Romantický hrad a zámek Lichtenstein

Jsme v malebném Bádensko-Württembersku, kde už jsme si mohli prohlédnout historické univerzitní město Thübingen a v jeho sousedním městě Thüringenu prolézt nejužší uličku na světě, zanesenou ve Světové knize rekordů. Ale jsme v srdci Švábských Alp, kde na malebných kopcích lákají i zbytky středověkých hradů a také ty novodobější a zachovalé, které dodnes tvoří historii této zajímavé spolkové země německého západu. Jedním z poměrně blízkých hradů a romantických zámků, které lákají v jakémkoli ročním období množství turistů, je hrad a zámek Lichtenstein.

Jeho název nemá žádný vztah ke známému malému knížectví, ale je odvozen od německého výrazu pro světlý kámen, ze kterého byl už kolem roku 1200 postaven vysoko na skále nad hlubokým údolím a nad vesnicemi mohutný hrad. Měl být oporou zdejším vévodům, kteří kdysi založili univerzitu v Thübingenu, dobrou oporou proti vzpurným městům. 

Hrad ale neodolal, byl nakonec dobyt a zničen ve "válce měst" a zbyly z něj jen ruiny. Ty romantické zbytky starého hradu ale inspirovaly milovníky historie a starých tradic. Kdysi před miliony let tady bylo moře, tady v kameni byly nacházeny zkamenělé lastury dávných živočichů. A středověká historie a sláva těchto míst byla jen o něco blíž - jak usuzovali potomci hrabat a vévodů, kteří kdysi tvořili dějiny této země.

Jedním z těch novodobějších romantiků byl Vilém z Urachu, který na místech někdejšího starého hradu nechal postavit lovecký hrádek. Inspiroval ho k tomu román spisovatele a historika Wilhelma Hauffa "LIchtenstein". A tak pan hrabě a vévoda Vilém z Urachu nechal v roce 1842 přestavět a znovu vystavět novogotický hrad a zámek na starých základech. 

V současnosti je cílem mnoha turistů, jak zjišťujeme, když sem přijíždíme pozdě dopoledne. Romantický hrad vysoko na skále je zcela obležen, ale máme štěstí a daří se nám vcelku brzo získat vstupenky k prohlídce. A ta stojí opravdu za to. Vévodové z Urachu, kterým dodnes romantický zámek patří, tady postupně shromáždili nejrůznější sbírky. To nejzajímavější je soustředěno v komnatách romantického hradu na skále nad údolím, odkud je nádherný výhled na údolí Švábských Alp s vesnicemi í městy hluboko dole. 

A pak už můžeme vstoupit po padacím mostu do hradu s mnoha komnatami. Tady si hradní páni v19. století připomínali slavný středověk. Jsme ve zbrojnici, můžeme tady vidět meč, kterým vévodové z Urachu pasovali na rytíře, ale také meč kata. A samozřejmě hradní děla a další zbraně, brnění, štíty, muškety. I jídelnu se středověkým nádobím.Tak nějak to popsal roku 1826 spisovatel - romantik Vilém Hauf a tak to uvedli v život tehdejší majitelé panství.

A rozhodně ne špatně. Jsme v hradní kapli, která se prý ve slunečním světle barví do červena. A pak vycházíme konečně z té hradní části do té zámecké, kterou si zdejší panstvo nechalo postavit pro pohodlné obývání. Patrové budovy, obklopené hradbami a příkopy v zeleni, kde žijí současní majitelé zámku - vévodové z Urachu. Je tu například zámecká kaple, kde se vévodská rodina schází k bohoslužbám. My se ale vydáváme blízkým lesoparkem o kousek dál na vyhlídku, abychom si ještě znova prohlédli docela mohutné zbytky někdejšího středověkého hradu a podívali se odtud na údolí a zalesněné hřebeny kopců nádherných hor. A po cestě si prohlédli i připomínku hodně dávné minulosti zdejší krajiny - památník, postavený ze zkamenělin někdejšího pravěkého moře.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava