Hlavní stránka

Canol Road a ropovod - z historie Alaska Highway

(10.12.2019)

Během 2. světové války vyžadovala výstavba a fungování Alaska Highway a řetězce doprovodných letišť obrovské množství pohonných hmot. Na Aljašku se palivo normálně dováželo na lodích, avšak poté, co se Japonci dokázali dostat na souostroví Aleuty, nebyly již tyto transporty dostatečně bezpečné. Proto se zrodil projekt pro dopravu ropy z vnitrozemí kanadských Severních Teritorií, její další zpracování a distribuci v celém koridoru silnice. Trasa z Yukonu do Severních Teritorií vedla po loveckých stezkách původních obyvatel a pomáhali ji vytyčit trappeři.

Ropovod Canol (což je zkratka pro Canadian Oil) byl financován americkou armádou a postavilo ho konsorcium Bechtel-Price-Callahan. Vedl od naftových polí v Norman Wells (Northwest Territories) do rafinerie ve Whitehorse. Další ropovod spojoval Whitehorse s Fairbanks na Aljašce. Pro přepravu ropy z jihu vznikla třetí větev, spojovala Whitehorse se Skagway. Tato větev zásobovala Watson Lake. Pro obsluhu ropovodu byly podél všech větví vystavěny čerpací stanice, přistávací plochy pro letadla a také telefonní vedení.

Konečné náklady na ropovod Canol vystřelily z původního odhadu 30 milionů USD na více než 134 milionů USD. Výrobní náklady na jeden barel ropy tu byly čtyřikrát vyšší než byla světová cena, a tak nakonec bylo levnější dovážet ropu z jihu přes Skagway. Roku 1944 - ani ne rok po zprovoznění rafinerie ve Whitehorse - byl projekt zastaven.

Stavba Canol Road

Americká armáda vyslala v roce 1942 na stavbu Alaska Highway a přidružených projektů čtyři regimenty bílých vojáků a tři regimenty černošských vojáků. Na projekt výstavby ropovodu Canol byly vyčleněny tři technické prapory. V černošském praporu č. 388 bylo tisíc dvě stě třicet osm vojáků a dvacet šest důstojníků, z nichž všichni kromě kaplana byli bílí. Před vysláním prošli vojáci pětiměsíčním výcvikem.

Stavba zásobovací silnice a doprava materiálu pro ropovod Canol byla mimořádně obtížná. Vojáci si museli poradit s extrémními teplotami, nedostatečným oblečením i bodavým hmyzem. Potřebovali přepravit devět tisíc tun potrubí, ale potýkali se s nedostatkem těžké techniky, takže většinu práce museli zvládnout ručně vlastními silami. V dopise jednoho z nich stálo: „Morálka regimentu stále klesala, až nakonec všichni ztratili zájem a chuť do práce.“

Začlenění černošských vojáků do výstavby Alaska Highway však pomohlo při jejich další integraci do americké armády a mnozí si vysloužili ocenění za zásluhy.

Výstavba Canol Road směrem na sever začala v Johnson Crossing na Alaska Highway v létě 1942 a následující jaro pak začala stavba opačným směrem od Camp Canol poblíž Mackenzie River. V roce 1944 již bylo možné silnici dlouhou 825 km používat celoročně, avšak roku 1945 se Kanada vzdala možnosti ropovod odkoupit a silnice byla opuštěna.

Canol Road dnes

Nyní Canol Road slouží odvážlivcům, kteří touží dostat se do vzdálené divočiny. Dá se po ní dojet autem až k průsmyku Macmillan Pass na hranici Yukonu a Northwest Territories, ovšem pouze během letní sezony. Její jižní, přístupnější část se nazývá South Canol Road, je dlouhá 230 km a spojuje Johnson Crossing s Ross River. Vede po vrcholcích kopců, často nad hranicí lesa. Je to udržovaná a sjízdná silnice, ovšem jediná možnost k doplnění pohonných hmot je v Ross River. Poblíž Ross River na ni navazuje Robert Campbell Highway, jež spojuje Watson Lake a Carmacks. Tato silnice vznikla v šedesátých letech dvacátého století v rámci kanadského federálního programu zvaného Road to Resources. Výstavba této "cesty nikam" byla hojně kritizována do momentu, kdy byla poblíž dnešní osady Faro objevena bohatá naleziště olova a zinku.

Severní část, North Canol Road, se táhne v délce 232 km od Ross River až k průsmyku Macmillan Pass a cestou míjí několik velkých jezer a velkolepé pohoří Itsi. Silnice má místy prudká stoupání, je úzká a za deště často kluzká. Doporučuje se proto vždy utábořit se a počkat, dokud povrch nevyschne.

Za Macmillan Pass na hranici Yukonu a Northwest Territories pak na North Canol Road navazuje pěší trasa Canol Road Heritage Trail, která vede celých 355 km do Norman Wells. Ve skutečnosti většina pěších turistů začíná svůj pochod právě v Norman Wells. Trasa je obtížná, vede přes potoky a řeky a mnoho původních mostů již vzala voda.

Na celé trase je několik neudržovaných tábořišť, obvykle u řek a jezer, kde kdysi stály lovecké stanice, a také často v místech, kde bývaly tábory během výstavby ropovodu nebo rudná naleziště.

Z Ross River do Faro vede 50,8 km dlouhá pěší trasa divočinou zvaná Dena Cho Trail. Jsou na ní čtyři sruby, kde je možno přespat. V okolí Canol Road jsou ale i možnosti kratších vycházek.

Jak jižní, tak severní část Canol Road slouží také jako východisko pro splouvání řek: lze plout po Nisultin River k Teslin Bay, od Quiet Lake dolů po Big Salmon River anebo po South Macmillan River.

Přívoz přes řeku Pelly za osadou Ross River funguje od května do října a pouze během dne.

Děkujeme firmě Tilak za podporu cesty na Ykon a Aljašku

Tilak


 

Magda Pecoldová

Další články z tohoto státu Další články tohoto autora

 
 DatumAutorPředmět
Aktivity
Geooblasti
UNESCO
Fotobanka
Průvodce
Ingema-TV
Počasí
Rešerše
iZone
Foto scan

Alpy
Altaj
Kavkaz

Kurzy Potřebujete zjistit kurz exotické měny? Toto tlačítko vám s tím pomůže.
 
Ockovani Chystáte se do exotické země? Zjistěte si zde, zda byste se neměli nechat naočkovat!
 
RoutePlanner Jedete na dovolenou autem? Nechte si navrhnout nejlepší cestu!
 
Letiste Musíte nebo chcete letět letadlem? Pak se vám třeba budou hodit tyto informace!
 
Autori Zajímá vás kdo píše články na Ingemě? Představení alespoň některých autorů najdete zde.

 

Na našem serveru funguje elektronický obchod, takže máte možnost nakupovat fotografie z fotobanky online. Bližší informace naleznete zde.
 


1999-2019©Ppress
veškeré texty, fotografie, obrázky, mapy apod. jsou chráněny autorskými právy jednotlivých autorů a vydavatelství Ppress.
Je výslovně zakázáno jejich jakékoli šíření, publikování či dokonce prodej za úplatu.
Info: Ppress