Advent a Vánoce

Advent (z latinského adventus = příchod) je začátkem liturgického roku a přípravou na blížící se Vánoce. Advent se vyznačuje dvojím očekáváním. Slavností narození Ježíše Krista a jeho druhého (eschatologického) příchodu na konci času (paruzie). Pojem advent pochází původně z řeckého pojmu epifaneia (zjevení), který označoval příchod božstva do chrámu nebo návštěvu krále. Adventní doba byla původně dobou postní. Půst zachovávala církev mezi 11. listopadem až 6. lednem, na který původně připadala oslava narození Ježíše Krista. Těchto osm týdnů představovalo s výjimkou sobot a nedělí, které nebyly postními dny, dohromady 40 dní.

Počátky slavení adventu se objevily v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. V západní církvi se od rozhodnutí papeže Řehoře Velikého slaví 4 adventní neděle. Datum první adventní neděle je pohyblivé. Je to proto, že poslední adventní neděle (čtvrtá) připadá vždy na neděli před 25. prosincem, který je hlavním vánočním svátkem. A protože je tento den každý rok v kalendáři v jiném dni v týdnu, tak i první adventní neděle má každý rok jiné datum mezi 27. listopadem až 3. prosincem. Advent vždy trvá do půlnoci dne 24. 12. (štědrý večer je vigilie - předvečer hlavního vánočního svátku). Někdy se může stát, že poslední adventní neděle připadne i na Štědrý den. V takovém roce trvá advent jen tři týdny, i když má čtyři adventní neděle.

V západní tradici je advent obdobím zklidnění, které odpovídalo životnímu stylu našich předků, přizpůsobenému dlouhým prosincovým nocím. Advent provází adventní věnec ozdobený čtyřmi svícemi, které odpovídají počtu adventních nedělí. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Ježíše Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa" (Jan 8,12). Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchodu Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života.

Místo narození Ježíše

V biblické knize Zjevení svatého Jana říká Ježíš: "Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst - já u něho a on u mě". Tyto dveře našeho srdce mají jen jednu kliku - zevnitř. Ježíš Kristus je ani nevylomí, ani nevypáčí. Zevnitř je můžeme otevřít jen my…

Pravoslavná církev dodržuje dosud šestitýdenní advent, který trvá od 15. listopadu do 24. prosince, a to jako období postu. Zároveň advent nepředstavuje začátek církevního roku, který začíná na Východě dne 1. září. Východní církev slaví narození Krista dne 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v Alexandrii - "Narození Božského eonu". Po řadu století tento obsah svátku překryla úcta ke svatým třem králům. Jejich počet byl odvozen od tří královských darů, které Ježíšovi přinesli.

Místo narození Ježíše Krista - Bethlehem

Česká hudební tradice se vyznačuje řadou adventních písní - rorátů, které se zpívají v adventní době. Tento název pochází z nejznámější latinské adventní písně pocházející ze 16. století z Francie - "Rorate coeli de super…". Tyto staré písně nás spojují s našimi předky, nápěvy i slova písní překlenují celé generace. Písně připomínají očekávání spásy, vyvedení ze zajetí, přinášejí ujištění o Boží věrnosti v příslibu spásy.

Vánoční svátky jsou po Velikonocích nejstarším křesťanským svátkem. Původně šlo o pohanské svátky související se zimním slunovratem. Pohané věřili, že se každý rok v noci z 24. na 25. prosince opět zrodí Bůh Slunce (dojde k prodlužování bílého dne). Slunovrat oslavovali půstem, nočním bděním a nejrůznějšími obřady, které měly zajistit bohatou úrodu.

Počátky slavení Vánoc spadají do přelomu 3. a 4. století n. l. První zmínka je uvedena v kalendáři řeckého umělce Furia Dionysia Philocala z roku 354. Protože ale kalendář byl zaveden již dříve, je pravděpodobné, že v Římě se slavily Vánoce už kolem roku 336 n. l. Právě v Římě bylo zvykem slavit narozeniny velkých mužů v některý významný den, pokud nebylo, a to často nebylo, známé skutečné datum jejich narození. Křesťané chtěli podobně oslavit narozeniny svého Pána a protože z evangelia nebyl znám přesný den jeho narození, byl zvolen 25. prosinec. Podle evangelisty Lukáše byl Ježíš počat o jarní rovnodennosti a tak se musel narodit o zimním slunovratu, který tehdy připadal na 25. prosinec. Podle legendy se Josef Nazaretský a Panna Marie vydali v době sčítání lidu v římské říši z Nazaretu do judského Betléma, aby se tu zaregistrovali. Když došli po náročné cestě k Betlému, nastal den, kdy měla Marie porodit. I porodila syna a položila jej do jeslí poblíž města Betléma. Tak se narodil dlouho očekávaný a předpovídaný Boží syn, jehož jedním z jmen je "Emmanuel" (Bůh s námi). Vánoce znamenají, že Bůh k nám přišel v Ježíši Kristu, aby se s námi solidarizoval, aby s námi zůstával ve všech našich životních situacích.

Obdarovávání bližních o Vánocích se stalo projevem přátelství a lásky. V Čechách původně nosil dárky svatý Mikuláš 6. prosince. Na Moravě to měl být jistý Štědroň. Ježíšek, který nosí dárky se objevil až za reformace v Německu. Tam mu říkali Christkind (v severním Německu, kde žilo více evangelíků se mu říkalo Weinachtsmann). Češi poté jeho jméno zkomolili na Kristkindle, později Ježíšek.

Mezi typické vánoční zvyky patří ozdobené vánoční stromečky, pod nimi domácí jesličky a obdarovávání zejména dětí. Nesmí chybět vánoční cukroví vonící vanilkou, skořicí a rumem, jmelí a někde se dosud udrželi tradiční vánoční zvyky jako lití olova, krájení jablka, házení střevíce svobodnými dívkami, vkládání šupiny z kapra pod štědrovečerní talíř (dnes již je pohled na zajištění penězi v poněkud jiné rovině) atd.

Původně Keltové jako první uctívali boha Slunce a věčný život ozdobenými stromky. Irský opat Kolumbán v 6. století kázal bezvěrcům pod ozdobenou jedlí o narození Ježíška v Betlémě a tak vlastně založil tradici pozdějšího nám známého ozdobeného vánočního stromečku. Katolická církev zdobení stromků považovala za pohanský zvyk a proto ho zakazovala. Až teprve koncem 16. století se stal ozdobený stromeček symbolem věčného života pravověrných křesťanů.

Tradice zdobení stromku pochází z německých měst z poloviny 17. století. Zpočátku nebyl zdoben svícemi. Zajímavostí je, že první stromky byly v chalupách zavěšovány za špičku směrem od stropu. U nás se začal vánoční stromek objevovat na začátku 19. století v palácích a měšťanských domech, o hodně později i na venkově. Tradičním zvykem se stalo zdobení stromku sušeným a čerstvým ovocem (jablka, hrušky), perníkem, pentlemi a papírovými ozdobami až ve století minulém.

Jmelí bylo původně stromem, ze kterého Josef vyřezal kolébku pro Ježíška. Po třiatřiceti letech tento strom Římané porazili a vyrobili z něj kříž, na kterém byl Kristus ukřižován. Strom podle legendy hanbou seschl a přeměnil se v rostlinu, z níž jsou živy stromy, stejně jako jsou věřící živi z Kristova těla.

Mezi vánoční zvyky patřilo v minulosti dodržování půstu až do večera. Kdo se celý den postil měl být odměněn tím, že uvidí zlaté prasátko (dosud jsem ho nikdy neviděl. Asi proto, že jsem se důsledně nepostil a během štědrého dne leccos z mnoha dobrot trošku ochutnal). Ke společné štědrovečerní večeři se má usednout po vyjití první hvězdy na večerní obloze. Pod talíře se štědrovečerní večeří se dávaly kapří šupinky, aby se u nás držely peníze po celý rok. Po štědrovečerní večeři a rozbalení dárků se přistupovalo k dalším tradicím jako bylo např. krájení jablka. Jablko se přepůlí nožem napříč kolmo na osu. Obě poloviny se ukáží všem přítomným a záleží na tom, jaký tvar má vnitřní část s jádry. Pokud vypadá jako hvězda s pěti nebo více cípy, pak se sejdou všichni znovu za rok ve zdraví, pokud má tvar kříže, pak někoho z přítomných nečeká něco dobrého (nemoc nebo smrt). Dalšími tradicemi spíše v minulosti bylo u svobodných dívek házení střevícem (dnes již svatba není tím co dříve). Vzpomínám si na lití olova, kdy se rozžhavil kousek olova až k bodu tání a pak se tekoucí olovo nalilo do nádoby (umyvadla) se studenou vodou. Prudkým ochlazením vznikl odlitek dosti abstraktních tvarů. Úkolem přihlížejících bylo rozpoznat, čemu se odlitek podobá. Bohužel dnes se malý kousek olova tak snadno nedostane koupit. Supermarkety mají jinou marketingovou strategii k vytváření zisku. Vánočních zvyků bylo ještě mnohem více, cílem tohoto článku není všechny popisovat. Je jen škoda, že Vánoce se hodně komerčně změnily.

Zpět k slavnostní večeři. Venku se setmělo, na svátečním stole je vánočka, ořechy, jablka, fíky, datle, citrusové plody a další dobroty. Byt je provoněn purpurou nebo františky, z kuchyně se line vůně rybí polévky a smažícího se kapra. Nezbývá než všem popřát: "Šťastné a veselé…"

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení