Azorské ostrovy, zkráceně Azory, bývají při první představě nejčastěji spojovány s azorskou tlakovou výší a očekáváním trvale slunečného počasí. S tlakovou výší to ale není tak jednoznačné, poněvadž přes Azory často přecházejí v rychlém sledu frontální poruchy a počasí se tu velmi rychle mění jak ze dne na den, tak i během jediného dne. Pro ostrovy je tak příznačná jejich přezdívka Země duh, protože nádherné duhy je možné spatřit na obloze nad ostrovy i nad oceánem několikrát denně. Neméně výstižný je pro Azory název Ostrovy věčného jara. Povětří je tu neobyčejně svěží a příjemné, nikdy není zima ani přílišné horko. Průměrná zimní teplota se pohybuje kolem 15°C a letní o málo přesahuje 20°C, oceán příznivě ovlivněný Golfským proudem má celoročně příjemných 20°C. Množství srážek je podstatně vyšší než u nás: na pobřeží kolem 1000 mm, v horách a na návětrné straně ostrovů 2000-3000 mm.
Tyto klimatické charakteristiky, které snad trochu mění zažitou představu
azorské tlakové výše, vyplývají z polohy ostrovů uprostřed severní poloviny
Atlantského oceánu. Azory tvoří skupina 9 obydlených ostrovů, které leží ve
stejné zeměpisné šířce jako Portugalsko, avšak 1600-2000 km západně od Iberského
poloostrova. Z nejvzdálenějšího a nejmenšího ostrova Corvo je už dokonce blíže na
severoamerický New Foundland než na evropský kontinent. Směrem k východu od ostrova
Corvo následují postupně ostrovy Flores, Faial, Sao Jorge, Terceira, Graciosa, Pico,
Sao Miguel a Santa Maria.
Azorské ostrovy leží na podmořském prahu, který se jako klikatá čára
vyznačující tektonicky nestabilní zónu s intenzívní sopečnou a zemětřesnou
činností táhne od jihu k severu středem celého Atlantiku. Všechny ostrovy jsou
sopečného původu s četnými ukázkami a dozvuky vulkanické činnosti. Sopečné
výbuchy a zemětřesení tu pokračovaly po celé historické období, poslední vznik
nového sopečného kráteru byl zaznamenán na ostrově Faial v roce 1957. Nádherná
kráterová jezera s čistou vodou obklopená bujnou, stále zelenou vegetací, výrony
horkých plynů, vulkanické jeskyně a propasti jsou také mezi hlavními turistickými
atrakcemi, jimiž vzdálené ostrovy uprostřed Atlantiku přitahují návštěvníky z
řad milovníků přírody. Masová turistika a cestovní ruch se ovšem na Azorách
nekonají. Brání tomu jednak přílišná odlehlost ostrovů a s ní spojené vysoké
náklady na dopravu, jednak konkurence všestranně vybavených Kanárských ostrovů,
Baham, karibských či středomořských středisek. Je zajímavé, že podobně jako na
kanárském ostrově Tenerife leží nejvyšší hora Španělska, na azorském ostrově
Pico se nachází nejvyšší vrchol Portugalska. Pravidelný sopečný kužel hory Alto
de Pico (2351 m) bývá od prosince do dubna dokonce zasněžený a viditelný na velkou
vzdálenost působí impozantním, mnohem vyšším dojmem.
Azory leží na západ od starověké ekumeny, neměly původní obyvatelstvo a byly
dlouho neosídlené. Jejich kolonizace začíná v 15. století, po objevení
portugalským mořeplavcem Cabralem (1427). Z té doby pochází také jejich název Ilhas
do Açores, v překladu Jestřábí ostrovy. Kromě Portugalců sem přicházeli první
osídlenci také z Bretaně a belgických Flander, ze španělské Galicie, Kastilie a
Andalusie. Dohromady vytvořili svéráznou kulturu s převládajícími portugalskými,
ale také vlámskými kulturními vlivy. Pět let žil na ostrovech i proslulý kartograf
a tvůrce řady glóbů Martin Behaim, který na svých mapách používal pro Azorské
ostrovy název Nové Flandry. V minulosti těžily Azory ze své výhodné polohy vzhledem
k námořním trasám mezi Evropou a Amerikou. Na jednotlivých ostrovech byly vybudovány
vojenské pevnosti, přístavy a doky na opravu lodí, v okolních vodách se sváděly
četné námořní bitvy. Zlatý věk plavby plachetnic mezi Evropou a Amerikou byl také
obdobím rozmachu a prosperity Azorských ostrovů. V návaznosti na větrné systémy v
Atlantiku existují tři možné námořní cesty z Evropy do Ameriky, ale jenom jediná
cesta vede zpět do Evropy - právě přes Azory omývané teplým Golfským proudem.
Jakmile začaly v dopravě mezi kontinenty převládat parníky a později přímá
letecká spojení, význam Azorských ostrovů poklesl. Dnes je navštěvují především
jednotlivci - buď nadšenci z řad milovníků přírody a cestování, nebo sportovci -
jachtaři nejčastěji ze Severní Ameriky.
Doprava osob mezi ostrovy a domovskou portugalskou pevninou je především letecká a
ryze účelová - převládají pracovní či obchodní cesty, za zaměstnáním nebo za
studiem. Na Azorách žije přibližně 350 000 obyvatel na celkové ploše 2304 km2. Největší přístav a letiště jsou v největším
městě Ponta Delgada (70 000 obyvatel) na ostrově Sao Miguel. Je to moderní a živé
město, jehož obchody a restaurace září dlouho do noci. Zcela jiné je druhé
nejvýznamnější město Angra do Heroismo (30 000 obyvatel) na ostrově Terceira.
Historické město s ohromnou pevností (dodnes trvale obsazenou) a v minulosti
důležitým přístavem, bylo pro svou svéráznou renesanční architekturu zařazeno na
seznam míst Světového kulturního dědictví UNESCO. Čestný přívlastek "do
Heroismo" získalo v minulém století, kdy se postavilo na stranu krále proti
vzbouřencům.
Současná krajina na Azorách je pestrá, rozmanitá a dá se říci, že na každém
ostrově trochu jiná. Specifický typ krajiny, která připomíná Irsko, tu vytvářejí
stále zelené pastviny přerušované stovkami kamenných zdí z lávového kamene. Na
pastvinách se rozptýleně pase množství krav menšího vzrůstu, sem tam kůň, osel
nebo koza, ale žádné ovce. V živých plotech mezi pastvinami bujně rostou keřové
vřesovce, kapraďorosty nebo nádherné dvoumetrové hortensie se záplavou bělostných
květů. Na skalnatých stráních se zachovaly degradované, spíše křovité zbytky
původních stále zelených listnatých lesů. Původní přirozené lesy byly vesměs
vykáceny a místo nich se nyní ve vnitrozemí pěstují introdukované druhy dřevin z
Japonska, Oregonu nebo Nového Zélandu. V zahradách, parcích a kolem domů rostou
charakteristické vysoké palmy, které tu ale nejsou původní, stejně jako banány,
ananasy nebo citrusové stromy. Mírné, dostatečně vlhké podnebí bez teplotních
extrémů umožňuje pěstovat množství plodin pocházejících z mírného,
subtropického i tropického pásu a tak není výjimkou, spatříme-li růst vedle sebe
banány a brambory, mrkev a ananas.
Azorské ostrovy uprostřed oceánu jsou i na konci 20. století oázou klidu a pohody,
zdravého bydlení na čistém mořském vzduchu prosyceném solí, v příjemném
podnebí, se zdravou výživou založenou na množství místní zeleniny a ovoce, masu a
mléčných výrobcích z domácích zvířat a hlavně nepřeberném bohatství darů
moře. Přesto dosud především mladí lidé odcházejí za lákadly moderního světa
na pevninu. Na ostrovech tak zůstává řada domů a bytů, které jsou k dispozici na
prodej nebo k pronajmutí. Nemáte zájem?
Zdeněk Lipský Zeměpisné sdružení |