Přiznám se, že k k starobylé obci Police nedaleko historického města Jemnice a Vranovské přehrady i rakouských hranic, mám zcela osobní vztah. Pocházela odtud rodina mého otce a také můj dědeček, který padl jako zdejší občan a desátník Rakousko Uherské armády v 1. světové válce. Jeho jméno se nachází na památníku, který dala před lety postavit obec s necelými 400 obyvateli v pěkném hájku nedaleko zdejšího zámku.

Silnice Dempster Highway spojuje Dawson City v kanadské provincii Yukon s osadami Fort McPherso a Inuvik v provincii Northwest Territories. Je to jediná silniční trasa v Kanadě, která vede až daleko za polární kruh. Dempster Highway byla dokončena v roce 1979 a v celé délce 736 km je štěrková. Je však neustále udržovaná, proto může být otevřená celoročně s výjimkou krátkých období jarního tání a podzimního zamrzání řek. Za Inuvikem na ni navazuje Inuvik-Tuktoyaktuk Highway, která vede až k Severnímu ledovému oceánu.

Kanadský provinční park Mount Robson je vskutku klenotem mezi světovými parky. Byl založen roku 1913 a je druhým nejstarším parkem v Britské Kolumbii. Sousedí s Jasper National Park v Albertě, a je od roku 1990 součástí jednoho z nejrozlehlejších přírodních celků na světě pod ochranou UNESCO. Uvidíte tu rozeklané štíty hor, hluboké kaňony, ledovcové řeky a jezera a nespočet vodopádů. A taky tu pramení významná kanadská řeka Fraser River.

Ve Skotsku jsme už několik dní a máme za sebou poznávání památek a zajímavých míst hlavního města Edinburghu, ale také skotských hor a pastvin s množstvím ovcí i huňatých hnědých dlouhorohých krav. Skotské počasí je proměnlivé, nádherné dny střídá déšť. A tak jeden takový pošmourný den využíváme k návštěvě edinburghského přístavu, kde od roku 1998 kotví velkolepá jachta britské královské rodiny.

Hyder je zapadlá americká osada na hranici jižní Aljašky a Britské Kolumbie. Leží již nad padesátou pátou rovnoběžkou, a to je v těchto krajích synonymum pro konec civilizace. Což pro Hyder platí beze zbytku. Dostanou se k němu jen ti, kteří mají v plánu okusit sílu yukonské či aljašské divočiny a vydají se na sever nikoli po docela frekventované silnici č. 97 vedoucí od Vancouvru k Dawson Creek, nýbrž po Cassiar Highway č. 37. Z té je pak nutno ještě uhnout nějakých šedesát kilometrů na západ, až k úzkému zářezu fjordu zvaného Portland Canal. Poté, co překonáte průsmyk Bear Pass a vyfotíte si ledovec, který padá až k silnici, případně asi tak dvacet dalších, které jsou ze silnice viditelné, dorazíte nejprve do městečka Stewart.

Pokud se probíráme katalogy cestovních kanceláří, nacházíme v posledních několika málo letech i trasy do Běloruska. O této zemi u nás příliš veřejných informací není, s výjimkou politických, někdy jen úzce zaměřených. Proto je docela zajímavé se do této země podívat. Na první pohled by se zdálo, že tato země má jen velmi málo předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu. Proto stojí za to se tam podívat a udělat si vlastní názor.

Na totemech se některé výjevy často opakují. Vyobrazují příběhy předávané v rodinách z generace na generaci. V detailech se tyto příběhy mohou lišit, ale základní linka zůstává. Snad nejznámější legendou v kulturách pobřežních národů na severozápadním pobřeží Kanady vypráví o chytrém Havranovi, který ukradl slunce, měsíc a hvězdy a tak dal světu den.

V západní části kanadské Britské Kolumbie, tam, kde se Cassiar Highway č. 37 napojuje na Yellowhead Highway č. 16, jež spojuje města Prince George na východě a Prince Rupert na západě provincie, je možno spatřit unikátní památky na kulturu původních indiánských obyvatel. Ti se dnes obecně nazývají First Nations, První národy.

Podívat se k Bajkalskému jezeru na Sibiři, to je sen nejednoho cestovatele. Naštěstí dnes už zase existuje možnost se sem podívat buď samostatně, nebo s cestovní kanceláří. Je to nejhlubší jezero světa (1637m), obsahující asi 20 procent veškeré sladké vody na planetě.

Asfaltová silnice, jako ostatně asi většina silnic ve Španělsku, je výtečná a tak nám cesta ubíhá velice rychle kolem kopců a koryt potoků a řek pohoří Estrecho na jihozápad Andalusie ke Cádizu. Za zády jsme nechali Gibraltar, kde jsme se včera procházeli po britské půdě, obdivovali stará opevnění, palác anglického guvernéra a přátelili se s opicemi, které si sedaly na naše ramena s výrazy moudrých obyvatel "Skály". V Gibralaru nás zastihl vytrvalý déšť, který nám poněkud znepříjemnil pobyt. A tak teď doufáme, že už snad přijde pěkné počasí, které nám ten včerejšek vynahradí. Zpočátku to tak vypadá, ale pak se zatahuje a spouští se tak silný liják, že nás nakonec donutí zastavit a počkat, až se změní jen v drobný déšť. Po malé chvíli jízdy se náhle před námi objevuje cedule, která oznamuje, že se blížíme k městu Tarifa. Mohlo by to být vítané přerušení naší cesty, krátký odpočinek u kávy a snad i poznání zajímavého města na samém jihu Andalusie. A tak se rozhodujeme, že zajedeme do Tarify.