Atapuerca aneb Cesta do pravěku (Španělsko)

Je červen, a třebaže je krásné počasí, my prcháme od pobřeží Atlantiku. Mezi Bilbaem a Santanderem tu Španělé postavili spousty hotelů, pobřežní vesničky se změnily na letoviska, všude ruch a chaos. Kdo nemá v plánu se koupat, vůbec by v létě na pobřeží neměl jezdit.

A tak z Kantábrie míříme na jih, do správní oblasti Castilla y León. Projíždíme náhorní planinou, hory tu mají nadmořskou výšku nad tisíc metrů, a přitom odpolední teplota stoupá přes třicet stupňů. Velký rozdíl oproti straně hor přivrácené k moři. Kodrcáme se nejkratší cestou – rozuměj "přes hory a doly" – k poutní trase do Santiaga, konkrétně mezi městy Logroňo a Burgos.

Úprk se vyplatil, rázem jsme v klidné krajině, můžeme vydechnout. Dnešní noc strávíme v horách Montes de Oca. Za vesničkou Villafranca se ukrývá kaple-poustevna Ermita de la Virgen de Oca (také Nuestra Seňora de Oca). Půvabná stavbička na louce nad potokem, v údolíčku chráněném ze všech stran kopci. Je to výletní místo, na druhé straně kaple je fotbalové hřiště, ale večer jsme tu sami. Tento nocleh nemá chybu.

Atapuerca

Další den míříme k archeologickému nalezišti Atapuerca. Přestože je zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO a nachází se sotva dvacet kilometrů východně od Burgosu, moc cizinců tu nezabloudí. Atapuerca však patří mezi nejvýznamnější místa na světě, jež dokumentují vývoj člověka. Byly tu nalezeny důkazy o pobytu předků moderního člověka v pěti obdobích, které tak dokumentují evoluční, kulturní a technologický vývoj. 

Atapuerca

Toto místo přitom bylo vědcům dlouho utajeno. Už v 19. století tu sice lidé nacházeli kosti pravěkých zvířat, ale teprve když ve 20. letech 20. století bylo rozhodnuto o výstavbě úzkorozchodné železnice a pro její stavbu se koplo do země, bylo zřejmé, o jak významné archeologické naleziště jde.

Atapuerca

Nejstarší nálezy jsou z doby před 1,2 miliony let a třebas nejstarší vzorek dokumentující kanibalismus je z období Homo antecessor před 900 000 lety. V oblasti Gran Dolina se na kostech šesti lidí našly stejné zářezy jako na kostech zvířat, jejichž morek se tehdy konzumoval. Lidé Homo pre-neanderthalesis (před 500 000 až 300 000 lety) si už prokazatelně uvědomovali konečnost života a své mrtvé pohřbívali. V jeskyni Sima de los Huesos byly na jednom místě nalezeny pozůstatky asi třiceti lidí, kteří zemřeli relativně krátce po sobě. V mnohem mladší době, asi před 5 500 lety se pohřbívalo do kamenných pohřebních komor. A v době bronzové před 3 500 lety prováděli zdejší lidé zvláštní rituál, kdy roztřídili části kostry, oddělili horní část lebky od zbytku těla a kosti uložili do kamenné nádoby. V jeskyni El Mirador se našly pozůstatky minimálně šesti takto pohřbených lidí. Tomuto typu pohřbívání se říká "sepultura en dos tiempos" (něco jako "pohřeb na dvakrát").

Atapuerca

Nu, i když zrovna nejste nadšenci pro archeologii, můžete jen s údivem konstatovat, co všechno vám archeologické nálezy dokážou sdělit. V Atapuerce samotné si lze projít okruh procházející mezi nalezišti a pozorovat archeology při práci, v Burgosu se pak nachází Museo de la Evolución Humana (Muzeum vývoje člověka).

Atapuerca - vstup do naleziště

Magda Pecoldová