Národní park Hoge Veluwe leží na východě Holandska (přesněji Nizozemska), severně od města Armhem. Českými turisty asi nebude příliš navštěvovaný, protože to není to pravé Holandsko polderů, grachtů a větrných mlýnů.
O to víc jej vyhledávají samotní Nizozemci, pro které je naopak zdejší
krajina nevšední a jedinečná. Je totiž hodně zalesněná a mírně zvlněná,
což je jinak v této zemi velká vzácnost. Nizozemci dokonce píšou o krajině
kopcovité, ale to musíte brát s nadhledem Středoevropana, jehož malebná
domovina je pro Holanďany krajinou zaslíbenou.
Nejvyšší bod národního parku leží v nadmořské výšce 57 m a už to
stačí k použití přívlastku vysoký (hoge je totéž co anglicky high). Střídají
se tu borové a listnaté lesy, vřesoviště i rozsáhlé otevřené písčité
pláně. Podloží je většinou písčité a některé části parku jsou úmyslně
udržované bez vegetace, aby se uchoval aktivní vývoj písečných přesypů.
Národní park má tři vstupní brány, kde se platí vstupné. Po jeho
zaplacení můžete pokračovat autem dovnitř parku až na několik parkovišť
u hlavních atrakcí a záchytných bodů. Nebo si (už zdarma) vypůjčit některý
z mnoha bílých bicyklů a projíždět parkem křížem krážem po mnoha značených
i naznačených cestách třeba celý den. Právě bílá jízdní kola se stala
symbolem tohoto parku. Pro návštěvníky jsou jich tady na zmíněných
vstupech a dalších několika záchytných bodech k volnému použití celkem
dva tisíce. Jednoduchá kola bez přehazovačky, různých velikostí a jednotného
designu, byla vyvinuta speciálně pro potřeby národního parku ve spolupráci
s jedním z bývalých cyklistických reprezentantů tak, aby ergonomicky optimálně
vyhovovala požadavkům na použití v národním parku. Kol jsou tu k dispozici
na každém z míst stovky, takže si vybere každý, od malého dítěte až po
dvoumetrového a metrák vážícího chlapa. Vyzkoušeli jsme je a mohu
potvrdit že na rovině dokážou vyvinout slušnou rychlost a s malou námahou
zdolávají i mírná stoupání. Navíc je to ohromná výhoda, když si kolo
volně vyzvednete ze stojanu, nemusíte je zamykat ani odmykat, a třeba na opačném
konci parku nebo před muzeem či restaurací je zase jenom volně zaklesnete do
stojanu. Po návštěvě muzea nebo po obědě si najdete buď své, nebo jiné
kolo a jedete dál. Škoda, že u nás by to takhle asi nešlo.
Jiným symbolem národního parku Hoge Veluwe je umělecké Kröller-Müller
Museum, nazvané podle zakladatelů národního parku. Rodina Kröller-Müller
od roku 1909 postupně skupovala toto území a usilovala o ochranu jeho přírody.
Národní park byl vyhlášen v roce 1935. Současně s ochranou přírody a
krajiny nakupovali obrazy slavných malířů, především van Gogha, a vytvořili
mimořádnou uměleckou sbírku. Ta se stala základem současného muzea, které
je umístěné v nové moderní budově. Vyniká především mnoha desítkami
originálů snad nejslavnějšího nizozemského malíře Vincenta van Gogha, za
nímž sem putuje nespočet návštěvníků. Muzeum je přitom umístěné
uprostřed hlubokých lesních porostů a dostanete se k němu pouze pěšky
nebo na kolech, snad jenom hendikepovaní mají výjimku. Na muzeum volně
navazuje množství skulptur, které jsou rozmístěné na vhodných místech v
přírodě a krajině národního parku.
V té části krajiny, která připomíná africké pouště, se tyčí v nadživotní
velikosti pomník generála Christiana de Wet, jednoho z nizozemských hrdinů
Burské války v jižní Africe.
V národním parku Hoge Veluwe jsou ještě další zajímavosti. Například
moderní audiovizuální expozice přírodovědného muzea, která po všech stránkách
představuje živou i neživou přírodu a historii národního parku. Na
monitoru počítače můžeme individuálně sledovat animaci vývoje a proměn
zdejší krajiny za poslední milion let. Je to tak sugestivní podívaná, že
se od ní dá jen těžko odtrhnout.
Za návštěvu stojí také pozoruhodná rezidence rodiny Kröller-Müller
(St. Hubertus Hunting Lodge) s panoramatickou pozorovací věží nad jezerem v
severní části parku. Nechybí ani informační střediska národního parku s
prodejem map, turistických průvodců a místních bioproduktů.
Národní park Hoge Veluwe tak v hustě zalidněném Nizozemsku nabízí nevšední
spojení čisté přírody s kulturními a historickými zážitky. Zdeněk Lipský Zeměpisné sdružení |