Mlýny v Kinderdijk

Jedna holandská průpovídka říká: Bůh stvořil zemi a Holanďané k tomu přidali Holandsko. A něco na tom je. Když ve 12. století protrhlo divoké moře pás písečných dun a vtrhlo do země, nezbylo Nizozemcům, než se mu postavit. Jedním z nejvýznamnějších pomocníků se jim na dlouhý čas stal větrný mlýn.

Jedna holandská průpovídka říká: Bůh stvořil zemi a Holanďané k tomu přidali Holandsko. A něco na tom je. Vždyť v této zemi leží jedna čtvrtina území 5-6 metrů pod hladinou moře a jen dvě procenta rozlohy státu se mohou pyšnit nadmořskou výškou kolem 50 metrů. Zemi proti moři chrání jen vysoký pás písečných dun kolem pobřeží a pak hráze postavené člověkem. Když ve 12. století protrhlo divoké moře pás písečných dun a vtrhlo do země, nezbylo Nizozemcům, než se mu postavit. Začali stavět hráze a vysušovat zaplavená území. Byl to zápas trvající stovky let a jen těžko si někdo z nás představí oběti, které na tomto bojišti Nizozemci zanechali. Jedním z nejvýznamnějších pomocníků se jim na dlouhý čas stal větrný mlýn. V rovném větrném kraji to byl ideální zdroj energie nejen pro mletí mouky, lisování oleje nebo řezání dřeva, ale také pro čerpání vody ze stále zaplavovaných území.

Další fotografie v rubrice fotobanka

Vysušeným místům se říká polder a poznáte je podle toho, že je protkán množstvím kanálů a hladiny řek tu jsou v úrovni střech domů postavených v okolí. Holanďané říkají, že kdyby přestali na 24 hodin čerpat vodu z odvodňovacích kanálů, ocitne se jedna osmina země pod vodou.

Dnes už vodu čerpají výkonné stanice na elektřinu a hladiny vod hlídají počítače, ale přesto řada mlýnů zůstává v provozuschopném stavu. Těch skutečně profesionálně obsluhovaných je v celém Nizozemí již jen asi osmdesát, ale řadu z mlýnů obsluhují lidé, pro něž se mlynařina stala koníčkem. Po složení zkoušek z teorie a praxe mlynářské profese získají diplom a pak si mohou třeba o víkendech pustit svůj mlýn. A je to impozantní mechanismus.

Rychlost otáčení lopatek mlýna se reguluje napínáním a svinováním plachet na dřevěné konstrukci lopatek. Plachty bývají letní pro slabší větry a zimní pro bouře. Ušity jsou většinou z kanafasu a při jejich napínání musí mlynář často šplhat po konstrukci lopatek, aby plátno dobře vypnul. Horní část mlýna je otočná, takže mlynář může lopatkový kříž natočit vždy proti větru a využít tak největšího momentálního výkonu.

Další fotografie v rubrice fotobanka

Je obdivuhodné, jak všechny ty stavby ladí s okolní krajinou. V bezprostřední blízkosti hnízdí vodní ptáci a nijak se nedají rušit mácháním ohromných mlýnských křídel, které jsou až 14 metrů dlouhé. Křídla, nebo chcete-li lopatky, jsou upevněna na lopatkové hřídeli, která na svém druhém konci nese takzvané palečné kolo. Palce v podobě masivních dřevěných kolíků se otáčejí a zapadají do trýbu, což je obdobné kolo, ale nasazené na druhé, svislé hřídeli, která prochází celým mlýnem.

Dalšími převody z této hřídele zvané vřeteno se pak pohánějí jednotlivé mechanismy na mletí, řezání anebo na čerpání vody.

Nejinak je tomu i u mlýnské sítě Kinderdijk (číst "kinderdejk") východně od Rotterdamu, kterou zapsalo UNESCO na Seznam světového dědictví. Je to nevelká oblast s dokonale propracovaným systémem kanálů, nádrží, čerpacích stanic a větrných mlýnů, které odvodňují polder do řeky Lek.

Lidé z nížin Holandska přispěli významně ke znalostem, jak zacházet s vodou, a tady na jediném místě je ke zhlédnutí všechno to, co za staletí vymysleli nebo zdokonalili. Navzdory moderní konstrukci současných čerpacích stanic je regulace vody v polderu založena na stejných principech záchytných nádrží, jako tomu bylo kdysi.
 

Lumír Pecold