mezi nimi i známých spisovatelů. Narodil se tady a část svého dobrodružného života prožil Jack London, působil v něm básník Lawrence Ferlinghetti, který má dodnes své knihkupectví v historické části města. A pokud byste měli štěstí, můžete při jeho návštěvě dokonce starého mistra ještě dnes potkat. K místům, která se vztahují dodnes velice živě k pobytu a dílům amerických spisovatelů, patří bezesporu turisty nejvíc vyhledávaná starobylá restaurace John's Grill. 

Většina návštěvníků kalifornského San Franciska, kteří mají dost času, aby navštívili a podrobně si prohlédli jednu z jeho nejkrásnějších částí - Golden Gate Park, začíná obvykle svou prohlídku jeho východní částí. Tady je totiž soustředěno nejvíc zajímavých památek a půvabných romantických míst.

Největším letištěm světa co do počtu přepravených osob zůstala i v roce 2010 Atlanta-Hartsfield-Jackson z USA (podle http://www.aci.aero). Na druhé místo postoupil čínský Beijing. Nejvíce cestujících v Evropě odbavilo letiště London-Heathrow, pražská Ruzyně 11,6 milionů.

Největší cestovatelský server TripAdvisor zveřejnil v prvním květnovém týdnu roku 2011 žebříček turisticky nejžádanějších míst z USA.

V Muzeu asijského umění v kalifornském San Francisku probíhá v současné době velmi zajímavá a ojedinělá výstava s názvem Umění ostrova Bali, která byla uspořádána ve spolupráci s kulturními institucemi Indonézie a zejména ostrova Bali, o jehož svébytnou a starobylou kulturu se jedná. 

O Farallonských ostrovech jsem se poprvé dozvěděl při četbě knih mého oblíbeného spisovatele z dětských let Jacka Londona. V jedné z povídek líčil své dobrodružné výpravy s rybáři a pašeráky whisky, se kterými se plavil na Farallonské ostrovy. London žil v Oaklandu u San Franciska, kde je dodnes k vidění slavná krčma s názvem Poslední šance, kterou rád navštěvoval a ani zmíněné ostrovy nejsou až tak daleko.

Protože nám zbývá ještě asi 8 dní do odletu, rozhodujeme se, že si uděláme asi pětidenní okruh na sever nad San Francisco a navštívíme zapadlý sekvojový les Muir Woods (Muirova dřeva). Takhle zajížďka fakt stála za to.

Posledních několik stovek kilometrů jsme díky našim kolům nakoukli více do srdce Kalifornie, která je plná různých ovocných sadů jako jsou jahody, višně, mandle, fíky, jablka, broskve, meruňky a další plody. Také jsme museli vyřešit poslední závažný technický problém, který mohl skončit i tragicky. A nenechali jsme si ujít posledních pár přírodních památek. Happy Endem celé naší cesty byl přejezd slavného symbolu San Francisca, velkolepého mostu Golden Gate Bridge. Na závěr jsme strávili ještě pár dní v San Franciscu, odkud nás čekal již jen let domů do Evropy.

Z Tioga Pass si to spokojeně šlapeme dva dny nádhernou krajinou kolem fotogenických žulových monolitů a modrých jezer a postupně klesáme do Yosemite Valley, kde nás čeká další pecka.

Z Olanchy se přesouváme asi 200 km do Tehachapi k Jardovi a jeho rodince, které jsme potkali dva měsíce zpátky v Capitol Reef a tam jsme dostali jejich pozvání. V Bakersfieldu ještě vracíme vypůjčené auto a řešíme servis mého kola.

Z Las Vegas si to už na kole upaluji sám a Renča mě doprovází velkým terénním autem, které se nám po několika komplikacích podařilo v Las Vegas na 4 dny vypůjčit. V plánu mám každý den urazit nějakých 100 km, tak uvidíme, zda se to zdaří. Hned první den na trase do Pahrumpu musím přes nepříjemný táhlý kopec, ale pak zase na druhé straně čeká výborný sjezd za odměnu. Další den už je tepleji, blížíme se k obávanému Údolí smrti. Začínáme klesat, hodně rychle, teplota stoupá.

Od Lake Mead už je to necelý den jízdy do Las Vegas, města hříchů, kasin, velikých peněz a hlavně miliónů blikajících světýlek. Pro nás, cyklopoutníky, je to spíše šílenost, ale přesto to chceme vidět a udělat si svůj názor na to, o čem jsme dosud jen hodně slyšeli. 

Za Ivins překonáváme horský hřeben, opouštíme Utah, krátce svištíme Arizonou a vjíždíme do Nevady. To už jsme tedy na okraji Mohavské pouště, která je považována za jedno z nejteplejších a nejdrsnějších míst v Americe. 

Z Československa odešel v roce 1982. Vlastně odplul bez svolení úřadů, protože se nedokázal smířit s tím, že mu sportovní orgány odmítly vydat již vystavené doklady potřebné k účasti ve významném jachtařském závodě AROUND THE WORLD. Z polského Štětína na start závodu do amerického Newportu se mu podařilo vyplout pouze na krátkodobou výjezdní doložku. Pro jistotu sebou vzal na palubu Niké i manželku Mirku a syna Ríšu. Tím bylo rozhodnuto. Pro režim se stal emigrantem. Rázem zmizel ze stránek novin, z rozhlasového vysílání i z televize. Nikdo o něm nesměl nic slyšet.

Od zubaře do národního parku Zion už je to jen kousek. Musíme vystoupat trochu do kopce a pak nás čeká "spadnutí" na dno Zionu. Dopředu jsme se ale dozvěděli, že onen dlouhatánský sjezd nebudeme moci absolvovat na kole, neboť horská silnice je v rekonstrukci. A opravdu tomu tak bylo.

Národní park Bryce Canyon je mnohými považován za to nejlepší, co lze na jihozápadě USA spatřit. A tak jsme byli zvědaví, jak to zapůsobí na nás. Než jsme vůbec dorazili do parku, zhruba na půl dne nás po cestě zdržely bouřky s velikým množstvím blesků. A protože jsme věděli, že Bryce je oblast s největším počtem zásahů člověka bleskem na světě, tak jsme nechtěli moc riskovat a jezdit v bouřce na kole. 

Národní park Capitol Reef zůstává v pozadí a mimo hlavní zájem turistů. My jsme si ho ale zamilovali. Hlavně průjezd po klikatící se silnici kolem řeky skrz celý park z východu na západ je nezapomenutelný. Všude kolem nádherné skály různých barev od červené, šedé, oranžové, přes žlutou až po bílou. 

Tento národní park nás přitahuje asi nejvíc. Ale ne zase tak moc, abychom téměř 35 km do kopce vyšlápli lehce. Byla to pěkná fuška a v pěkném vedru. Je zase přes 40 stupňů. Coloradské přijatelné teploty jsou fuč. Jsme už totiž pár dní zase v Utahu! 

Legendární bikerská stezka.

Z městečka Bluff jsme šlapali přes geograficky důležitý bod "4 Corners Point", tady je nejznámější indiánské pueblo Mesa Verde, jedinečné oblouky v národním parku Arches i zajímavý a turisty opomíjený park Capitol Reef.

Před Údolím Bohů jsme měli milé setkání s krajany. U jednoho motelu hledám majitelku. Ta nikde. A tak se ptám dvou hostů v důchodovém věku, kde je paní majitelka a kolik stojí motel. Přesně mi nerozumí, na co se ptám a tak opakuji: "How much is double room in this motel?" A paní říká manželovi: "No řekni mu, že padesát pět!".

Z Page to máme asi dva dny jízdy hornatou krajinou do Kayenty a odtud dále do Monument Valley, tedy Údolí monumentů, které bylo proslaveny desítkami westernů Johna Forda, Johna Wayna nebo Clintna Eastwooda. A nebo bohužel také reklamou na známe cigarety.

Ani jsme se nenadáli a po 50 km téměř stále z kopce jsme v Cameronu. Je zde hrozné vedro. Celé odpoledne se schováváme ve stínu a také navštěvujeme indiánskou galerii.

Opouštíme horský Flagstaff a stále stoupáme nahoru. Projíždíme kolem lyžařského střediska San Francisco Peaks a dosahujeme nadmořské výšky 2451m, našeho prozatímního výškového rekordu. Okolní borovicové lesy, všude spousta zeleně, příjemný svěží vzduch… to vše je slast jak pro tělo, tak pro duši.

Původně jsme o tomto kraji ani nevěděli a měli jet jinudy. Hodně lidí nám o Sedoně ale říkalo a tak jsme se tam vypravili. A že jsme udělali dobře! Neskutečné vysoké skalní útvary a hory různých barev, hlavně plno odstínů červené a oranžové.

První dva dny v Arizoně trávíme pěší turistikou po krásných a zajímavých skalních útvarech, které se nacházejí na západní straně Chiricahua Mountains. Tyto ryolitové skály jsou velmi podobné Broumovským stěnám jen s tím rozdílem, že jsou mnohem, mnohem rozsáhlejší. A tak se tu trošku cítím jako doma. Nachodili jsme tu nějakých 25 kilometrů, nafotili desítky fotek a konečně tedy protáhli trošku jiné svalstvo, než to "šlapací".

Už několik dní šlapeme na našich kolech proti šílenému protivětru skrz New Mexico. Většinu dne jedeme tak 8-12 km/hod. Více to nejde. Po rovinatých pouštích a prériích letí vítr ze západu na východ přímo proti nám a my nemáme na výběr než se takto trápit.

Na kolech jsme urazili dlouhý úsek počínající v texaském El Paso a dále naše cesta vedla Novým Mexikem po nekonečných prériích a pouštích jako je třeba White Sands a dále míříme se přes hory do Arizony.

V poslední době se nabídky poznávání San Francisca a jeho okolí rozšířily o několik dalších možností - samozřejmě podle kapsy a času toho, kdo sem přijíždí. Jednou z nich jsou cesty na bicyklech, které si můžete pronajmout až na dva dny.

Většina návštěvníků San Franciska omezí obvykle své cesty mimo město na nedalekou rezervaci sekvojí Muir Woods nebo do Yosemitského národního parku. Nedaleko kalifornského pobřeží u San Franciska leží ale ještě jedna velice zajímavá přírodní mořská rezervace - Farallonské ostrovy.

Aby komplikací nebylo málo, tak hned na letišti zjišťujeme jeden velký "průser". A to doslova! Tak mi ten výraz, prosím, promiňte. Nechali jsme si zabukovat letenky do Juarezu, ale až na letišti na check-inu zjišťujeme, že žádný let do Juarezu se odtud nekoná.

Aljašku si většina lidí představuje jen jako území, uříznuté od Kanady na severozápadě Severní Ameriky. Ano, ale na jihovýchodě k němu ještě patří poměrně úzký výběžek podél velmi členitého pobřeží, který se "zakusuje" do Kanady v délce skoro 1000 km a zkracuje tak vzdálenost mezi původními USA a Aljaškou na jen něco přes 900 km. To byl hlavní prostor bývalé ruské Aljašky.

Rozvažoval jsem před informačním centrem v Anchorage, jak se k jezeru dostanu. Těch 55 USD podle prospektu se mi zdálo dost. Tu ke mně přišel vousáč a ptá se: "Na jezero? Dejte mi 30 babek a můžeme hned odjet."

Jsem pořádně naštvaný a se mnou několik dalších spolucestujících. Máme zajištěnou cestu busem na jih do Anchorage a bus dlouho nikde. Až po půlhodině se objeví kluk, že otec měl s vozem poruchu, opravuje ji a prosí o 2-3 hodinky strpení. Hledáme náhradní program. Místní říkají, že kousek odtud je krásné jezírko, kde je možno vidět bobry a soby. Bylo tam skutečně hezky. 

Po všech toulkách Texasem si ponechávám město San Antonio nakonec jako pověstnou "třešničku na dortu" všech zajímavých zážitků, protože mnozí Američané o něm prohlašují, že je nejkrásnějším městem Texasu. Zdejší domorodci jsou opravdu velcí vlastenci, kteří právem nedají na své město dopustit a jsou velice hrdí na odvahu svých předků, díky kterým získal kdysi tento stát svobodu a samostatnost. 

Cestovatelský časopis Elite traveler magazine uveřejnil na podzim 2009 svůj každoroční výběr nejlepších a nejdražších hotelových pokojů na světě. Ceny za jednu noc se ve všech vybraných hotelech pohybují kolem 100.000 Kč.

V texaském San Antoniu se skoro na každém kroku setkávám s ochotou místních pomoci cizincům. Tato příjemná vlastnost rodilých Texasanů se projevuje i při mé návštěvě místního informačního centra, kde se vyptávám na možnost návštěvy ranče někdejšího amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona. Pokud nemáte vlastní či vypůjčené auto, zbývá jen zaplatit si celodenní výlet autobusem, který nabízí několik zdejších cestovních agentur. Rozlehlý ranč leží totiž více než sto kilometrů severně od San Antonia v hornaté texaské krajině Hill Country.

Ze San Franciska v Kalifornii, kde se v létě I na podzim teploty pohybují kolem dvaceti stupňů, přilétám s přestupem v San Diegu brzy odpoledne, kdy tady denní teploty dosahují právě maxima. Vítá mě dusné horko kolem čtyřiceti stupňů, které jen málo poleví v noci. Než se dostanu i s batohem na stanici Grayhoundu, s klimatizací a studenou vodou z kohoutku, jsem pořádně oblit potem. 

Slunce rychle zapadalo nad hřebeny hor kalifornského pohoří Sierra Nevada, blížil se večer a já sjížděl po úzké silnici serpentinami v hlubokých lesích do údolí, abych se dostal ještě před svítáním k dálnici do Sacramenta a pak do San Franciska. Z autorádia mi k tomu vyhrávala kazeta s písničkami Waldemara Matušky.

Letecká doprava je nejbezpečnějším a nejrychlejším (pravda i nejdražším) druhem dopravy. Pro její donedávna neustále rostoucí využívání slouží ve světě tisíce letišť různých velikostí a přepravní kapacity. O těch nejvíce využívaných v roce 2008 vypovídá následující tabulka.

Ten,kdo v létě nebo začátkem letošního podzimu zavítá do Kalifornie a bude mít dostatek času také k návštěvě některých muzeí, by měl rozhodně navštívit také Muzeum asijského umění na hlavním náměstí Civic Centru naproti městské radnici v San Francisku.

Po tisíce let slavili Irové 17. březen jako den svatého Patrika. Po celou tu dobu to byl především náboženský svátek připomínající výročí jeho smrti v pátém století. První oslava tohoto dne, podobná tomu jak ji známe dnes, se ovšem vůbec nekonala v Irsku, ale ve Spojených státech.

Když jsem v roce 1984 emigroval za poněkud dramatických okolností přes Rumunsko, Jugoslávii a Rakousko do Ameriky - o čemž jsem napsal později knížku "Neobyčejné cesty", která vyšla roku 1992 a kterou vysílal téhož roku jako četbu na pokračování český rozhlas na stanici Praha, domníval jsem se, že závažné existenční starosti i psychické problémy, které s sebou přináší emigrace, mi nadlouho zabrání psát a publikovat.

Dvaačtyřicet metrů vysoká vodárenská věž postavená v roce 1867 je nejstarší stavbou v Chicagu. Uprostřed sousedních moderních mrakodrapů vypadá tato věžovitá stavba z vápence poněkud bizarně. Svými věžičkami a tvary připomíná gotiku, ale když se tak zrcadlí ve skleněných a kovových fasádách okolních domů, vypadá spíše jako z jiné planety. Vodárenská věž jako zázrakem unikla plamenům v roce 1871 při velkém požáru Chicaga a dnes tu sídlí turistické informační centrum.

Národní park Rocky Mountain patří bezesporu k nejpřitažlivějším místům v Coloradu krásou svých hor, vodopádů, ale také množstvím zvířat, žijících v horách, jejichž vrcholky se tyčí až do výšky přes čtyři tisíce metrů. Po několika dnech, strávených v Denveru a jeho okolí, jsou teď pro mne hory přitažlivým magnetem.

Letní a zimní putování za přírodními divy Tichomoří.

Cestovatele do a z kalifornského Los Angeles obsluhuje veřejné mezinárodní letiště, známé pod zkratkou jeho kódu - LAX.

Při cestách do USA většina cestujících od nás letí z Prahy s přestupem přes nějakou evropskou destinaci - Paříž, Londýn, Frankfurt, Mnichov, Amsterdam či jinou (cena letenky je dražší o poplatky za vícenásobné odbavení). Také je možné letět přímo z Prahy (PRG) linkou ČSA do New Yorku (JFK) z Terminálu Sever 1.

Na jihu amerického státu Nové Mexiko, východně od mexického El Pasa, v Guadalupských horách se nachází jeden z pokladů světa - jedny z nejhlubších, nejrozlehlejších a nejkrásnějších, 250 milionů let starých jeskyní - Carlsbad Caverns.

Pozor, "odbavující pracovník" podle svého rozhodnutí může odmítnout cestujícímu cizinci povolit vstup dále na území USA (nestačí úkony dříve uskutečněné v ČR). Proti jeho rozhodnutí není opravného prostředku. Poté může následovat eskortování k nejbližšímu možnému letu zpět do Evropy.

Jak oznámil už před časem starosta San Franciska, město se bude snažit pro potřeby svých obyvatel i turistů o úplné pokrytí příjmu bezdrátového internetu WI-FI.

Letecká doprava je nejbezpečnějším a nejrychlejším (pravda i nejdražším) druhem dopravy. Pro její neustále rostoucí počty pasažérů slouží ve světě tisíce letišť různých velikostí a přepravní kapacity. O těch nejvíce využívaných vypovídá níže uvedená tabulka.

Na Antilopí ostrov, největší ostrov na Velkém solném jezeře severně od Salt Lake city ve státě Utah, se dostávám až pozdě odpoledne. Přestože mi letecká společnost Southest, se kterou jsem přiletěl už před polednem ze San Franciska, zajistila na týden rezervaci auta u společnosti Budget přímo na letišti, došlo ke komplikacím, které hrozily zhatit můj plán k velké cestě přes Utah a Idaho.

Významné zlepšení služeb, zavedl zdejší dopravní podnik na zastávkách autobusů a trolejbusů.

Národní park Grand Teton se rozkládá v severozápadním Wyomingu, jižně od národního parku Yellowstone, se kterým na severu sousedí. Jižní bránou Grand Tetonu je proslulé turistické městečko Jackson Hole, známé středisko nadšenců pro outdoorové sporty.

Na počátku 21. století rostou ve světě výškové budovy jako houby po dešti. V následující tabulce najdete 45 prozatím nejvyšších budov vyšších než 304 metrů, nikoli tedy přenosových věží (pro televizi, rádia atd.).

Přípravy na cestu začaly už na podzim - nekonečným vyplňováním všech možných formulářů na získání pracovního víza. "Papírování" pokračovalo na internetu rozesíláním životopisů a motivačních dopisů do všech koutů Ameriky. V únoru mi konečně odpověděl zaměstnavatel z hotelového řetězce Best Western. Budu pracovat v hotelové restauraci jako servírka a příležitostně za barem.

Největší nevadské město s téměř 600 000 obyvatel (v aglomeraci téměř 2 miliony) se rozkládá v nadmořské výšce 300 m n. m. v jihovýchodním cípu 36. státu USA.

Na západ od hlavního města Colorada, kde se kdysi na širokých a travnatých pláních popásala stáda bizonů, leží město Golden, v němž se na konci svého života usadil známý dobrodruh a lovec Buffalo Bill. Přesněji plukovník William Fredrik Cody, někdejší jezdec Ponny Expressu, zlatokop a vojenský zvěd. Hrdina mnoha dobrodužných knih, které už naši rodiče čítali se zatajeným dechem.

Při své návštěvě horských států USA v srpnu 2006 jsem měl to štěstí, že jsem mohl navštívit mimo jiných atraktivních lokalit i hlavní město Nového Mexika, téměř osmdesátitisícové město Santa Fe.

Spisovatele Jana Beneše jsem poznal po příchodu do Kalifornie v roce 1986. Některé jeho knížky jsem znal už z domova, tady mě ale zaujaly jeho povídky ze Spojených států, které vycházely v exilových časopisech. A nakonec se mi dostaly do rukou také jeho knihy "Banánové sny" a "Zelenou nahoru".

Pokud přijedete do San Franciska koncem léta, můžete se zúčastnit zajímavé expedice za bílými žraloky.

Turisté, kteří přijíždějí z celého světa poznávat krásy Kalifornie, míří obvykle na ta nejznámější místa - Yosemitský národní park, Údolí smrti, Hollywood. A samozřejmě také San Francisko s mnoha jeho zajímavými atrakcemi a památkami.

Název této zalesněné náhorní plošině dali Španělé, když pronikli do této oblasti při svém dobývání jihozápadu dnešních Spojených států. To bylo někdy na konci 16. století, ale španělští kolonizátoři neměli ani tušení, že Mesa Verde neboli Zelená tabule - jak výběžky mohutných Skalnatých hor pojmenovali - ukrývá ve svých skalních kaňonech stará obydlí Anasaziů.

Hlavní město amerického Utahu se rozkládá od úpatí Wasatch Mountains (součást Rocky Mountains) v rozlehlé solné poušti směrem k nevadským horám. Je významným náboženským, obchodním, finančním, kulturním i společenským centrem. Město založili pro své náboženské účely Mormoni na břehu Great Salt Lake v červenci roku 1847 pod vedením svého náboženského vůdce Brighama Younga (1801-1877).

Hlavní město Colorada se svým půl milionem obyvatel (v aglomeraci přes 2 miliony) je 22. nejvíce osídleným městem USA (2005). Nachází se v oblasti ostrého geologického rozhraní oddělujícího ploché roviny Velkých plání (Great Plains) od ostrých štítů Skalistých hor (Rocky Mountains).

Alaska Chilkat Bald Eagle Preserve má rozlohu 48 000 akrů (AM) a je proslulá skvělou možností pozorovat orly bělohlavé. Po celý rok se tu zdržuje 200 až 400 těchto velkolepých ptáků, ale v období od konce října do února jich tu bývá až 4 000.

Nabesna Road je jednou ze dvou možností, jak se dostat autem do nitra parku Wrangell-St. Elias a přičichnout tak k pravé a drsné aljašské divočině. Je to štěrková silnice dlouhá zhruba 46 mil, na niž se odbočí z Glenn Highway u maličké osady Slana.

McCarthy Road začíná u Copper River za městečkem Chitina a vede podél opuštěných železničních tratí až k řece Kennicott. Na celé délce zhruba 60 mil (96 km) stoupá z nadmořské výšky asi 150 m v Chitině do výšky 460 m v McCarthy.

Psal se rok 1900. Prospektoři Jack Smith a Clarence Warner si všimli velkého nazelenalého fleku v kopci mezi ledovcem Kennicott Glacier a řekou McCarthy Creek. To, co zdálky vypadalo jako zatravněná plocha, se ukázalo být jedním z vůbec nejbohatších nalezišť mědi na světě. Zdejší měděná ruda obsahovala neuvěřitelných 70 – 80 procent kovu.

"Ejhle člověk!" blesklo mi hlavou v okamžiku, když jsem za zatáčkou spatřil ohromný batoh a útlé nohy trčící zpod něho. Nic jiného vidět nebylo. Batoh se houpavým krokem nesl vpřed. Jeli jsme po jedné ze dvou silniček, které vedou do nitra pohoří Wrangell a po dvaceti mílích to byla první známka, že i tady se - byť sporadicky - vyskytuje člověk.

Na hranici kanadské provincie Ontario a amerických států Minnesota, Wisconsin, Michigan, Ohio, Pensylvania a New York se rozkládají 4 kanadsko-americká jezera - Hořejší, Huronské, Erijské a Ontario (páté Michiganské s plochou 57 441 km čtverečných leží celé v USA).

Každý už někdy slyšel o zlaté horečce na Yukonu, mnoho lidí ví, že davy zlatokopů se přehnaly i Aljaškou, ale se jménem Denali se nám už zlato nějak neslučuje. A přesto ještě roku 1980 byly zlaté doly v okolí osady Kantishna na 27. místě na Aljašce podle množství vytěženého kovu. Celkem doly vydaly přes tři tuny čistého zlata.

Portorický archipel objevil Kryštof Kolumbus v roce 1493. Tehdy zde žili indiáni Tainové. Po příchodu Španělů se jejich situace tragicky změnila (zlato bylo příliš lákavé). Už nebojovali jen proti dřívějším nepřátelům z okolí - Karibům, ale i proti Francouzům a Britům. Dnes jsou Portoričané občany USA, mluví španělsky a žijí 1 600 kilometrů od pevninské části Spojených států.

Být ve Spojených státech řidičem těžkého nákladního tahače - trucku, se stále považuje za čest. Je to zvláštní sorta lidí odlišujících se od ostatních především stylem života. Řidičem trucku se může stát jen ten, komu je více než třiadvacet let, kdo najel nejméně 100 tisíc mil bez nehody a nikdy neměl problémy s drogami.

Saguaro je obří stromovitý kaktus Carnegia Gigantes. Nedaleko Tucsonu v USA se nacházejí exempláře s výškou až 15 metrů a hmotností kolem 7 tun. Jejich stáří se odhaduje na 200 let.

Na severní i na jižní straně vesnického náměstí se v indiánském Taosu zvedá velký komplex budov. Skládá se z desítek do sebe zasunutých místností s plochými střechami a poschodími. Řada z nich je dosažitelná jen přes střešní vikýře nebo po žebříku. Archeologové nalezli náznaky, že pueblo Taos existovalo pravděpodobně už ve 14. století.

Yosemity byly vyhlášeny národním parkem 1. října 1890 a to včetně přilehlé oblasti Tuolumne. O ochranu tohoto místa se nejvíce zasloužil John Muir a prezident Theodor Roosevelt. Právě jim vděčíme z velké části za zachování této velkolepé přírody.

Do San Franciska dorazila zajímavá lodní zásilka - patnácti tunová část trupu legendárního parníku Titanik, který se potopil v dubnu roku 1912 a na jehož palubě zahynulo více než tisíc lidí.

Krajina kolem amerického jezera Powell je plná pozoruhodných skalních útvarů připomínajících pohádkové kulisy.

Superior Lake neboli Hořejší jezero na kanadsko-americké hranici má vodní plochu 82100 km čtverečných, což je o 32,36 km čtverečných více než celá Česká republika. Je to jezero s největší rozlohou na světě. Podnebí je tu dost drsné a jeho hladina bývá často skoro tak bouřlivá jako na moři.

Letos si obyvatelé San Franciska a jeho návštěvníci připomínají, že je to právě 100 let od doby, kdy se 18. dubna roku 1906 otřásla země a při velkém zemětřesení a následném požáru bylo město z velké části zničeno.

Jezero Powell vzniklo po té, co byla na řece Colorado vybudována mohutná přehradní hráz. V letech 1956 a 1966 byla v úzké soutěsce vybudována hráz jejíž koruna má délku 476 metrů, zadržená voda ovšem zaplavila kaňon v délce mnoha kilometrů. Skalní věže se změnily v ostrovy a samotné jezero v nepřehledný labyrint kouzelných zátok.

Psal se rok 1872 když se kongres USA usnesl proměnit Yellowstone v první národní park na světě. Bezesporu právě tímto krokem byla nastartována celosvětová snaha o to, aby právě takovéto výjimečné přírodní lokality byly chráněny a mohly se zachovat ve svém přirozeném stavu.

Do národního parku Redwood v Kalifornii se jezdí obdivovat především poslední zbytky pobřežních sekvojí. Když už vás ale začne bolet za krkem od neustálého vzhlížení do korun nejvyšších stromů na světě, můžete se porozhlédnout i po samotném pobřeží. Písečné duny a řada skalisek, téměř stále zahalených v mlžném oparu, mají také své kouzlo.

Vůbec první skupina bělochů, jež pronikla do Yosemitského údolí, patřila ke generálu Bonnevillovi. Ten se snažil nashromáždit údaje o neprobádaných územích pro tvorbu map. Od těch dob se mnohé změnilo, ale pocit nespoutané divočiny a kontaktu s přírodou tu stále zůstal.

Abnormálně slaná voda, termální prameny a následný úbytek vody v jezeře. To byly hlavní ingredience kterých bylo zapotřebí, aby na hladině jezera Mono Lake vyrostly kamenné ozdoby hýřící fantaskními tvary jako z nějakého scifi filmu.

je hravé a zvědavé zvíře obývající úzké pruhy mořského pobřeží. Živí se převážně rybami, mořskými ježovkami, mlži, hlavonožci a dalšími živočichy. Jen mořských ježovek zkonzumuje denně několik desítek kilogramů. Přítulná, důvěřivá povaha a nádherná kožešina ovšem zapříčinily, že člověk na některých místech mořské vydry téměř vyhubil.

Indiáni Ah-wah-nee-chee žili v Yosemitech prokazatelně už před 3000 lety. Z indiánského nářečí je nakonec odvozen i dnešní název hor. Indiánské slovo yohamite znamená medvěd grizly.

Lake Powell to je ohromné množství vody, při koupání si ale málokdo uvědomí, že celé jezero je vlastně v pouštní krajině. Zdejší pískovce tvaruje voda a vítr do nejroztodivnějších tvarů.

Pro pueblo Taos jsou typické mimo samotné domy také kopulovité hliněné pece na chleba, zvané hornos. Zajímavá je ale také místní keramika, kterou indiáni nabízejí ke koupi turistům. Obyvatelé zdejšího puebla se proslavili ovšem především tím, že tu začala takzvaná pueblová revolta indiánského obyvatelstva proti bílým duchovním i světským koloniálním pánům.

Síť amerických silnic (highways) je dlouhá 6,2 miliónů kilometrů a většina nákladů i osob se přepravuje právě po nich. Nablýskané náklaďáky jsou pak nejen důležitým přepravním prostředkem, ale také chloubou svých majitelů.

Prvním bělochem který patrně spatřil divy Yellowstone byl lovec a stopař John Colter. Když po návratu do civilizace vypravoval o gejzírech a bublajících tůních bahna, považovali lidé jeho historky za výplod fantazie.

to je nejen stále zasněžený vrcholek hory Olympus vysoký 2428 metrů, ale také horské louky a provlhlé, sytě zelené deštné pralesy. Nás suchozemce pak fascinuje především úžasné pacifické pobřeží, bičované neustálými větry. Projít se tu dá ovšem jen pěšky a to pouze podle jakéhosi jízdního řádu, který striktně diktuje čas přílivu a odlivu.

Průvodce po amerických záchodech je zdánlivě kuriózní, ale velmi potřebná kniha, kterou vydal pan Arthur Frommer.

Yosemity uprostřed kalifornské části Siery Nevady skýtají nejen monumentální pohledy na obrovské skalní štíty, ale také zcela komorní zátiší.

Dvě největší společnosti, které provozují taxislužbu v San Francisku, nechaly do svých vozů zabudovat jednoduché počítače určené pro pasažéry.

Ohromný los stál po břicho ve vodě a cpal se vodními travinami. Ponořil vždy hlavu hluboko pod hladinu a pak, po nějaké chvíli, se vynořil s velkým trsem rostlin v tlamě. Všude kolem cákala voda, ale los jen rozvážně přežvykoval a ani se příliš nestaral o to, co se děje v jeho blízkosti. Nakonec je to jedno z nejmohutnějších zvířat Severní Ameriky a mnoho přirozených nepřátel nemá.

V Muzeu asijského umění v San Francisku (Asian Art Museum) je od pondělí 13. června otevřena velice zajímavá a unikátní výstava, jaká se vidí málokdy.

V poslední době se staly pro návštěvníky San Franciska velice populárními poznávací cesty na jízdních kolech. Je to zároveň také jedna z nejlevnějších možností, jak si prohlédnout všechny zajímavé památky a zároveň lákavá místa na severu za mostem Golden Gate.

Po několika letech, kdy byla uzavřena stará budova secesního restaurantu Cliff House v San Francisku, došlo konečně k jejímu opětovnému otevření v budově, kterou kompletně renovovali.

V letošní turistické sezoně se objevila v ulicích San Franciska nevelká, futuristicky vyhlížející auta bez dveří v pastelových barvách.

Po New Yorku, kde překvapení turisté mohli před časem najít pomalované krávy z umělé hmoty a po Seattlu ve státě Washington na západě USA, kde na nejrůznějších místech v centru objevíte všelijak pomalovaná prasata (jedno dokonce s křídly ) se připojilo k "bláznivým" uměleckým  projektům také San Francisco.

V Coloradské náhorní plošině se nachází mnoho kaňonů, v angličtině nazývaných "slot canyons". Kombinace rozměrů, fantastických barev, hladkých tvarů skal osvícených jemným odrazem paprsků poledního slunce, to vše učinilo z Antelope Canyonu jedno z nejfotogeničtějších míst na americkém jihozápadě. Zdejší kaňony vytvářelo miliony let trvající zvětrávání - větrná a zejména vodní eroze.

Zatímco většina turistů, kteří navštíví americký západ, směřuje do měst jako San Francisco nebo Los Angeles, je už mnohem méně těch, kteří se vydají dál na sever, kde leží na pobřeží neméně zajímavé a stejně krásné město s trochu podivným jménem Seattle.

Cesta lodí k ostrovu Blake Island, ležícím v zálivu Puget Sound, netrvá ani půlhodinu. Ostrov je zarostlý bujným pralesem, žijí zde "severní Indiáni" a můžete tu spatřit jejich tance, obyčeje a překrásné totemy.

Do Everettu, kde má továrnu světoznámá letecká firma Boeing, je to z centra Seattlu jen nedaleko. Právě tady se vyrábějí její proslulá největší letadla Boeing 747-Jumbo a Boeing 767.

Většina turistů, kteří navštíví San Francisko a mají zájem a také trochu víc času, se vydávají obvykle na návštěvu ostrova Alcatraz, který leží v zálivu na dohled od města a je proslulý tím, že v celách jeho věznice žili dlouhá léta proslulí zločinci, jako například známý mafián Al Capone. Málokdo z návštěvníků města projeví zájem o návštěvu většího ostrova, který se rozkládá jen kousek dál na sever od Alcatrazu.

Jako atrakci a skutečnou kuriozitu minulosti najdete v Seattlu i sochu Lenina. Téměř pětimetrový ruský diktátor z bronzu sem byl převezen před pár lety bohatým Američanem, který sochu objevil a zakoupil ve slovenském Popradu.

Zajímavou výpravu po stopách duchů starého San Franciska nabízí návštěvníkům města oficiálně turistické informační centrum.

Končilo léto 2001 a já se po několika měsících strávených na západě Ameriky těšil na cestu domů. Byl začátek září a už několik dní jsem měl v práci dlouhodobou (a z velké části neplacenou) dovolenou, která mi umožňovala odebrat se opět do Evropy.

Havajské ostrovy leží uprostřed Tichého oceánu, téměř 3900 km od západního pobřeží USA. Táhnou se v délce 2500 km od jihovýchodu k severozápadu. Tzv. Hlavní skupina je tvořena osmi ostrovy: Hawaii (Velký, též Orchidejový, ostrov), Kahoolawe (neobydlený), Maui (Ostrov údolí), Lanai (Ananasový ostrov), Molokai (Přátelský ostrov), Oahu (Hlavní ostrov), Kauai (Ostrov zahrad) a Niihau (Ostrov soukromí). Severozápadně od této skupiny se prostírá v délce téměř 2000 km několik desítek menších ostrovů a přes 150 malých ostrůvků, atolů a útesů. Celková rozloha soustroví představuje 16 706 kilometrů čtverečných.

Pronajímám si v Salt Lake City od místní agentury vůz a vydávám se napříč státem Utah k hranicím Colorada. Mým cílem je Národní park Dinosaur, který jsem toužil spatřit od doby, kdy jsem shlédl film "Jurský park". Právě tady, v divoké horské krajině, kterou dnes protéká řeka Green River, se před miliónem let proháněli pravěcí ještěři, tyranosauři a brontosauři, jejichž kosti zůstaly ve zdejších skalách. A nad tím nejhlavnějším nalezištěm byla postavena budova muzea, které se stalo cílem návštěvníků z celého světa.

Mezi nejzajímavější a svou historií a nakonec i současností nejtajemnější státy amerického západu patří Utah. Zaujal mne už od doby, kdy jsem si přečetl útlou knížečku A. C. Doyla "Studie v šarlatové", která beletristickou formou napínavého příběhu líčí příchod mormonů v 1. polovině 19. století na území dnešního Utahu ke slanému jezeru, kde založili město Salt Lake City a upevnili pozice své církve, vystavěli bělostné chrámy a postupně i celé obrovské centrum, kam dnes přijíždí davy poutníků a turistů z celého světa. Město, které bylo nedávno dokonce dějištěm Olympijských her.

Američtí agenti federální protidrogové služby a pracovníci lesního hospodářství objevili v poslední době v odlehlejších oblastech Kalifornie několik menších plantáží rostlin, určených k výrobě omamných drog.

Tajemné kruhy v obilí se objevily na poli překvapeného farmáře severovýchodně od San Franciska nedaleko města Fairfield, které leží u dálnice I-80, spojující San Francisko s hlavním městem Kalifornie Sacramentem.

V roce 1991, krátce před svými 86. narozeninami, zemřel Eduard Ingriš v nemocnici v nevadském Renu - a jak mi sdělila později jeho paní, několik dní před smrtí se mu záhadně ztratil stříbrný medailónek se svatou Růženkou z Limy, který nosil celý život na krku. Už se nikdy nenašel. Teď po letech, kdy jsem musel cestu z různých důvodů odkládat, se mi konečně podařilo vyjet do Peru. Samozřejmě jsem si umínil, že kromě jiných míst, které jsem chtěl vidět - Machu Picchu, záhadné obrazce na poušti Nazcy, plovoucí ostrovy na jezeře Titicaca - najdu a navštívím hrob svaté Růženky v Limě a že jménem svého přítele pozdravím jeho patronku, ve kterou tolik věřil.

Kdo z nás si na trampech u ohně nebo na školních výletech alespoň jednou nezazpíval Niagáru, ti krásnou písničku plnou dálek a teskné touhy? Moc se mi tenkrát líbila, a tak jsem se jednou zeptal kamarádů, kteří ji považovali za jakousi "trampskou hymnu", kdo je vlastně jejím autorem. A poprvé jsem tenkrát uslyšel jméno Eduarda Ingriše, známého a oblíbeného hudebního skladatele z doby mezi dvěma světovými válkami, o kterém se mi podařilo jen zjistit, že "žije někde v Americe". Pokládal jsem to za samozřejmé a přirozené, že autor písně o Niagaře žije v blízkosti své milované řeky, někde daleko za železnou oponou a devatero horami a oceánem. Nepřekonatelně daleko, abych se o jeho osudu mohl dovědět víc. A jen když se zpívala jeho písnička, představil jsem si zadumanou postavu na břehu velké řeky.

Právě před sto lety projel napříč severem Spojených států známý průkopník amerického automobilismu Horacio Nelson. Jeho slavnou cestu ze San Franciska do New Yorku přes Oregon, Idaho a další severní státy se rozhodl v těchto dnech zopakovat 52-letý profesor kalifornské univerzity, doktor medicíny David Kessler.

Podzemní a příměstská rychlodráha BART, která spojuje San Francisko s okolními městy a obcemi na poloostrově i pevnině, zahájila od neděle 22. června provoz na novém úseku tratě metra do nové stanice na mezinárodním letišti.

Říká se že v Kalifornii je Los Angeles největší, San Francisco nejpřitažlivější a San Diego nejstarší. A San Diego je prý nejkrásnější od starého majáku postaveného vysoko na úzkém mysu vybíhajícím do Pacifiku. Na stejném výběžku pevniny stojí i pomník připomínající chvíle, kdy v roce 1542 zakotvila u místních břehů plachetnice objevitele Kalifornie Juana Rodrigueze Cabrilla.

V San Francisku už znovu začaly fungovat hodiny na věži známé Ferry Building, hlavní budovy přístavu, která je symbolem města pro každého, kdo přijíždí nebo připlouvá z východu od pevniny.

Pokud pomineme několik jedovatých hadů a nějakého toho škorpióna, tak jediné co je v přírodě Severní Ameriky skutečně nebezpečné je medvěd. Když se tento chlupáč pak objeví v těsném sousedství San Francisca, tak to vzbudí pochopitelně značný rozruch.

Oblíbený malebný most Golden Gate - Zlatá brána, který je snad nejvíce fotografovaným objektem San Francisca, je kromě turistů také oblíbeným místem pro sebevrahy. Jeho poslední obětí se teď stal jednadvacetiletý mladík, trpící maniakálními depresemi, který krátce před tím zavraždil nic netušící úplně cizí starší ženu na její obvyklé polední procházce. Skok z mostu do vod zálivu vrah samozřejmě nepřežil.

Na jaře se přeci sází na pukající ledy.

"Myslíte, že jedeme dobře?" ptám se asi po třiceti kilometrech šílené cesty pouští. Šipka s číslem silnice 57 nás nasměrovala už před hodnou chvílí z asfaltové vozovky do pouště a my od té doby projíždíme po typické roletě v mracích zvířeného prachu.

Modrá obloha slibuje už od časného rána krásný horký den. V přízemí rozlehlé budovy "Terminalu" v San Franciscu, kam přicházím chvíli před osmou, už netrpělivě přešlapuje několik cestujících s batůžky na zádech nebo jen taškami v rukou. Budova je sídlem Greyhoundu - společnosti, která vás za přijatelnou cenu dopraví pohodlnými klimatizovanými autobusy kamkoli v Americe. Jak jsem zjistil, když jsem hledal možnost, jak navštívit proslavené město nevadských kasin Reno, existuje ještě levnější a snad i zajímavější způsob cesty do Nevady.

Spojené státy americké mají pravděpodobně jeden z nejlepších systémů ochrany přírody, ale zcela jistě je to systém nejstarší. Vždyť první národní park tu byl založen již 1. března roku 1872. Od té doby vzrostl nejen počet chráněných území, ale také jejich rozloha. V současnosti je pod federální správou chráněno na 370 území, která mají dohromady rozlohu více než 4x větší než celá naše republika. A jsou to skutečně výjimečná místa. Najdete mezi nimi stále zasněžené horské velikány, zrovna tak jako pouště a soutěsky řek. Místa bublající a kouřící v lokalitách s aktivní sopečnou činností i nejstarší a nejvyšší stromy na Zemi. Chráněny jsou dlouhé pásy unikátního mořského pobřeží, zrovna tak jako pohádková horská plesa nebo jezera v zatopených sopečných kráterech. Jsou to nejrůznější krajinné celky - co park to přírodní unikát - a přesto mají všechny něco společného. Tím společným jmenovatelem je medvěd.

Jedním z velkých národních parků USA je 3080 kilometrů čtverečných velký Yosemite National Park. Leží uprostřed Kalifornie, asi 250 km východně od San Franciska, na západním úbočí pohoří Sierra Nevada. Park se rozprostírá ve velkém rozpětí nadmořských výšek: od 600 po téměř 4000 m; nejvyšší vrchol - Mt.Lyell na jihovýchodní hranici parku - dosahuje 3997 m.

Zakládací listinu Yellowstonského národního parku, koncipovanou jako ochranu přírodních hodnot v neporušeném stavu na věčné časy a jejich zpřístupnění pro celý národ, podepsal prezident Grant 1. března 1872

Ostrov Orcas patří do souostroví San Juan, které najdete na pacifické straně Spojených států. Jsou to ty úplně nejsevernější ostrovy západního pobřeží USA. Dál již začínají vody kanadské, omývající jižní cíp ostrova Vancouver, který je z ostrůvků San Juan nadohled. Den nezávislosti tu ovšem slaví důkladně - oslavy trvají prakticky celý měsíc.

Druhý den po výjezdu z Denveru (Colorado), po přenocování v kempu poblíž Guernsey (Wyoming) jsme se dostali ke známému a slavnému národnímu památníku Mount Rushmore. Tento památník, jenž přezdívají Svatyně či Oltář demokracie (Shrine of Democracy), symbolizuje nezávislost, spravedlnost, rovnost a svobodu. Nachází se v Černohorském národním lese (Black Hills National Forest), který má průměrnou výšku 1800 m.

Přijeli jsme do Utahu od kalifornského Údolí smrti přes Las Vegas a dostali jsme se nejdříve do národního parku Zion. Ve srovnání s jinými národními parky USA je to jeden z těch "menších": má rozlohu pouze 596 km čtverečních. Je tvořen druhohorními pískovci s převládajícími hnědočervenými a červenohnědými odstíny (příměs železa a manganu). Větší část území NP má ráz skalního města s monumentálními stěnami. Je tu více než 50 vodopádů. Nejnavštěvovanější částí je Zion Canyon, 14 km dlouhý kaňon vyhlodaný řekou Virgin. Prošli jsme jej celý - jen 3 km normálně, po úzkém břehu řeky, dalších 11 km bylo třeba se brodit přímo řečištěm... Kaňon je sevřen skalními stěnami až 600 m vysokými a dalšími až 400 metrů mocnými žlutavě zbarvenými sedimenty nad nimi. Dno kaňonu je kryto pestrou vegetací, kterou však lze fotografovat jen několik desítek minut denně, jinak je ve stálém stínu.

Řeka Colorado spolu s několika svými přítoky (Green, Dirty Devil, Escalante, San Juan aj.) vytvořila na svém středním toku systémy kaňonů, z nichž některé jsou součástí národního parku Canyonlands (založeného v r. 1964; rozloha 1041 km2) v jihovýchodní části státu Utah; část je jich (dále po toku Colorado a po jejím přehrazení) zatopena (do dnešní úrovně až v r. l980) a je tak vytvořena Glen Canyon N.R.A. (národní rekreační oblast) s 298 km dlouhým jezerem Powell (o ploše 647 km2). Hladina tohoto jezera leží v nadmořské výšce 1127 m. Jezero bylo pojmenováno po veteránu občanské války majoru Johnu Wesley Powellovi, který jako první v roce 1869 se svými 8 přáteli na 4 člunech celým kaňonem řeky Colorado proplul.

Projíždíte-li z Jižní Dakoty prérií s dominantním pelyňkem tříprstým (Artemisia tridentata) k západu do Wyomingu po dálnici č. 90 a zabočíte-li asi 20 mil (32 km) po příjezdu hranice obou jmenovaných států ve městě Sundance na státní silnici č. 14 doprava, dostanete se po 22 mílích jízdy náhorní plošinou a národním lesem (Black Hills National Forest) k Čertově (či Ďáblově) věži, k Devil’ s Tower.

Denali znamená v řeči původních obyvatel "Vysoká" a bylo to odjakživa jméno pro horu Mount McKinley, čnící z horského hřbetu Alaska Range, dlouhého šest set mil. Je to také jméno obrovského národního parku, který byl vyhlášen roku 1917 v oblasti kolem této hory, pojmenované nově po prezidentovi Williamu McKinleym.

Divoce se zmítající býk se vřítil do prostoru rodea, hravě se zbavil jezdce na svém hřbetu, bez nejmenšího zaváhání rozrazil oplocení a vběhl mezi lidi. Všichni se dali na útěk. Než jsem přes hledáček fotoaparátu pochopil, co se děje, stál jsem proti té funící bestii sám.

Psal se rok 1540 a od jihu přicházel zvláštní průvod: bílí muži, celí odění v blýskavém kovu, seděli obkročmo na jakýchsi podivných čtyřnohých zvířatech.

Zlé oko plné zloby po mně šlehlo pohledem a vzápětí ta potvora zcela bez okolků zaútočila. Pustil jsem fotoaparát a vrhl se na zem. Rukama a bundou jsem si přikryl hlavu. Nasupený pták prosvištěl těsně kolem mne a obloukem se vrátil ke své kořisti opodál, aby mohl pokračovat v hodování. Zvedl jsem se z kaluže plné slaného bláta, sebral batoh, fotoaparát a dal se na spěšný ústup. Dravec zaútočil zcela nepokrytě na můj obličej a já neměl chuť riskovat, že se mu útok příště povede. Byl bych se vsadil, že je to sokol, ale z takové blízkosti a ještě přímo při lovu jsem tohoto ptáka viděl vůbec poprvé.

Pokud se do Nashville dostanete autobusem Greyhound, nezůstaňte trčet hned v nádražním bufetu "U hladového houslisty". Stačí přejít dvě křižovatky po 7. avenue a jste v turistickém středu miliónového města, na Broadwayi. Dejte se východním směrem, k řece Cumberland, a nenechte se vyděsit tím, že kromě vás se tu pěšky potulují jen japonští turisté a místní nezaměstnaní.

Jiné stránky v síti internet:

• web o bývalém ostrovním vězení Alcatraz