Aigle - ráj vinařů a milovníků romantiky

Mám štěstí, že při poznávání krás Švýcarska mohu strávit několik dní v domě mého přítele, dobrého znalce zdejší přírody a výborného fotografa, který žije ve frankofonní oblasti země už mnoho let. Rodilý Jihlavan a svého času námořník na zaoceánských lodích Bohumil Cimprich emigroval do Švýcarska už v roce 1982 a od té doby žije v malebném a starobylém městě Monthey nedaleko Ženevského jezera.

Město leží v rozlehlém horském údolí a už při příjezdu mě překvapují vinice a hlavně velká kukuřičná pole. Díky okolním vysokým horám, tvořícím jakýsi ochranný prstenec, je tu mírné a příjemné podnebí prý i v zimě, která nebývá příliš drsná. Monthey se pro mne stává základnou, odkud se vydávám na zajímavá místa v okolí - ke hřebenům hor s výhledy do nádherných horských údolí a pastvin, na nichž se popásají krávy se zvonci na krku, které jako by vypadly z reklamy na švýcarské čokolády Milka, na zříceniny středověkých hradů na kopcích. A také samozřejmě do Laussane s nedalekým starobylým hradem a pevností Chillon přímo nad jezerem, která sloužila dlouhá léta jako věznice. Vydávám se i po jižním břehu jezera na francouzské území do lázní Evian a Thonon a do půvabného a snad nejvíce středověkého městečka Yvoire s rozlehlým hradem a mnoha středověkými uličkami, plnými obchůdků a rázovitých krčem. A pak dál zase do švýcarské Ženevy, kde mají na nábřeží hezkou bronzovou sochu císařovny Alžběty, která tady byla zavražděna ve 2. polovině 19. století.

Velmi oblíbeným a solidním dopravním prostředkem jsou ve Švýcarsku vlaky, které jezdí velmi přesně. Vlakem se dostávám i do známého a turisty zejména v sezóně obléhaného Luzernu. Ale už od začátku myslím ještě na jedno místo, které mi chybí k úplné spokojenosti pro doplnění té "francouzské mozaiky" z mých švýcarských výletů a putování. Je to AIGLE.

Zámek Aigle, foto: Bohumil Cimprich

Už od chvíle, kdy jsem u přítele Bohouše uviděl několik fotografií středověkého hradu na pahorku uprostřed vinic, které přiléhají až k jeho hradbám, jsem se rozhodl, že na to místo musím podívat. Není to daleko od Monthey, ale pro ty vzdálenější cesty mi pořád nějak nevycházel čas, takže jsem se k cestě do Aigle dostal až na konci mého švýcarského pobytu. Ale asi to tak bylo dobře, protože právě ten se stal jakousi "třešní na dortu", tím milým a nezapomenutelným místem nejlepšího zakončení poznávání toho kouta země. Také sem přijíždím vlakem a z nevelké stanice se vydávám do starobylých ulic s většinou patrovými domy s prejzovými střechami, kovanými štíty nad krámky a okny ozdobenými pestrobarevnými květinami.

Aigle leží v údolí hor a čisté modré nebe s hnědými a modravými horskými štíty v dálce působí až neskutečně krásně a tvoří velice působivou kulisu městu a pak rozlehlým vinicím s dozrávajícím vínem, které se táhnou po svazích až k zámku. Ten vyhlíží jako středověká loď v moři zeleně.

Zámek Aigle, foto: Bohumil Cimprich

Postupně procházím ulicemi a nahlížím do lisoven, kam právě svážejí z vinic fůry zralých hroznů. Někteří z vinařů mi dávají ochutnat voňavé kuličky, další mě zve dovnitř, abych se podíval, jak lisuje lahodnou šťávu. A bere mě i do sklepa, kde mi ukazuje velké sudy, plné zrajícího vína a s hrdostí dává ochutnat. Připadám si jako v legendárních Zvonokosech, zvláště když cestou potkávám mladé vinařky, které si spolu povídají u městské kašny, u které se mohu osvěžit studenou pitnou vodou z kovových chrličů. Na oběd se stavuji v blízké hospodě, plné rázovitých vinařů, kde mi místo sklenky dávají samozřejmě láhev vína. A tak v příjemné náladě odcházím kolem nedalekého lisu na víno stezkou ve vinicích na pahorek k zámku Aigle.

Někdejší hrad, který pochází z 12. století, patřil do poloviny 16. století Savojským vévodům. Později byl přebudován na honosný zámek, který si ale zachoval většinu prvků původní hradní architektury. Návštěvníka tady vítá pěkná gotická brána, nad níž vlají savojské a švýcarské vlajky. A pak nádvoří, ze kterého se dostávám na ochoz na vysokých hradbách a po kamenných točitých schodech, odkud se mi naskýtá krásná vyhlídka na vinice, město i okolní hory.

V původně zachovaných a dobře restaurovaných gotických místnostech hradu, zdobených erby a původním nábytkem jsou většinou umístěny expozice historie vinařství -obrazy, dokumenty a fotografie, ale také lidové kroje a pracovní nástroje. Další zajímavou expozici nacházím v podkroví. Patří vinařským slavnostem, jak probíhají v několika oblastech Švýcarska, ale také na proslavených místech pěstování vína v zahraničí. Na vinobraní nesmí samozřejmě chybět Bakchus v rázovitých kostýmech.

Od přátelského a ochotného správce zámku dostávám pak na památku pěknou publikaci s barevnými kroji a kostýmy, kterou tady svého času vydali ke slavnostem vína, konaným v Aigle. V obytné části hradu si mohu ještě prohlédnout komnaty majitelů a pak se dostávám až do zámeckého sklepení, kde kromě obřích sudů a nejrůznějšího nářadí je umístěna i stylová vinárna.

Ta je ale právě zavřená, takže mi nezbývá, než se vydat za ochutnávkou vína zpět do městečka. Odcházím k železniční stanici a nemohu odtrhnout pohled od středověkých věží a hradeb zámku, utopeného v moři vinic, které pozlacuje zapadající slunce.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava