Pokud projíždíme po dálnici D1 z Prahy na Brno nebo opačně, narazíme zcela jistě na docela nenápadné upozornění na výjezd Velké Meziříčí - Měřín. Velké Meziříčí láká svým zámkem a dalšími památkami, včetně možnosti pěkného rozhledu z věže kostela. Rozhodně stojí za delší návštěvu toto město se starobylými domy s restauracemi a dokonce malým místním pivovarem s výtečným pivem. Ale Také Měřín stojí alespoň za kratší návštěvu, snad kávovou pauzu a pak prohlídku, která poněkud překvapí nabídkou unikátní středověké památky.

Lvov je dnes významné město na západě Ukrajiny, které vzniklo někdy kolem poloviny 13. století. Za své historie bylo centrem několika státních útvarů. Dnes je toto tři čtvrtě milionové město součástí Ukrajiny. Dalo se sem dostat přes Polsko po dálnici nebo letecky z řady měst centrální Evropy v tom i z Prahy nebo vlakem.

Stevns Klint je jedním z dánských příspěvků do seznamu Světového dědictví UNESCO. Jedná se o křídové útesy na východním pobřeží ostrova Sjaelland, na nichž jsou zřetelně vidět stopy srážky obrovského asteroidu se Zemí před nějakými 66 miliony lety, která způsobila smrt dvou třetin živých organismů včetně dinosaurů. 

Existovala kdysi jedna zemička u jezera Issyk Kul, která si po první světové válce a bolševické revoluci dovolila vyhlásit samostatnost. A jelikož doba byla bouřlivá a představitelé tohoto malého státu prohlašovali i v názvu svou loajalitu k velkému rudému sousedu, byla jim tímto státnost velkomyslně ponechána - dokonce i Stalinem, který ji respektoval až do roku 1944. Takže Tanu Tuwu - Tuvinskou republiku, jsem našel i v prvorepublikovém přehledu tehdejších států světa, které ji zřejmě braly docela vážně.

Většině Čechů se při vyslovení jména Švédsko vybaví hlavní město Stockholm. Možná také Malmö, přístavní město na jihu, kam míří trajekty z Německa. A snad také severská Kiruna, kterou známe z hodin zeměpisu jako město spojené s těžbou železné rudy. Při pohledu na mapu vypadá Švédsko se svými nekonečnými lesy a tichými jezery celkem nezajímavě, zvláště ve srovnání s atraktivním a divokým Norskem. Ale těm, co už v Norsku byli, kteří už nemusí nutně lézt do kopců a dávají přednost klidnému cestování a poznávání, těm nabízí Švédsko mnoho překvapivých zážitků a míst, kde rozhodně nepotkáte davy turistů.

Už od dětství jsem rád četl, k tomu mne vychovávala hlavně moje maminka. A nejraději jsem měl cestopisy, které jsem doslova hltal raději, než dobrodružné romány. Z knihovny jsem si často nosil cestopisy dvou našich už tehdy cestovatelských legend - Hanzelky a Zikmunda. Byly to tlusté a na mou kapsu tehdy drahé knihy s mnoha černobílými a tenkrát už i barevnými fotografiemi. Ale četly se báječně, protože páni autoři měli pro každého velmi srozumitelný a reportážní styl. Ale hlavně se tam člověk dočítal o věcech, které byly za tehdejší "Železnou oponou" pro obyčejného kluka prakticky pohádkou.

O maďarském státním svátku svatého Štěpána bylo napsáno v našich sdělovacích prostředcích již mnoho pojednání. Teprve, když se ho může člověk účastnit, tehdy pochopí, o jaký svátek jde a jaký má tato oslava pro Maďary význam.

Na to, že Aljaška je nejrozlehlejším státem USA, má jen velmi řídkou silniční síť. Však také do naprosté většiny sídel se dá dostat pouze letadlem či po vodě. Typický prázdninový návštěvník ale sotva stihne projet hlavní trasy směřující z Kanady do Anchorage či Fairbanks, případně do atraktivních národních parků na jižním pobřeží. Tam vedou velmi dobré, nebo alespoň velmi slušné asfaltové silnice. Jenže nejsou ani trochu dobrodružné. Pokud máte auto, které zvládne i štěrkovou cestu, a pár dní dovolené navíc, zkuste si projet Denali Highway.

V přívalu všech možných virů a podivných událostí ve světě, jsem téměř zapomněl na to, že naše vlast letos oslavuje dvousté výročí narození českého novináře a básníka Karla Havlíčka Borovského. Kdo by neznal jeho "Tyrolské elegie" a mnohé další básně. Učili jsme se o nich ve školách ještě v době, kdy vlastenectví nebylo zapomínané slovo. A najednou jsme teď zjistili, že tehdejší odvážný novinář z poloviny 19.století má hodně co říci i lidem naší doby. A na štěstí jsou tu ještě mnozí (a to i relativně mladí), kteří si uvědomují, že ten bojovník a vlastenec může posílit náš ohrožený svět, že jeho úvahy a výzvy neztratily vůbec svou aktualitu.

Při mých cestách Mexikem jsem před časem při návštěvě hlavního města Mexiko City a jeho památek navštívil také jedno z nejhezčích a nejzajímavějších míst - Chapultepec Park. Oázu zeleně a klidu uprostřed rušného velkoměsta, kde je i jedno z hlavních muzeí a také někdejší hrad a palác mexických vládců.