Chuť Ukrajiny v Jihlavě

Před mnoha lety jsem měl kamaráda, staršího pána, který pocházel ze západní části Ukrajiny, která mezi dvěma světovými válkami byla součástí tehdejšího Československa a byla známa jako Podkarpatská Rus. Nebo také Podkarpatská Ukrajina, jak bylo i na poštovních známkách. Byla nám, přestože měly být garantovány její předválečné hranice, po válce uloupena chtivým Stalinovým režimem, kterému byla oficiálně "darována".

Můj kamarád, podle jeho vyprávění, pomáhal československým vojákům, kteří byli na Podkarpatské Ukrajině a bránili ji tam proti Horthyho vojákům, snažícím se ji po vzniku Protektorátu obsadit. Obrana trvala až do 18.března 1939, kdy čeští vojáci odešli a vzali kluka, který jim pomáhal, s sebou na Moravu. Tam se pak oženil a už zůstal. Ale nezapomínal na své základy, uměl dobře vařit a rád připravoval typická ukrajinská jídla pro sebe a přátele. 

A tak jsem byl někdy pohoštěn borščem, jindy vařenými taštičkami s masem, jednou také výtečnými "holubcy", které mi chutnaly nejvíc. Vyprávěl i o svém rodišti a dalších místech. A tak jsem si doplňoval znalosti té drsné a krásné země, kterou jsem už předtím znal z knih Karla Čapka nebo Ivana Olbrachta. A pak mě jednou vzal s sebou, když jel navštívit rodiny svých příbuzných a já měl konečně příležitost navštívit Užhorod, hrad v Mukačevu, Chust a nakonec i Koločavu, kde kdysi žil Nikola Šuhaj. A samozřejmě ochutnat různá ukrajinská jídla.Ta příležitost už se pak neopakovala, protože starý pán nás opustil. 

Až teď po letech, kdy jsem při jedné z procházek Jihlavou narazil blízko historického náměstí na nápadně a vtipně označenou prodejnu Multi Cook, která je výrobnou a prodejnou typických ukrajinských jídel. A tak po Praze a Brně mají i zájemci z Vysočiny možnost "ochutnat Ukrajinu". V prostorné prodejně jsem byl přivítán velmi dobře česky mluvícími ukrajinskými ženami, které každému návštěvníku ukazují ochotně vše, co prodejna nabízí. 

Jedná se o smažená jídla, která jsou vyráběna v kuchyni v zadní části provozovny, oddělené skleněnou stěnou, takže tam každý návštěvník může nahlédnout a vidí, jak vznikají nabízená jídla.Ta jsou pak balena do vakuových sáčků ,opatřena štítky s názvy a českým návodem, jak si je doma připravit. A nakonec pečlivě seřazena do mrazáků kolem stěn, kde si je zájemce mohou prohlížet a vybírat. A aby toho rozmazlování zákazníka nebylo málo, jsou na stěnách umístěny velké tabule s názvy a cenami. Ty nejsou, kupodivu, nijak závratné. Jedná se většinou zhruba o kilové balíčky.

Jak mi bylo sděleno, důležitá je tady čerstvost a samozřejmě kvalita, maso je nakupováno od jihlavských firem, stejně i zelenina a používané byliny. Nacházím tady mé oblíbené holubcy, ale také zamražený ukrajinský boršč, těstovinové taštičky varenyky, plněné sýrem, telecím nebo vepřovým masem, pelmeně. A placky čebureky, plněné masem nebo sýrem, rajčaty, zelím atd. A syrnyky, což jsou tvarohové koláče. Výběr jídel je doslova obrovský a každý si přijde na chuť. 

A to doslova, protože pochutnat si na těchto hotových jídlech můžete až doma, ale prodejna pořádá o sobotách ochutnávky pro zájemce. Pro doplnění chutí si můžete v prodejně k tomu koupit v lahvích i ukrajinské limonády a šťávy nebo třeba chlebný kvas. Tahle možnost poznání typických ukrajinských jídel je určitě výtečným počinem v době, kdy je v době války velmi omezena možnost na ta místa cestovat. Takže v době, kdy ,jak jsem svého času napsal, se mnoho českých a moravských měst stává, pro mne celkem nepochopitelně "městy kebabu", je tady dobrá možnost dát si našim žaludkům poměrně blízká a přitom exotická jídla s chutí Ukrajiny.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava