Koncem dubna se sjelo do Lipnice na havlíčkobrodsku přes sto autorů, kteří přispěli svými humoristickými povídkami do chystaného "haškovského" sborníku, který připravuje k vydání Syndikát novinářů Vysočiny. Letošní rok k takové akci přímo vybízí, protože uplynulo právě 140 let od Haškova narození a letos je to také 100 let od jeho ůmrtí. 

Cedule u vstupu do zámeckého parku mě ohromila, stálo na ní: Parkem běhat, v trávě líhat, skákat, stromy objímat – povolené! A nikdo se nebude hněvat! V době, kdy všude narazíte jen na samé zákazy, mi ten nápis připadal jak z jiné planety.

Překročil jsem most přes říčku se zjevnými stopami minerální vody a za zády mám lázeňské město Bad Ischl se zhruba 15 tisíci obyvateli, které je známé hlavně tím, že ho navštěvoval v druhé polovině 19. století a ještě i začátkem 20. století předposlední Rakousko-Uherský císař a také český král František Josef I. Jezdil sem dost často i se svou ženou, původně bavorskou princeznou, císařovnou Alžbětou zvanou Sissi.

Moldovica, Sučevica, Radauti, Putna. A taky Dragomirna, Voronet, Humorului či Probota, Agapia a Neamt. To jsou jména míst, kde najdete překrásné pravoslavné kláštery s malovanými kostelíky, z nichž mnohé jsou zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO. Nacházejí se v Bukovině, v půvabné zvlněné krajině na severovýchodě Rumunska poblíž hranic s Ukrajinou. Klášterů je zde samozřejmě mnohem víc, ale tyto patří mezi nejhezčí.

Po přijetí křesťanství v Norsku, kolem roku 1030, bylo v průběhu středověku až do reformace roku 1537 v zemi postaveno asi tisíc sloupových kostelů. Zdejší v Ringebu vznikl v roce 1220 a je pova­žován jako jeden z největších dvaceti osmi, které se v zemi doposud dochovaly. Pouze zde v Norsku se zachovalo takové množství nenahraditelných stavebních památek.

Městečko vře jako přeplněný kotel. Blíží se oslavy narození Ježíška a pak další radovánky na konci roku. Průzračné jezero, ve kterém mohu u břehu pozorovat docela velké ryby a pár labutí, se třpytí odleskem světel parníku, který míjí velkou, téměř dvacet metrů vysokou vánoční lucernu, plující na platformě na jezeře.

Koncem listopadu se na jihu Moravy v Mikulově konala mezinárodní konference s názvem "Zapomenutí mrtví". Pořádalo ji občanské sdružení "Paměť" a jejím hlavním cílem bylo připomenout všechny, kteří se v dobách totality pokusili u Mikulova o přechod hranic a odchod z tehdejšího komunistického státu do neutrálního Rakouska. A byli nemilosrdně usmrceni - zastřeleni pohraničníky, zabiti elektrickým proudem nebo dokonce roztrháni psy, které na ně vojáci poštvali.

O městě Kaunasu v Litvě asi každý z čtenářů již slyšel nebo ho dokonce navštívil. O přehradě na řece Nemunas (Němen) ví již asi méně lidí a o zajímavostech v jejím okolí bude povědomost zřejmě menší. Je to dáno tím, že veškeré hlavní trasy vedou mimo toto vodní dílo. Nachází se na východním okraji města a z dálnice od Vilniusu je vidět jen na krátký okamžik. 

Na Slovensku je několik- lázní, které mají ve svém názvu slovo Teplice. Nám nejblíže a asi proto nejznámější jsou ty Trenčianské nedaleko historického Trenčína. Bohužel už méně známé a neprávem našinci možná trochu opomíjené, jsou Turčianské Teplice. Snad i proto, že tady se léčí hlavně choroby urologické nebo zažívacího traktu. Samozřejmě ty horké léčivé vody a hlavně různé procedury mají blahodárný vliv i na všelijaká kloubní onemocnění. 

Zní to jako jméno indiánské dívky. Nebo název pláže ve Španělsku. A také by to mohl být kubánský koktejl. Jenže chyba lávky - Mocǎnitǎ je obecný název pro úzkorozchodné železnice v Rumunsku, typicky pro oblast Maramureše, Transylvánie a Bukoviny.