Pro toho, kdo letos nemůže nebo nechce z jakýchkoli důvodů cestovat v létě o prázdninách či dovolených do ciziny, se naskýtá u nás jedna zajímavá možnost. Udělat si na jeden den výlet do Egypta. A to celkem levně, pohodlně a bez problémů se zpožděnými letadly a všelikými dalšími nepříjemnostmi. Až do konce září. A tak jsem neváhal využít tuto možnost a vydal jsem se za podrobnějšími poznatky z dávné říše egyptských vládců přímo za tím nejznámějším z nich - do Brna.

Karavaning zažívá masový rozvoj, což nutí dodavatele umožnit komfortnější distribuci LPG láhví. V posledních letech se tak na trhu zformoval speciální segment LPG láhví určených především pro obytná vozidla. 

Jedna z nejfotogeničtějších a nejvýraznějších hradních zřícenin na Slovensku je nepřehlédnutelnou dominantou středního Pováží. Beckov, původně nazývaný též Blundus nebo Bolondos, je zřícenina hradu na strmém, šedesát metrů vysokém bradle nad stejnojmenným městečkem Beckov.

Pokud míříme po dálnici D2 směrem do Bratislavy, pak těsně před ní nás hnědá informační tabule upozorní na, ze školy nám známý, hrad Děvín. Asi se rozpomeneme na skutečnost, že stojí nad soutokem řeky Dunaj s jejím levým přítokem - Moravou. Zapátráme pohledem ve směru šipky, avšak uvidíme jen zvlněný terén Malých Karpat, nad kterým vyvstává vrcholek Děvínské Kobyly (514) s vyhlídkovou věží, za kterým se hrad skrývá.

Pokud projíždíme po dálnici D1 z Prahy na Brno nebo opačně, narazíme zcela jistě na docela nenápadné upozornění na výjezd Velké Meziříčí - Měřín. Velké Meziříčí láká svým zámkem a dalšími památkami, včetně možnosti pěkného rozhledu z věže kostela. Rozhodně stojí za delší návštěvu toto město se starobylými domy s restauracemi a dokonce malým místním pivovarem s výtečným pivem. Ale Také Měřín stojí alespoň za kratší návštěvu, snad kávovou pauzu a pak prohlídku, která poněkud překvapí nabídkou unikátní středověké památky.

Lvov je dnes významné město na západě Ukrajiny, které vzniklo někdy kolem poloviny 13. století. Za své historie bylo centrem několika státních útvarů. Dnes je toto tři čtvrtě milionové město součástí Ukrajiny. Dalo se sem dostat přes Polsko po dálnici nebo letecky z řady měst centrální Evropy v tom i z Prahy nebo vlakem.

Stevns Klint je jedním z dánských příspěvků do seznamu Světového dědictví UNESCO. Jedná se o křídové útesy na východním pobřeží ostrova Sjaelland, na nichž jsou zřetelně vidět stopy srážky obrovského asteroidu se Zemí před nějakými 66 miliony lety, která způsobila smrt dvou třetin živých organismů včetně dinosaurů. 

Existovala kdysi jedna zemička u jezera Issyk Kul, která si po první světové válce a bolševické revoluci dovolila vyhlásit samostatnost. A jelikož doba byla bouřlivá a představitelé tohoto malého státu prohlašovali i v názvu svou loajalitu k velkému rudému sousedu, byla jim tímto státnost velkomyslně ponechána - dokonce i Stalinem, který ji respektoval až do roku 1944. Takže Tanu Tuwu - Tuvinskou republiku, jsem našel i v prvorepublikovém přehledu tehdejších států světa, které ji zřejmě braly docela vážně.

Většině Čechů se při vyslovení jména Švédsko vybaví hlavní město Stockholm. Možná také Malmö, přístavní město na jihu, kam míří trajekty z Německa. A snad také severská Kiruna, kterou známe z hodin zeměpisu jako město spojené s těžbou železné rudy. Při pohledu na mapu vypadá Švédsko se svými nekonečnými lesy a tichými jezery celkem nezajímavě, zvláště ve srovnání s atraktivním a divokým Norskem. Ale těm, co už v Norsku byli, kteří už nemusí nutně lézt do kopců a dávají přednost klidnému cestování a poznávání, těm nabízí Švédsko mnoho překvapivých zážitků a míst, kde rozhodně nepotkáte davy turistů.

Už od dětství jsem rád četl, k tomu mne vychovávala hlavně moje maminka. A nejraději jsem měl cestopisy, které jsem doslova hltal raději, než dobrodružné romány. Z knihovny jsem si často nosil cestopisy dvou našich už tehdy cestovatelských legend - Hanzelky a Zikmunda. Byly to tlusté a na mou kapsu tehdy drahé knihy s mnoha černobílými a tenkrát už i barevnými fotografiemi. Ale četly se báječně, protože páni autoři měli pro každého velmi srozumitelný a reportážní styl. Ale hlavně se tam člověk dočítal o věcech, které byly za tehdejší "Železnou oponou" pro obyčejného kluka prakticky pohádkou.