Tübingen hostí hrabata a vévody

Jsme v univerzitním městě Tübingenu asi třicet kilometrů od Stuttgartu. A tohle město je jedno z nejvýznamnějších a také nejkrásnějších měst Bádensko-Würtemberska. Z mostu nad řekou Neckar, která městem protéká, je nejhezčí pohled na jeho středověké centrum s kostelem sv. Jiří, nad kterým ční do výšky špice vysoké věže.

Z ostrova Neckar na řece mi loďky s výletníky, pramicemi, vyvolávají vzpomínky na benátské gondoly, protože i tady jejich majitelé se slaměnými klobouky pohánějí své lodě dlouhými bidly. Ale historické centrum láká a tak se vydávám vzhůru středověkými uličkami ke kostelu sv. Jiří (Stiftskirche) na okraji starého náměstí, které obklopují středověké domy. 

Tübingen měl to štěstí, že v poslední válce nebyl bombardován a tak jeho středověký ráz i všechny památky zůstaly zachovány. A také i gotický kostel sv. Jiří, který je dodnes vedle starého hradu na pahorku dominantou města. Byl postaven hrabětem Eberhatdtem im Barte roku 1493 na místě, kde už pár staletí předtím stál románský kostel. Až roku 1529 byla ke kostelu přistavěna věž, která je vysoká 56 metrů. Dnes přístupná a z ochozu poskytující turistům nádhernou vyhlídku na město a vzdálené Švábské Alpy.

Kostel má uvnitř nádhernou výzdobu i okna s původními gotickými vitrážemi, oživenými zvenku sluncem. Sem přišli roku 1476 mniši v čele s proboštem, aby učili na zdejší univerzitě. Naštěstí pozdější vlna reformace, která nepřála okázalé výzdobě kostelů, zachovala jeho gotickou krásu. A tak mohu obdivovat nádherné barevné skleněné vitráže oken kostela z druhé poloviny 15. století z dílny štrasburského mistra s motivy sv. Jiří a panny Marie. A pak vzácný dřevěný gotický oltář z roku 1520, dílo jednoho z žáků Albrechta Dürera s motivy z Kristova života. Zde narážím na zdobnou gotickou stěnu, oddělující hlavní loď kostela od předního chóru, který je mým cílem.

Tady je totiž ta nejzajímavější část chrámu, oddělená nenápadnou skleněnou stěnou. Zájemci sem mohou obvykle vejít za nevelké vstupné. A projít tuto poněkud skrytou přední část kostela opravdu stojí za to. Tady dal někdejší vévoda Ulrich, který do kraje přinesl reformaci, vytvořit z významné části kostela okázalou hrobku rodiny Würtemberků. A tak tady dnes můžeme vidět okázalé mramorové náhrobky vévodů a jejich žen z let 1550 až 1593. Je jich v tom celkem nevelkém prostoru čtrnáct.

Proplétám se mezi mramorovými rakvemi, na kterých leží kamenní vévodové a vévodkyně se sepjatýma rukama v životní velikosti. Ten největší se slavným Eberhatdtem. Připadá mi, že tu chodím mezi nedávno zemřelými - tak živě působí sochy na náhrobcích. A tak po pořízení snímků raději rychle odcházím, abych nerušil jejich klid. Tady si skutečně návštěvník může připadat, jako kdyby se vrátil do dávných staletí a dob zdejších hrabat a vévodů, kteří spočívají v kryptě kostela.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava