Starobylá Kostroma

Kostroma leží asi 300 kilometrů severovýchodně od Moskvy v moři nekonečné zeleně lesů středního Ruska.

Vzpomínkou jsem zaletěl do svých studií počátkem sedmdesátých let, kdy jsme se na vysoké škole v Brně učili o skotu kostromského plemene a rekordních dojnicích jménem Poslušnica. Údajně dojily neuvěřitelné tisíce litrů mléka v době, kdy byl u nás měsíční průměr kolem jeden a půl tisíce litrů a v SSSR zdaleka ani to ne. (Když jsem se pak v Kostromě na to ptal náhodných místních lidí i přátel, nikdo nic nevěděl.)

Město je roztažené po obou březích Volhy při soutoku s řekou Kostromou. Má asi 270 tisíc obyvatel, podle ruských měřítek se řadí spíš k menším městům. Je správním centrem stejnojmenné oblasti. Historie Kostromy je bohatá a úzce se váže k historii celého Ruska. Město bylo založeno v roce 1152 knížetem Jurijem Dolgorukým, a protože ve stejné době vznikla i Moskva, říkají místní, že ruská metropole je kostromskou "pokrevní sestrou".

Okolní husté a obtížně průchodné lesy s mnoha močály, jezery a říčkami byly přirozenou a velkou záštitou proti nepříteli, přesto nezabránily jeho proniknutí do města. Tatarské hordy ve 12. století několikrát Kostromu zničily a "vyplenily vše od Volhy po Galič", jak uvádějí dobové dokumenty. V létě roku 1272 se Kostromci postavili na odpor - dochovaly se písemné materiály o vítězné bitvě nad mongolsko-tatarskými nájezdníky u Svatého jezera (dnes Někrasovského). Stojí tu i kaplička na památku tohoto vítězství. Počátkem 17. století se chystaly obsadit město oddíly polské šlechty, ale lstí tomu zabránil sedlák Ivan Susanin, který je dodnes místním hrdinou a později se stal i ústřední postavou opery Ivana Glinky.

Trojický kostel foto Z. Ďuriš

V polovině 17. století se Kostroma rozvíjela jako obchodně řemeslnické centrum na Volze. Kostromští kupci obchodovali nejen v blízkém okolí a mezi sebou, ale například lněné plátno vyváželi až do zemí západní Evropy. Také se tu prý vařilo nejlepší mýdlo v celém Rusku. Rozvíjela se řemesla: tkalcovství lnu ale i zlatnictví. Místní umělci se podíleli na nejkrásnější výzdobě Archangelského chrámu v moskevském Kremlu, v Suzdalu atd. Ve městě je hodně míst svázaných se jmény revolucionářů, vědců, osobností kultury a umění.

Kamarádka Olga nás vede do parku nedaleko centra, kde stojí Ostrovského altánek s překrásným výhledem na Volhu a její protější břeh. "S Kostromským krajem je spojen život a dílo věhlasných spisovatelů, básníků a publicistů 19. století. Druhým rodištěm nazval naše město dramaturg A. N. Ostrovskij a mnoho dalších umělců" a začala je postupně vyjmenovávat: "Nikolaj Aleksejevič Někrasov tu velmi často přebýval. Kostromský rolník Gavrila Jakovlevič Zacharov se stal jeho věrným společníkem při loveckých výpravách. Na kostromské motivy napsal Někrasov básně Rolnické děti, Generál Toptygin, Děda Maza a zajíci, Komu se na Rusi žije dobře atd.

Jméno Pavla Aleksejeviče Katenina zůstane navždy zapsáno v historii vlastenecké slovesnosti a v historii povstání děkabristů. Byl znamenitý důstojník, talentovaný básník a dramaturg, starší přítel Puškinův. Kostromské gymnázium se prý řadilo k nejlepším v Rusku. Jeho absolventi bývali přijímáni bez přijímacích zkoušek na moskevskou univerzitu. V první polovině 19. století byli řediteli a profesory gymnázia přední literáti, jako například N. F. Grammatin, autor prvního velkého anglicko-ruského slovníku a překladatel Slova o pluku Igorově, nebo H. Bartenov, autor genealogických Zolotovských rukopisů". Zahrnovala nás celou řadou zajímavých údajů.

V 15. století se běžně na tržnicích v Buchaře a Samarkandu nabízely kostromské lněné látky. V 17. století byla Kostroma jedním z prvních ruských měst, kde byla založena Anglická obchodní faktorie. Do Anglie se odtud posílaly látky, kůže, pryskyřice, olej, sádlo, kovové výrobky atd. Kupecké krámy v Kostromě postupně vytvářely řady či čtvrtě masné, rybí, moučné, solné atd. Po strašném požáru v roce 1773, kdy shořelo téměř celé město, přistoupilo se k obnově v jednotném architektonickém stylu.

V historickém jádru města lze tak dnes obdivovat celistvý urbanistický komplex v klasicistickém slohu. Jeho centrem je rozlehlé náměstí, jemuž dominuje požární hlásní věž z roku 1810. Důstojnou monumentalitou upoutávají především Krasnyje rjady, areál vyzdobený čtyřřadovým sloupovým loubím a uzavřený bránou se zvonicí. Poblíž stojí kostel Spasitele.

Největší pamětihodností protějšího břehu řeky Kostromy je Ipatievský klášter. Koupili jsme si lístky a bílá loď nás převáží ke zlatým cibulovitým věžím kláštera zářícím dodaleka v odpoledním slunci.

Trojický kostel foto Z. Ďuriš

Ipatievský klášter dnes opět slouží svému účelu, jen v jedné jeho části sídlí Kostromské muzeum. Sbírka starých rukopisů, vzácných ikon, zlatých šperků a mnoho dalších předmětů, které Kostromské muzeum uchovává, láká mnoho návštěvníků.

Architektonický komplex Ipatievského kláštera se postupně vytvářel v průběhu mnoha let. Tak zvané Staré město je nejstarší částí kláštera, pochází z 15. století. V polovině 16. století vzniká tzv. Nové město. V centru kláštera byl v roce 1652 vystavěn Trojický kostel s pěti cibulovými kupolemi. Je to jedna z umělecky nejcennějších staveb v celém Rusku. Skutečně úžasný a udivující je vyřezávaný a pozlacený hlavní chrámový ikonostas. Byl zhotovený a umělecky ztvárněný místními uměleckými řezbáři v létech 1756-58. Je v něm vsazeno 80 nádherných ikon.

V roce 1613 přijelo z Moskvy do Ipatievského kláštera poselství Státní rady, aby oznámili Michailu Romanovi, který tu žil s matkou, že byl zvolen ruským carem. Dlouholetými štědrými příznivci a ochránci kláštera byli představitelé godunovského rodu. V 16. století začal klášter velmi rychle bohatnout. Vlastnil velké území s tisíci poddanými, měl právo na vybírání cla. Za nepřístupnými stěnami kláštera byly uchovávány a chráněny vzácné knihy, mezi nimi i Ipatijevské rukopisy - skutečná encyklopedie znalostí o staré Rusi. Historici vysoce cení přední stranu žaltáře (knihy žalmů) s 576 miniaturami. Některé vzácné a originální památky jsou dnes uloženy v moskevském Kremlu.

Kostroma skanzen - foto Zdeněk Ďuriš

Počátkem šedesátých let minulého století byl v areálu kláštera otevřen skanzen místní lidové architektury. Prvními "přesídlenci" se staly úžasné a neobyčejně dřevěné kostelíky ze zatopené oblasti Gorkovské přehrady. Věži, Škody, Miskovo, Spas, Žarki - to jsou jména vesnic, které se staly známými po celém Rusku, díky básním a poémám Nikolaje Někrasova.

Kostroma skanzen - foto Zdeněk Ďuriš

Právě z těchto vesnic byly přepraveny řady staveb do skanzenu. Jedním z nejkrásnějších je kostel Proměnění páně z 18. století.

Kostroma - foto Zdeněk Ďuriš

"Podívejte se, jak byli naši předkové chytří. Čtyřiadvacet mohutných dubových trámů drží chrám, sroubený z borovic. Když se rozlily bouřlivé vody Volhy, proměnil se kostel v zakotvený plovoucí vor a celá stavba většinou bez úhony přečkala povodeň", říká Voloďa.

Kostroma skanzen - foto Zdeněk Ďuriš

Odedávna mezi místními řemeslníky vynikali především tesaři a stavitelé. Jejich díla jako svědky dávných časů odborníci shromáždili na březích řeky Volhy u zdí Ipatijevského kláštera, aby potomkům ukázali mistrovství, umělecký vkus, fantazii mistrů. Každého z nás uchvátily zejména vyřezávané okenice a rámy.

Později jsme zjistili, že tato tradice nezanikla a žije dál. Ve vesnicích, které jsme v okolí navštívili, neexistovalo snad jediné okno, které by nebylo stejně nádherně vyřezávané. Místní si na této ozdobě hodně zakládají.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice