Kostarika

První zastávka na pobřeží Kostariky byla v přístavu Puerto Quepos, kde jsme našli plno Američanů, předražené restaurace a víc turistů než jsme předpokládali. Pláž byla sice hezká, ale připomínalo mi to tam přelidněnou pláž v Itálii. Místní národní park nás ale nadchnul.

Cocos Island je neobydlený a na ostrově není žádná vesnice, silnice, skládka, ani koš na odpadky. Je zde jen krásně zelený prales plný papoušků a nejrůznějších ještěrů a ještěrek.Během našeho posledního dne na Cocos Island jsme přešli ostrov z jedné strany na druhou.

Jsme zpět na širém moři.  Na Kokosový ostrov jsme vypluli odpoledne 23. března s východním větrem, vanoucím o síle 13 uzlů. Po okouzlujícím západu slunce jsme ztratili z dohledu poslední obrysy Galapág. Další dva dny jsme se chvílemi trápili nedostatkem větru, avšak většinou nám "východňák" pěkně plnil plachty a pomáhal nám v plavbě k neobydlenému Kokosovému ostrovu, patřícímu Kostarice.