Na východ po Steese Highway

Jsme ve Fairbanks, druhém větším městě centrální Aljašky a máme asi tak dva dny, než bude třeba se začít vracet na jih. Dva dny jsou málo na pořádnou výpravu dál na sever, navíc to vypadá, že tady na Aljašce se počasí nadobro obrací k podzimu. Je 8. srpna a předpověď počasí nic moc. V noci vydatně pršelo a ráno bylo vlhké a vlezle studené.

Pohled do mapy napoví: v  okolí Fairbanks se nacházejí tři místa, která mají ve svém názvu slibné přízvisko Hot Springs. Jednak to je Chena Hot Springs, lázeňský resort nejblíže městu. Asi fajn pro ty, co se rádi máchají v  teplé vodě od rána do večera. Pak Manley Hot Springs, malé hnízdo severozápadně od Fairbanks. Za mírný poplatek se tu dá smočit v  horkých vanách pod baldachýnem subtropických rostlin. Tuto možnost jsme ihned zamítli, je to daleko – 160 mil – a hlavně opačným směrem, než by se nám hodilo. Zbývá Circle Hot Springs na východ od Fairbanks. Na mapě to místo je, ale informace prakticky žádné. Nu, uvidíme.

Steese Highway z  Fairbanks do Circle je dlouhá 159 mil. Asfalt má jen v  délce asi 80 mil, ale i pak je perfektně upravená, dá se tu jet až devadesátkou. Silnice vede podél řeky Chatanika a jejích přítoků až k  Twelvemile Summit nejdříve hustým lesem, pak tajgou. Twelvemile Summit v  nadmořské výšce asi 1 000 metrů už je nad hranicí lesa, fouká a je tu pekelná zima. Však i Mark Twain si stěžoval: „We all grumble about the weather … but nothing is done about it.“ (Všichni reptáme na počasí ... ale nic se s tím nedělá). Naštěstí Goretex to jistí.

Pro místní party na čtyřkolkách je tohle počasí normálka, však ještě nesněží. A mohou tady do sytosti drandit po původní zlatokopecké trase Circle-Fairbanks, teď se jmenuje Pinnel Mountain Trail a je velmi populární navzdory drsnému počasí.

Pinnel Mountain Trail je trasa pro pěší, kola a také pro čtyřkolky. Je nechvalně známá rychlými změnami počasí a častými bouřkami. Ty vznikají až někde u Japonska a pohybují se vzdušným koridorem přes celý Pacifik, pak proti proudu Yukonu až sem, hluboko do vnitrozemí Aljašky. Samotný bouřkový koridor je tak ohraničený, že se mu proto říká Pacific Pipeline – Pacifické potrubí.

Křižovatka v osadě Central

Za Eagle Summit silnice klesá k osadě Central. Je maličká, je to vlastně jen křižovatka, ale pro lidi z  širokého okolí zjevně střed světa, má náves a hospodu. Je tu taky pošta, muzeum a škola v malém srubu. Domy jsou upravené, trávníky posekané, vše je udržované. Osada Central rozhodně vypadá lépe než zdejší obvyklý severský standard.

Pak už projíždíme rovinatou tajgou, přes řeku Birch Creek až do osady Circle na břehu Yukon River. Odtud dál lze cestovat již jen po vodě nebo letecky. Jméno dali osadě horníci, kteří si na konci 19. století mysleli, že leží na polárním kruhu. Ten je ale ve skutečnosti ještě asi 80 km severně.

Yukon v osadě Circle

Město bylo založeno v roce 1893, kdy bylo na řece Birch Creek nalezeno zlato. Circle sloužilo v té době k vykládce zásob přepravovaných proti proudu po řece Yukon z Beringova moře. V roce 1896, tedy před zlatou horečkou na Klondike, bylo Circle největším zlatokopeckým městem na řece Yukon a mělo asi 700 obyvatel. Říkalo se mu „Paříž severu“ a zásobovala se odtud naleziště zlata dál ve vnitrozemí Aljašky.

Nábřeží v Circle

Dnes je Circle opravdu to, čemu se říká „díra“, není ani označené cedulí. Asi míli před koncem silnice u Yukonu začíná osídlení – obvykle malý domek a kolem něj bez ladu a skladu vozidla všeho druhu, pojízdná i rezavá a dávno odstavená. Pak se kolem opuštěných domů z  lepších časů dojede na náves – rozuměj parkoviště na břehu Yukonu, kde je pár piknikových stolů a grilů a na břehu asi sedm pramic s  motorem. Pár mladíků zrovna odjíždí na čtyřkolce a jsou to jediní lidé, které jsme tu viděli. Oficiálně by jich tady mělo být snad kolem stovky, ale jedinou připomínkou na to, že tu někdo žije, jsou v  trávě zapomenuté dvě pračky na břehu řeky. Že by místní Laundromat? Jedinou známkou života se zdá srub, v  němž funguje místní samospráva. Kousek dál ale přece jen objevujeme obchod, opravdovou prádelnu a také poštu s  nezbytnou vlajkou. Je tu samozřejmě i letiště. Kdysi v Circle bývalo rušno, náš hlavní dojem je však hluboký klid a nesmírné ticho. Yukon tu teď na konci léta teče klidně, nevidíme lodě ani ptáky. Ale evidentně se po něm jezdí i turisticky, na ceduli jsme našli informace o chatkách či přístřešcích, kde se dá přespat. Mezi Eagle a Circle je jich šest a jsou volně přístupné bez rezervace, platí tu pravidlo First come, First served.

Kde jsou ale ty horké prameny? Vracíme se do Central na náves. Zdejší hospoda s názvem „Central Corner“ je typickým zařízením „vše v jednom“. Podle popisu na vývěsním štítě nade dveřmi je zde totiž restaurace, bar, ubytování, prádelna, sprcha, obchod s potravinami, dá se tu koupit plyn, lihoviny i benzín.

Silniční ukazatel, kterého jsme si předtím nevšimli, sděluje, že do Circle Hot Springs je to odsud osm mil. Upoutávka na koupačku ale žádná, tušíme, že v  tom bude nějaký háček. Nu, snad tam alespoň někde najdeme místo na nocleh. Jenže všechno je jinak.

Circle Hot Springs

V  Circle Hot Springs se stranou od silnice krčí pár domků a až dále pod kopcem vidíme jakousi zástavbu. Už při příjezdu k ní je zřejmé, že tady něco není v pořádku. Zaprvé na parkovišti stojí jen tři auta, z  nichž dvě už evidentně nikdy nikam neodjedou. Chatičky a sruby jsou zarostlé křovím, některé ani moc nedrží pohromadě. Hlavní budova hotelu a restaurace má v oknech záclony, což vzbuzuje naději, ale pak si všimneme, že na její boční stěně už vypadávají prkna i okna. Nicméně u vstupu do bazénu je cedule s pravidly koupání a za zídkou jsou slyšet hlasy. Ve vodě se máchají dva pánové a halasně nás zvou ke koupání. Jeden z nich, místní geolog a zeměměřič, je výřečný, a tak se záhy dozvídáme něco o  historii místa.

Circle Hot Springs

Zdejší horké prameny začaly být populární v padesátých letech 20. století, kdy se v horách kolem Fairbanks začala znovu rozvíjet těžba zlata. Do Fairbanks se stěhovaly celé rodiny a horké prameny byly tak populární, že se tu z města létalo dvakrát denně. Koupání zprvu obstarávala přírodní jezírka, v sedmdesátých letech 20. století pak byl zbudován bazén. V roce 1981 objekt koupili starší manželé, ale protože ho již nedokázali ani udržovat, natož rozvíjet, je od roku 2000 oficiálně zavřený. Místní lidé bazén dvakrát ročně vypustí, vyčistí a chodí se sem koupat tak jako tito dva geologové třeba každý den. Jinak tu ale "štěkl pes". Měli jsme kliku, že jsme na ty dva pány natrefili, protože sami bychom se do vody asi neodvážili, i když objekt není zamčený, jen oplocený. Bazén je dostatečně hluboký i dlouhý na plavání a voda má kolem 105 °F, tedy asi 40 °C. Fakt paráda.

Circle Hot Springs

Vracíme se zpět k Fairbanks a nocujeme v kempu u řeky Chatanika. Kemp je dobré stanoviště pro rybáře i pro splouvání řeky. Řeka vypadá pohodově, taková naše Ostravice. Je tu krásně, řeka bublá a les je plný dřeva na oheň. Vyjasnilo se, a tak v jedenáct v noci je ještě úplně světlo.

Řeka Chatanika

Užíváme si to, však už nám to končí. Po téměř dvou měsících toulání Kanadou a Aljaškou jsme na nejsevernějším bodu naší cesty a musíme se obrátit zpět k jihu. Bude se nám stýskat po nekonečných lesích, nádherných nespoutaných řekách, po lesních tábořištích a po horách plných ledovců, kam nikdo nechodí. Stýskat se nám bude také po místních lidech, kteří zdejší tvrdé podmínky berou jako samozřejmost a zimní teploty klesající až k minus 50 °C je nerozhodí. Moc peněz tady asi nevydělají, vyskakovat si jistě nemohou, ale mají luxus klidného života a svobody v nejlepším slova smyslu.

Magda Pecoldová