Organizace G-8, G-20 a OECD

Když se ve zprávách objeví tyto zkratky, víte přesně o co jde?

G-8 (anglicky Group of Eight, německy Sieben führende Industrieländer und Russland) je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonska, Kanady, Německa, Spojeného království, USA) a Ruska. Dohromady tyto státy představují 65 % světové ekonomiky.

G-20 vytváří ve své podstatě skupina ministrů financí a guvernérů centrálních bank z 20 ekonomik: 19 ze světově největších národních ekonomik a 20. je zástupce z EU. Země skupiny G-20 tvoří 85 % celosvětového hrubého domácího produktu, 80% světového obchodu a 67 % světové populace. Členy této organizace pro ekonomiku jsou tyto státy: Argentina, Austrálie, Brazílie, Čína, Francie, Indie, Indonésie, Itálie, Japonsko, Kanada, Mexiko, Německo, Rusko, Saúdská Arábie, Republika Jižní Afrika, Republika Korea, Spojené království, Spojené státy americké, Turecko a Evropská unie.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (zkráceně OECD z anglického Organisation for Economic Cooperation and Development) je mezivládní organizace 30 ekonomicky nejrozvinutějších států světa, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky. OECD vznikla v roce 1961 transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena v roce 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu.. Zakládací dokument byl podepsán dne 14. prosince 1960.

OECD koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu. Cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů.

Mezi hlavní orgány OECD patří rada, složená z ministrů, coby zástupců členských zemí, dále výkonný výbor, sekretariát v čele s generálním tajemníkem a několik odborných komisí. Sídlem sekretariátu OECD je Château de la Muette v Paříži.

OECD poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vlády vzájemně porovnávat svoje zkušenosti s různými typy politik, hledat odpovědi na běžné problémy, poznat dobře fungující praxi a koordinovat domácí a zahraniční politiku. Mandát OECD je velmi široký, protože pokrývá řadu záležitostí vztahujících se k ekonomice, životnímu prostředí a sociální politice. Je to fórum, ve kterém vzájemný tlak může působit jako silný motivační prostředek k zavádění tzv. měkkého práva, tedy nesvazujících nástrojů, které však mohou někdy vést i k závazným dohodám.

Spolupráce mezi jednotlivými vládami pramení z informací a analýz, poskytovaných sekretariátem v Paříži. Ten shromažďuje data, monitoruje trendy a analyzuje a předpovídá další ekonomický vývoj. Snaží se také zachytit sociální změny nebo rozvoj v obchodu, ochraně životního prostředí, zemědělství, technologiích, zdanění a dalších oblastech. OECD je také známá jako jedna z nejlepších statistických agentur publikujících zajímavé průzkumy s množstvím informací a se širokým zaměřením.

V současnosti má OECD 30 členů, z nichž je podle Světové banky (2007) 27 ekonomik (jsou označeny hvězdičkou) vysokopříjmových (s výjimkou Turecka, Mexika a Polska).

Zakládajícími členskými zeměmi OECD z roku 1961 jsou: Belgie*, Dánsko*, Francie*, Island*, Irsko*, Itálie*, Kanada*, Lucembursko*, Německo*, Nizozemsko*, Norsko*, Portugalsko*, Rakousko*, Řecko*, Spojené království*, Spojené státy americké*, Španělsko*, Švédsko*, Švýcarsko*, Turecko.

Dalšími později přistoupivšími zeměmi OECD (s datem roku vstupu) jsou: Japonsko* (1964), Finsko* (1969), Austrálie* (1971), Nový Zéland* (1973), Mexiko (1994), Česká republika* (1995), Maďarsko* (1996), Polsko (1996), Republika Korea* (1996) a Slovensko* (2000).

S OECD spolupracuje Evropská komise, všechny členské země EU a dalších téměř 70 států.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení