Kapverdy - studium

Naposledy jsem psala, že mi začala škola. Tak se tedy stalo a ve škole prozatím, myslím docela zdárně, pokračuji. Hodiny portugalštiny s paní profesorkou Lurdes jsou hodně náročné, ale člověk se kromě namáhání mozkových buněk taky zasměje. Nejvíc mě asi pobavila reakce na otázku, zda čteme knihy a pokud ano, jaké. Černoch se stříbrnou náušnicí, která vysílala odlesky sluníčka po celé třídě, odpověděl, že čte. Momentálně Kamasutru. Jinak je výuka portugalštiny hodně lingvistická, neustále musíme přepisovat nějaké věty, vymýšlet nové struktury a rozebírat, co chtěl autor říci. Po hodinách se vracím vždycky zcela vyčerpaná a nechci minimálně dvě hodiny portugalštinu slyšet.

Kromě portugalštiny jsem také začala hodiny s profesorem Brito-Semedem. Konzultujeme nápady na diplomku a také probíráme národní identitu, která je zřejmě jeho hlavním zájmem. Koupila jsem si knihu, jíž je autorem (A Construcao da Identidade Nacional) a okopírovala články z jednoho univerzitního časopisu, které si mám do středy přečíst, abych je s ním mohla diskutovat. Taky jsem od něj dostala nějaké materiály o kapverdských Rabelados, kteří mě tady pro studium prozatím zaujali nejvíce.

Mimo univerzitu jsem měla možnost setkat se s americkým profesorem jménem John Fobanjong. Je profesor politologie na univerzitě v Massachusetts, kde je největší katedra lusofonních studií v USA vůbec. Byl nadšený mým zájmem o Rabelados natolik, že mi nabídnul možnost s ním mé nápady externě diskutovat a také mi poskytnul kontakty na další lidi, kteří by pro mě mohli znamenat zdroj užitečných informací. Málem bych zapomněla! Moc mile se ke mně zachoval také polský profesor na zdejší univerzitě, který mi nabídnul, zda nechci mé návrhy na diplomku zkonzultovat také s ním. Včera jsem ho navštívila, dostala spoustu nových, užitečných rad a povzbuzení, že někdo další má podobné zájmy jako já. Celou dobu jsem si myslela, že mě nemá rád, protože jsem Češka a vždycky mi jen odpověděl na pozdrav a tím to haslo a najednou mě sám pozval. O to více si cením jeho přízně. Konzultace s ním byla moc příjemná a odcházela jsem z jeho kabinetu s úsměvem na tváři, plná optimismu a nové naděje, že snad někdy přece jenom dám diplomku dohromady.

Ostrov Santiago, Praia

A poslední dvě nezapomenutelná setkání byla s brazilskými profesorkami ze Sao Paula. První z nich je Andreia Moassab, která měla prezentaci na univerzitě v rámci dnů architektury. Přednáška byla tak zajímavá a podnětná, že jsem si snad udělala jasno v hlavě, do jaké země se pokusím vydat za dalším studiem. Alespoň bych zůstala u portugalštiny, kterou je poměrně obtížné studovat v zemi, kde většina lidí mluví kreolsky. Další profesorkou ze Sao Paula je Cida Lemos. Ta přijela prezentovat knihu příběhů žen z Guiney-Bissau, se kterými sama měsíc žila. Obě dvě byly natolik milé, že jsme si vyměnily emailové adresy, abych se mohla informovat o případné studium na univerzitě v Sao Paulu. Už bych tam alespoň někoho znala a nejela do neznáma, jako tady.

To je celkově úžasné na pobytu tady. Zatímco v ČR se pohybuji na univerzitě mezi vrstevníky, tady jsem převážně ve společnosti profesorů, díky kterým získávám nové kontakty a zkušenosti od lidí, kteří už mají něco za sebou.

Mimo profesorů jsem taky navštívila honorárního konzula pro ČR, pana Valdmira Segreda. Spolu se mnou tam byl ještě nějaký místní novinář, který se mnou udělat interview. Včera to vyšlo v novinách a musela jsem se smát, když jsem to viděla. V rozhovoru jsou napsány v uvozovkách věty, kterým vůbec nerozumím, tak nevím, jak by mohly vyjít z mých úst atd. Jeden portugalský profesor mi pak včera večer řekl, že noviny A Nocao prý nepatří zrovna mezi ty nejkvalitnější...

Studentkou na ostrovech Kapverdy

Klára Lakomá