Mauritius, Port Louis

Mauritius je sopečný ostrov nacházející se v Indickém oceánu na 20 stupni jižní šířky asi 900 kilometrů východně od Madagaskaru a 100 kilometrů od ostrova Réunion. Jeho rozloha je 1865 km čtverečných. Od severu k jihu má délku 85 kilometrů, od východu k západu šířku 47 kilometrů. Pobřeží je dlouhé 330 kilometrů a je celé obklopené korálovým útesem, který je na několika místech prolomen. Podél celého pobřeží se táhnou pláže s bílým pískem.

Na jihu ostrova se povrch příkře zvedá, v centru pokračuje jako náhorní plošina, která na severu ostrova klesá u severního pobřeží do tyrkysového Indického oceánu. K tomuto ministátu patří 560 kilometrů vzdálený ostrov Rodrigues, který leží severozápadním směrem od hlavního ostrova a má rozlohu 108 km2 a také několik drobounkých indickooceánských ostrůvků.

Až do roku 1968 patřily k Mauritiu i Čagoské ostrovy. Těsně před svým odchodem je Britové pronajaly USA a ty si zde vybudovaly velkou leteckou základnu. Čagoské ostrovy ležící jižně od Malediv jsou dosud Britským indickooceánským territoriem.

Cap Malheureux

Na počátku 21. století jsou dvě třetiny obyvatel Mauritia indického původu, zbytek tvoří míšenci; necelých pět procent je evropského původu a mluví francouzsky, dvě procenta zaujímají Chanové (Číňané). Úředním jazykem je sice angličtina, ale z 80% většina obyvatel hovoří kreolským jazykem Morisien. Ten má za základ francouzštinu. Dál se na Mauritiu mluví různými indickými dialekty, francouzsky a také čínsky. Zajímavostí je, že média používají spisovnou francouzštinu.

Historie ostrova byla vzhledem k jeho poloze v Indickém oceánu hodně bohatá. Během historie se zde vystřídala řada "vládců" od Arabů, Portugalců, Holanďanů, Francouzů a Angličanů. Po druhé světové válce se k moci dostaly politické strany obyvatel indického původu (Indové zde už v roce 1835 tvořili polovinu obyvatel) a ti toužili po nezávislosti na Spojeném království. Mírovou cestou se Mauritius stal samostatným státem dne 12. března 1968. 

Nábřeží

Mezi zajímavá místa na ostrově patří Sir Seewoosagur Ramgoolam Botanical Garden z 18. století. V ní dominují vodní lilie, zlaté bambusy, vzácností je více jak 200 let starý Buddhův strom. Obdobně zajímavý je Riviére Noire National Parc na jihozápadě ostrova, posvátné jezero Grand Bassin, přírodní oblast Plaine Champagne s mnoha vodopády a řada vyhlídkových "pointů" na Indický oceán.

Port Louis - park

Hlavním městem této multikulturní země je Port Louis na severozápadním pobřeží. Světově známou je pobřežní promenáda Le Caudan Watterfront. Jsme-li na Mauritiu, jistě nás bude zajímat, kde že je uložen nejznámější klenot - modrý a červený Mauritius. Tyto nejdražší známky jsou uloženy v budově Blue Penny Muzeum. Toto moderní muzeum vlastní známky na ostrově vydané dne 21. 9. 1847. 

Nejcennější na nich je, že jsou vlastně zmetkem. Bylo na nich nesprávně vytištěno "Post Office" (poštovní úřad) místo "Post Paid" (poštovné uhrazeno). Ihned poté, co byla chyba objevena, byly známky staženy z oběhu. Ale, jak už to nemohlo být jinak, manželka britského guvernéra stačila odeslat několik pozvánek na ples s těmito známkami. Dopis s názvem "Boreax Cover" ofrankovaný modrým a červeným Mauritiem a odeslaný v září 1847 do Francie byl nedávno prodán za 3,8 milionů USD. Konsorcium mauritijských firem zaplatilo 2,2 milionu USD za koupi dvou nepoužitých známek a ty jsou právě vystaveny v tomto muzeu a jejich fotokopii uvádím i v tomto textu. Tak se pokochejte, jen zde v tomto mém článku a na Mauritiu je můžete vidět současně! Mnozí turisté je při návštěvě Mauritia hledají na nesprávném místě (v Poštovním muzeu) marně.

Padesát tisíc obyvatel hlavního města žije mezi typickými restauracemi, bary, obchody, pouličními stánky , kiny, kasiny i kamennými domy. Ve městě vedle sebe stojí v míru hinduistické, buddhistické, islámské i křesťanské stavby. Mešita Jummah Mosque z roku 1850, která je směsí indické, kreolské a islámské architektury stojí v ulici Royal St. v centru čínské čtvrti. Nedaleko od ní je hlavní "Šťastné tržiště" vonící mnoha vůněmi koření, zeleniny, tropického ovoce, k dostání jsou zde samozřejmě ryby, dary moře, maso, náboženské předměty, suvenýry i lístky do místní loterie. Severovýchodně od centra města se nachází kostel Pére Laval´s Shrine. Je to moderní architektonické dílo s mozaikově vykládanými okny. Další sakrální stavby jsou např. St. Louis Cathedral v ulici William Newton St., St. James Cathedral v Poudriere St. nebo Holy Sacrament Church v Menagerie Street. Na ostrově jsou čtyři pevnosti - Fort George, Fort Victoria, Fort William a Fort Adelaide. Jedinou zachovalou je posledně jmenovaná Fort Adelaide na kopci za Champs de Mars. Pro svoji podobnost s maurskými pevnostmi se jí přezdívá Citadela. Po Suffren Street k ní cesta trvá ani ne 10 minut. Pevnost slouží kultuře, pořádají se v ní koncerty, divadelní představení atd.

Úřad vlády

Za dálnicí směrem do vnitrozemí se nachází rušné náměstí Place S. Bissoondoyal, na jeho konci je hlavní budovou Government House z roku 1738. Před budovou stojí socha královny Victorie. A pokud byste hledali vyhynulého ptáka dodo (Blboun nejapný - Dronte mauritijský, latinsky Raphus cucullatus), pak informace o něm jsou v blízkém Přírodovědném muzeu. Neexistuje nikde na světě kompletní pozůstatek tohoto nelétavého ptáka v žádném muzeu. Dodo vyhynul pravděpodobně v roce 1681. Vezmu-li to podle vědecké klasifikace, pak šlo o živočicha z kmene strunatců, podkmene obratlovců, třídy ptáci, řádu měkkozobí, čeledi drontovití, z rodu dronte. Tolik "věda". Tento pták, který prý sežral, na co přišel, vůbec nelétal. Jeho struktura hrudníku byla pro létání zcela nevyhovující. Lidí se vůbec nebál a to byla jeho tragická chyba.

Dodo

Dronteho spatřili jako první Portugalci v roce 1505 a název dodo pocházel ze staro portugalského slova doudo, do češtiny přeloženého jako "hlupák". Po příchodu lidí na Mauritius sem byli přivezeni i živočichové, kteří zde nikdy předtím nežili a ti se podíleli na rychlém zdecimování jeho hnízd. Byla to např. prasata, opice, ale i zavlečené krysy z lodí. Lidem dodovo maso vůbec nechutnalo. Pozdější po Portugalcích příchozí Holanďané doda nazývali "Walgvogel" - odporný pták s nepříjemnou chutí a tuhou strukturou masa. Ani jeho vejce se nestala pochoutkou.

Mimo informací o tomto vyhynulém ptákovi jsou v Přírodovědném muzeu vystaveni mořští živočichové, vycpaniny ptáků i s také již vyhynulým červeným chřástalem.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení