Spor Slovinska s Chorvatskem o přístup do Jadranu pokračuje

Téměř dvě desetiletí trvající spor Slovinců s Chorvaty (od rozdělení bývalé Jugoslávie v roce 1991) o výjezd z Piranského zálivu do mezinárodních vod nebere konce. Jejich hranice sleduje řeku Dragoni a ta se do Piranského zálivu vlévá pro Slovince pro plavbu v nevhodném úhlu. Jediná cesta pro ně i pro země střední Evropy také jediná slovinská brána k Jadranskému moři vede přes vodní území patřící v současnosti Chorvatsku.

V roce 2001 podepsali tehdejší předsedové obou vlád dohodu, která Slovinsku přidělila dvě třetiny Piranského zálivu. Smlouva však neprošla při hlasování v chorvatském parlamentu. Chorvati smlouvu považují za neplatnou, Slovinci za právoplatně podepsanou a uznanou. Obě dvě strany sporu se neshodnou ani na tom, kdo by měl jejich vzájemný problém řešit. "Myslíme si, že nejlépe lze řešit spor u Mezinárodního tribunálu pro mořské právo", řekl chorvatský premiér Ivo Sanader. Slovinsko zase navrhlo řešení sporu prostřednictvím Soudního dvora Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jejíž členy jsou obě země.

Mapa sporného území - převzato z Internetu

Kromě ne zrovna dobrých mezinárodních vztahů trpí kvůli tomuto konfliktu i obyvatelé přímořských oblastí. Slovinské lodě jsou pod neustálou kontrolou chorvatských policistů. Jakmile se bez povolení přiblíží k chorvatskému přístavu, dostanou pokutu. Proto Slovinsko jako člen EU od roku 2004 záměrně blokuje přístupová jednání Chorvatska o vstupu do EU. Přístupová jednání už třikrát ztroskotala, a to právě kvůli hraničním problémům se Slovinskem. To dalo jasně najevo, že bez vyřešení sporu o záliv bude přístupové rozhovory s Chorvaty bojkotovat i nadále. Nyní Slovinci blokují 13 z 35 vyjednávaných kapitol. Slovinská agentura STA informovala, že Slovinsko nyní vetovalo i poslední projednávanou kapitolu o statistice.

Piran

Česká republika jako předsedající země Evropské unie dne 24. 6. 2009 přístupové jednání s Chorvatskem zmrazila. Chorvaté tak mohou jen sotva doufat, že by předvstupní rozhovory skončily do listopadu 2009, jak původně počítali. Kdy by se mohla jednání s Chorvatskem obnovit, není jasné. Po českém předsednictví ho dne 1. července 2009 přebírá Švédsko a jeho ministr zahraničí Carl Bildt již předem oznámil, že v současné době nemá žádný plán, jak situaci řešit, dokonce prohlásil, že ani nemá v úmyslu fungovat ve sporu jako prostředník. Sousedské vztahy si tak zřejmě budou muset vyřešit sami zatím nerozumící si sousedé.

Piran

Slovinsko, které jako člen EU má fakticky právo veta, namítá, že pokud by uznalo chorvatské nároky, přišlo by o přístup do mezinárodních vod. Zatím je to prohra pro Slovinsko, které se domáhalo a domáhá unijního zprostředkování. Prohrává ale také Chorvatsko. Po vstupu do EU touží, ale bez slovinského svolení do ní nebude moci vstoupit. Zároveň se tím komplikují i plány na schválení Lisabonské smlouvy. Ústupky Irům, za něž se kupuje jejich "ano" v nadcházejícím druhém referendu o Lisabonské smlouvě, se mají "vložit" do přístupové smlouvy s novým členským státem. Tu budou tak jako tak muset ratifikovat všechny stávající unijní země. Donedávna se myslelo, že zmíněnou "službu Lisabonu" poskytne právě Chorvatsko. Teď to vypadá, že ho předstihne Island, jehož přístupová jednání budou jednodušší a mnohem rychlejší.

Piran

Sporů na Balkáně, kterými se Evropská unie musí zabývat, je více. Například Řecko stále blokuje jednání s Makedonií, protože má zásadní výhrady k používání tohoto jména pouze pro území označovaného v OSN jako FYROM (bývalá jugoslávská republika Makedonie), o vztahu Kosovo-Srbsko nemluvě.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení