Řady Severoatlantické aliance se dne 1. dubna 2009 rozrostly o dvě nové členské země - Chorvatsko a Albánii. Představitelé obou zemí ve Washingtonu dokončili ratifikační proces předáním příslušných dokumentů.Ratifikace už byla v Tiraně i Záhřebu dokončena a čekalo se jen na dopis generálního tajemníka Jaapa de Hoop Scheffera, že rozšíření Aliance schválily i stávající členské země. O vstupu Albánie a Chorvatska rozhodli představitelé Aliance již na dubnovém summitu NATO v roce 2008 v Bukurešti.
Obě
balkánské země byly na nejvyšší úrovni uvedeny do aliančních řad na
vrcholné schůzce konané k
60. výročí vzniku NATO ve dnech 3.–4. dubna 2009 ve francouzském Strasbourgu a německém Kehlu, kdy
albánský a chorvatský
prezident zasedli ke společnému jednacímu stolu s ostatními členskými zeměmi. Mluvčí NATO ve slavnostním projevu připomněl, že obě nové členské
země se už nyní podílejí na aliančních operacích, že v současnosti
již mají své vojáky v Afghánistánu.Vlajky
Albánie a Chorvatska v centrále NATO v Bruselu poprvé zavlály poprvé dne 7.
dubna 2009.
Cesta
Albánie i Chorvatska do organizace ale nebyla snadná. Schvalovací proces
zkomplikoval dlouholetý spor mezi Slovinskem a Chorvatskem o námořní hranici
a snahy některých slovinských politiků vyvolat k ratifikaci referendum, kvůli
němuž by se vše zdrželo. Nakonec se pro vyvolání lidového hlasování
nepodařilo sehnat dostatečný počet podpisů a Slovinsko jako poslední z členských
zemí NATO přistoupení Chorvatska schválilo.
Vstup třímilionové Albánie
do NATO označil albánský premiér Sali Berisha za sen, který se stává
skutečností. „Znamená to, že naše svoboda je zajištěna," prohlásil
a zdůraznil, že členství v NATO je od nezávislosti na Osmanské říši v
roce 1912 nejdůležitějším činem v historii Albánie, který podporuje více
než 94 % Albánců. Za rok by měla být albánská armáda plně profesionální.
Na
summitu v dubnu 2008 v Bukurešti se v souvislosti s rozšířením hovořilo
i o dalších zemích. Původně se očekávalo, že by do řad NATO na summitu
v dubnu 2008 mohla být kromě Albánie s Chorvatskem přizvána i třetí balkánská
země – Makedonie. Té se však dosud nepodařilo vyřešit spor s Řeckem
o její jméno. Dosud se na mezinárodní úrovni uvádí název země jako
FYROM (bývalá jugoslávská republika Makedonie). Spor spočívá v tom, že
Řekové tvrdí, že označení Makedonie přísluší jen oblasti na severu Řecka,
balkánská země se jí používaného jména ani kvůli vstupu do Aliance
nechce vzdát.
Dalšími
dvěma státy, s jejichž vstupem do NATO se v budoucnu počítá jsou
Gruzie a Ukrajina. Ty sice v Bukurešti Aliance odmítla zařadit do Akčního
plánu členství (MAP), který byl obecně brán za jakýsi předstupeň plného
začlenění do NATO, avšak současně jim jednoznačně řekla, že se s nimi
do budoucna počítá.
Proti rozšíření bloku dál na východ se ale ostře staví Ruská federace,
která s Gruzií v létě 2008 vedla válku kvůli dvěma separatistickým územím
(Abcházie a Jižní Osetie). Také vztahy Ruska s Ukrajinou nejsou zrovna
nejvřelejší – viz lednové problémy s přepravou plynu na počátku
roku 2009 atd.
Členské
státy NATO a datum jejich vstupu do Aliance
Spojené
státy americké
|
4. 4.
1949
|
Kanada
|
4. 4.
1949
|
Spojené
království
|
4. 4.
1949
|
Francie
|
4. 4.
1949
|
Portugalsko
|
4. 4.
1949
|
Belgie
|
4. 4.
1949
|
Lucembursko
|
4. 4.
1949
|
Nizozemsko
|
4. 4.
1949
|
Dánsko
|
4. 4.
1949
|
Norsko
|
4. 4.
1949
|
Itálie
|
4. 4.
1949
|
Island
|
4. 4.
1949
|
Řecko
|
18. 2.
1952
|
Turecko
|
18. 2.
1952
|
Spolková
republika Německo
|
5. 5.
1955
|
Španělsko
|
30. 5.
1982
|
Česká
republika
|
12. 3.
1999
|
Maďarsko
|
12. 3.
1999
|
Polsko
|
12. 3.
1999
|
Litva
|
29. 3.
2004
|
Lotyšsko
|
29. 3.
2004
|
Estonsko
|
29. 3.
2004
|
Rumunsko
|
29. 3.
2004
|
Bulharsko
|
29. 3.
2004
|
Slovinsko
|
29. 3.
2004
|
Slovensko
|
29. 3.
2004
|
Albánie
|
1. 4.
2009
|
Chorvatsko
|
1. 4.
2009
|
Island
a Lucembursko nemají k dispozici žádnou armádu. Jan Hájek Zeměpisné sdružení |