Pokladnice středověku v klášteře českých králů

Jsme blízko Vltavy na místě, kde ve 13. století byl založen klášter, který dal na několik staletí tomuto místu punc jednoho z prvních a nejdůležitějších míst v dějinách českého národa. Jeho jméno mu dala známá světice Anežka česká, dcera krále Václava I. a královny Kunhuty, manželky krále Přemysla Otakara II. Na prohlídku kláštera a galerie, kde jsou po rekonstrukci rozsáhlého objektu blízko nábřeží Vltavy, vyčleněny rozsáhlé prostory, nám nestačí téměř celý den.

Do kláštera vstupujeme z Malé Strany, kde se nadá přehlédnout na nevelkém náměstí zdejší kuriozita - nejmenší dům v Praze. Ale klášter sám nás ohromuje mnohem většími poklady, které nabízí návštěvníkům. V mnoha sálech je tu totiž soustředěno středověké umění v Čechách a částečně i na Moravě a střední Evropě. 

Postupně můžeme procházet výstavními sály, kde Národní galerie soustředila obrazy, sochy a další umělecká díla středověkých mistrů ze 13. až 16. století. Tedy to nejkrásnější a nejzajímavější, co bylo kdy možné vidět v kostelech a klášterech v našich historických zemích koruny české. Jsou tu obrazy z kaple na Karlštejně, kde se nám představuje císař Karel IV. Obrazy mistra Theodorika a hned nato středověké skládací oltáře, bohatě zdobené a zlacené. Sochy a nádherné obrazy z českých klášterů a kostelů, které zanikly po zákazu Josefa II. nebo se jako zázrakem někde zachovaly. 

Nevíme, kam se obracet nejdřív, protože těch uměleckých skvostů je tu nevídaně. Zde se nedá spěchat, jen obdivovat mistrovské práce malířů, řezbářů a sochařů. Pro unavené nohy tady mají lavice k odpočinku, jenže ta krásná umělecká díla nás nutí jít dál, znovu se obdivovat sochám madon, andělů i dávných českých knížat a králů. Samozřejmě svatého Václava v mnoha podobách, ale i morové smrti s kosou, jak si ji představoval tehdejší umělec.

Tady si návštěvník postupně uvědomuje, že tehdejší mistři pracovali se skutečnými lidmi, kteří byli jejich modely a zachovali nám přes staletí jejich tváře s veškerými výrazy třeba i rozmrzelosti, únavy nebo nadšení nad tím, že jim umělec dává možnost stát se ztělesněním světců a světic v podobě madon. 

Z výstavních sálů se nakonec dostáváme do samotného původního kláštera, který založila svatá Anežka. Návštěvník tady může procházet gotickými klášterními chodbami, kde chodily tehdejší jeptišky klarisky. Středověký ponurý sál, kde byl kdysi refektář a odkud nakonec vstupujeme do velkého gotického kostela. Tady je původní základ celého rozlehlého kláštera klarisek a na druhé straně františkánských bratří. A při té cestě zpátky časem se ocitáme v dobách největší slávy českého království a prvních přemyslovských králů. 

V kostele sv. Františka, který byl prvním pražským gotickým kostelem nacházíme původní hrobku svaté Anežky - niku - kde už ovšem nejsou její ostatky, protože pro záplavy vodou z blízké Vltavy je přemístily jeptišky jinam a nedochovaly se. Zato tu nacházíme v presbytáři na sloupu Anežčinu bustu s vytesanými liliemi, symbolem čistoty. A v kostele je i náhrobek zakladatele kláštera, krále Václava I., který byl samozřejmě přítomen při jeho vysvěcení a otevření v roce 1234 a který kromě jiného také například založil královské a horní město Jihlavu s jeho stříbrnými doly, jak připomíná věnec s nápisem na náhrobní desce, který sem před časem položili vděční jihlavští. 

V presbytáři nacházíme ještě náhrobní kámen královny Kunhuty, manželky krále Přemysla Otakara II. Areál kláštera je velmi rozsáhlý, jsou tu i pěkné klášterní zahrady, které sahají až k Vltavě. Ostatně zde nechybí ani někdejší chodba až k řece, která sloužila ve středověku k zásobování vodou. 

Ani nepozorujeme, že při prohlídkách areálu galerie, všech uměleckých památek a celého rozsáhlého kláštera, který je skutečnou pokladnicí českého národa, velmi rychle plyne čas. Naštěstí nacházíme v klášterní zahradě příjemnou restauraci s výtečnými tradičními jídly i vcelku přijatelnými cenami, kde se dá odpočinout unaveným nohám. A shodujeme se, že pro návštěvu kláštera, který je vlastně jakýmsi výletem v čase do slavné minulosti dávného středověku, je třeba si vyhradit celý den. A rozhodně to stojí za to.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava