Přírodní a kulturní památky UNESCO 2009

Třicáté třetí zasedání Výboru pro Světové dědictví (WHC) se konalo od 22. do 30. června 2009 v andaluské Seville. Během zasedání bylo vybráno 13 nových památek.

Tato komise Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu v pátek dne 26. června 2009 zapsala na seznam světového kulturního a přírodního dědictví další osm míst - dvě přírodní památky a šest kulturních. Mezi přírodní nyní patří i pohoří Dolomity v severní Itálii a mělčiny Severního moře (wattové přílivové plošiny) mezi nizozemským a německým pobřežím a Frískými ostrovy. Mezi kulturní památky přibyly tyto lokality: kapverdské historické centrum Ribeira Grande, město Cidade Velha; čínská hora Mount Wutai, jedna z posvátných hor buddhismu; Zříceniny Loropéni z Burkiny Faso; historický vodní systém Shushtar v Íránu; kyrgyzská Sulamain-Too Sacred Mountain; korejské Královské hroby dynastie Joseon.

Podle komise jsou Dolomity jednou z "nejkrásnějších horských krajin" na světě. Oblast severoitalských Alp zahrnuje 18 vrcholů, z nichž některé dosahují výšky přes 3000 metrů. Do seznamu nyní patří plocha o rozloze 142 000 hektarů.

Dolomity - foto: Lumír Pecold

V severomořských mělčinách, které jsou přírodním parkem, se shromažďují tažní ptáci. Pobřežní přírodní park je domovem asi 10 000 tažných ptáků, kteří sem míří zejména kvůli jedinečnému, sedm centimetrů dlouhému, červu pískovníku rybářskému. Ptáci se musí před dlouhou cestou na jih vykrmit a zdvojnásobit své tukové zásoby. Park má rozlohu přes 7 000 km2 a je vlastně jedním z posledních přirozených velkoekosystémů v Evropě (stejně jako Alpy). Stále více příchozích milovníků přírody zde s úžasem může pozorovat mimo zmíněných tažných ptáků také kraby, hledající mušle a užít si klidu na rozdíl od měst, ve kterých většina bydlí.

Část německého pobřeží se tak dostala na seznam jen den poté, co grémium UNESCO z prestižní listiny vyškrtlo kvůli stavbě nového mostu kulturněhistorickou scenérii labského údolí v Drážďanech. Je to teprve podruhé, kdy byla nějaká památka ze seznamu vyřazena. Budovaný most podle výboru nevratně rozdělí téměř dvacet kilometrů dlouhé labské údolí a zničí jeho kulturní krajinu. Z 21 států zastoupených ve výboru pro vyškrtnutí hlasovalo čtrnáct, pět bylo proti a dva hlasy byly neplatné. Německo ve výboru svého reprezentanta v současnosti nemá. Německý ministr kultury Bernd Neumann vyjádřil nad vyřazením Drážďan z prestižního seznamu politování a posteskl si, že obě strany nebyly schopné se dohodnout na kompromisu. Údolí bylo na seznam zapsáno v roce 2004, už o dva roky později ho ale UNESCO umístilo mezi ohrožené památky. V roce 2008 dala organizace saské metropoli ultimátum, že unikátní soubor přírodních a stavebních památek na březích Labe z prestižního seznamu zcela vyškrtne, pokud Drážďany stavbu mostu u Lesního zámečku nezastaví. Jako náhradní variantu UNESCO opakovaně doporučovalo, aby místo mostu byl vybudován tunel. To ale město odmítlo s poukazem na vyšší náklady i ekologické škody, které by si ražba vyžádala. Most přes Labe je podle radnice v Drážďanech nutný, aby se ulevilo dopravě v přetíženém historickém centru, které je také památkově chráněno. Požadavkům světové organizace se pokusila vyhovět alespoň tím, že místo původního masivního mostu připravila projekt zeštíhlené verze. Stavba více než šest set metrů dlouhého mostu začala v roce 2007 a dokončena má být v roce 2011. Náklady na ni byly vyčísleny na 156 milionů Eur (přes čtyři miliardy Kč), z nichž 37 milionů Eur už bylo prostavěno. Obyvatelé Drážďan si stavbu odhlasovali v referendu v roce 2005 a to je pro "radní" závazné. Německé soudy potvrdily, že výstavba mostu je legální.

Za celou existenci světového seznamu kulturního a přírodního dědictví to bylo teprve podruhé, co z něho byla nějaká památka vyřazena. Poprvé se tak stalo v roce 2007 v případě Ománu, jehož vláda umožnila svojí nečinností drastickou devastaci rezervace, kde žije ohrožený přímorožec arabský. Ománská rezervace byla zaregistrována jako přírodní památka, zatímco Drážďany UNESCO zařadilo mezi kulturní pamětihodnosti. Labské údolí je proto vůbec první kulturní památkou vyřazenou ze seznamu a vyškrtnutá památka se už na seznam vrátit nemůže.

Plnohodnotnou součástí světového dědictví se naopak znovu stalo ázerbájdžánské hlavní město Baku. Jeho historické centrum v roce 2003 zaneslo UNESCO na svou "červenou listinu" ohrožených míst. Byla obava, že stavební práce v metropoli by mohly starý střed města znehodnotit. Komise ale nyní ocenila nové plány tamních úřadů, díky nimž by mělo být historické dědictví zachováno.

Cidade Velha - foto: Klára Lakomá

Cidade Velha je nejstarší město na Kapverdských ostrovech. Město leží na největším ostrově Santiago. Bylo založeno v 15. století. Bylo tak prvním stálým evropským sídlem v tropech. Stalo se centrem portugalského obchodu s otroky. Portugalské kolonizátory připomínají dodnes historické uličky, dva kostely a pevnost.

Mount Wutai z čínské provincie Shānxī je se svými pěti vrcholky jednou ze svatých hor buddhismu. Nachází se na ní 53 klášterů a svatyní s cennými uměleckými poklady. Hora je považována za sídlo bódhisattvy – mytologické duchovní bytosti, která pomáhá všem cítícím tvorům, aby dosáhli osvícení. Pro zajímavost uvádím slib bódhisattvy: "Počet bytostí je nekonečný, slibuji, že je všechny vysvobodím. Lačnost, nenávist a nevědomost vznikají bez přestání, slibuji, že je překonám. Je nesmírné množství bran dharmy, slibuji, že všemi projdu. Buddhova cesta je nesrovnatelná, slibuji, že ji uskutečním".

Loropéni

Zřícenina Loropéni v Burkině Faso se nachází na 10° 35´ s. š. a 3° 35´v. d. na ploše 11 130 m2 v suché a chudé západní Africe. Jedná se o impozantní kamennou zeď, nejlépe dochovanou pevnost z původních deseti v oblasti Lobi. Je součástí širší skupiny 100 kamenných ohrad, které nesou svědectví o síle trans-saharského obchodu se zlatem. Zřícená zeď stará asi 1 000 let se nachází na jihu země nedaleko hranic s Cotê d´Ivoire (Pobřežím slonoviny) Ghanou (dříve Zlatonosné pobřeží) a Togem poblíž bývalé cesty. Obchod se zlatem měl svůj vrchol mezi 14.-17. stoletím. Stále zde zůstává ukryta řada tajemství, protože dosud byla vykopána jen část ruin.

Historický hydraulický systém Shushtar v Íránu je mistrovským dílem tvůrčího génia. Jedná se o dva hlavní uměle vybudované kanály na řece Kârun z nichž jeden, Gargar stále přivádí vodu do města Shushtar korytem s řadou tunelů. Vodní systém nacházící se jižně od města byl důležitým zdrojem vody i pro místní lisovny. Voda od útesu protéká řadou kaskád a pak přechází do roviny. Jeho vod se využívá také na zavlažování sadů a pro zemědělskou produkcií na ploše 40 000 hektarů. Vodní systém se skládá z mostů, nádrží a mlýnů a svědčí o technické vyspělosti Mesopotamců i Nabatejců.

Shushtar

Kyrgyzská hora s pěti vrcholy Sulamain-Too Sacred Mountain dominuje Ferganskému údolí a tvoří pozadí k městu Bozp. Nachází se na křižovatce důležitých cest na středoasijské Hedvábné cestě. Za více než jeden a půl tisíce let si Sulamain podmanila příchozí k uctíváni jí jako posvátné hory. Vyznavači islámu jí považovali za nejposvátnější horu Střední Asie. Zajímavostí jsou četné jeskyně s petroglyfy a dvě zrekonstruované mešity ze 16. století. Sto jedna lokalit s petroglyfy znázorňuje lidi a zvířata i geometrické obrazce. Obrázky prý měli léčivé účinky, léčily bolení hlavy, zad a prodlužovaly život, tedy alespoň podle pověstí z minulosti. Okolní horské vrcholy jsou spojeny cestičkami.

Korejské Královské hroby dynastie Joseon (The Royal Tombs of the Joseon Dynasty) tvoří kolekce 40 hrobek rozptýlených v 18 lokalitách. Pocházejí z let 1408-1966 (dynastie Joseon vládla v letech 1392-1910) a v nich je uctívána jednak památka předků, ale i jejich úspěchy a uplatňování královské moci, která chránila předky před alkoholem, zlem a vandalismem. Hroby se nacházejí v pěkné přírodní scenérii. Součástí hrobů vládnoucích králů jsou jednak pohřební kopule, ale i dřevěné svatyně, haly pro náhrobek a červené brány. Areál je vyzdoben na vnější straně řadou kamenných objektů včetně postav lidí a zvířat. Nápisy na Joseon náhrobcích doplňují dvě předešlé královské hrobky, které byly na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO z Korejské republiky zapsány již dříve (Gyeongju a komplex hrobek Koguryo).

Další den, dne 27. června 2009 komise přidala na seznam ohrožených míst světového kulturního a přírodního bohatství lidstva další památky. Na seznam přibyl The Belize Barrier Reef Reserve System (korálový útes u pobřeží Belize) a NP de Los Katíos z Kolumbie.

Přírodní rezervace Bariérový útes rezervního systému v Belize v Karibském moři byl uveden na seznam Nebezpečí především kvůli problémům s likvidováním mangovníků. Komise upozornila na tuto likvidaci i přílišný rozvoj oblasti, která byla na seznam UNESCO zařazena jako největší korálový útes na severní polokouli už v roce 1996. Výbor WHC zdůraznil, že v platnosti je opět moratorium na ničení mangrovů, jež vypršelo koncem loňského roku.

NP de Los Katíos, jemuž dalo jméno indiánské etnikum Emberá-Katío, byl na seznam památek světového dědictví v ohrožení zařazen na žádost kolumbijské vlády, která tak chce zmobilizovat mezinárodní pomoc na záchranu místa, jež je devastováno bezohledným odlesňováním. Park, který UNESCO eviduje již od roku 1994, disponuje výjimečným biologickým bohatstvím, které ohrožuje ilegální těžba dřeva, myslivost i rybolov.

Mtskheta - foto: Lumír Pecold

Další den k těmto dvěma ohroženým památkám byla přidána i gruzínská historická Mtskheta. Ta se rozkládá na soutoku řek Aragvi a Mtkvari a je pojmenována podle Mtskhetose, legendárního praotce gruzinského lidu. V pohanských dobách zažívala největší slávu jako místo prvního křesťanského kostela a byla hlavním městem země. V dnešní době uchovává dvě významné architektonické památky – klášter Djvari, který byl postaven na kopci nad městem a kde misionář sv. Nino ve 4. století vztyčil kříž k naznačení příchodu křesťanů do Gruzie) a královská katedrála Sveti-Tskhoveli, která sloužila ke korunovacím a pohřbívání gruzinských monarchů a je považována za jedno z nejsvatějších míst v Gruzii. Ve městě Mtskheta a v jejím blízkém okolí je řada dalších archeologických a náboženských památek, ale panují obavy o zachování těchto staveb pro další generace. Proto byl Výbor WHC požádán vládou Gruzie o integrovaný plán pro danou lokalitu a možnosti řešit problémy související s vážným poškozením staveb a fresek na tomto místě. Další otázky se týkaly správy pozemků v blízkosti kostelů a ztráty autenticity kvůli již vykonaným rekonstrukcím v budovách zapsaných v UNESCO na Seznam světového dědictví v roce 1994.

Na seznamu památek světového dědictví v ohrožení je tak nyní vedeno 33 položek.

Pontcysyllte Aqueduck and Canal

Dalšími zapsanými kulturními objekty se staly dne 27. 6. 2009: palác Stoclet v Bruselu, španělská Věž Hercules (The Tower of Herkules), švýcarské město La Chaux-de-Fonds a britské Pontcysyllte Aqueduck and Canal.

Bruselský Palác Stoclet (Stoclet House) je bývalý hotel. Dům a zahrada byly dokončeny po šestileté výstavbě v roce 1911. Jejich strohá geometrie znamenala přelom v secesi, art decu a vůbec v moderní architektuře. Je jedinečným dílem rakouského architekta Josepha Hoffmanna. Podle výboru jde o vrcholné dílo vídeňské secese a dokonalý příklad integrace všech umění.

Věž Hercules

Věž Hercules je starověký římský maják nacházející se na poloostrově asi 2,4 kilometru od centra galícijské La Coruñy v severozápadním Španělsku. Slovo Corunna je odvozeno od antického columna, což znamená sloupec. Věž je 55 metrů vysoká a byla postavena na 57 metrů vysokém útesu. Věž majáku je rozdělena stavebně do tří stupňů. Je z ní dobře pozorovatelné severoatlantické pobřeží Španělska. Na tomto místě byl maják postavený Římany už před 1 900 lety a je tak nejstarším románským majákem "v činné službě". Hercules je druhým nejvyšším ve Španělsku, po majáku Faro de Chipiona.

Le Chaux de Fonds

Le Chaux de Fonds je hlavním městem okresu Le Chaux de Fonds v kantonu Neuchâtel ve Švýcarsku. Město je situováno do pohoří Jura a leží v nadmořských výškách okolo 1000 m n. m. nedaleko francouzských hranic. Po Ženevě a Lausanne je 3. největším frankofonním městem Švýcarska. Je považováno za mekku hodinářského průmyslu již od 17. století. Později, koncem 19. století přešlo od řemeslné výroby a domáckého průmyslu na tovární výrobu (město La Chaux-de-Fonds popsal Karl Marx jako "obrovskou továrnu"). Ve městě bylo založeno nebo sídlí mnoho hodinářských firem (TAG Heuer, Breitling, Omega...). La Chaux-de-Fonds je rodištěm mnoha významných osobností – architekta Le Corbusiera (některé z jeho prvních prací jsou k nalezení přímo zde - např. Maison Blanche a Ville Turque), spisovatele Blaise Cendrarse a zakladatele automobilky Louise Chevroleta. Těžko zde budete hledat nějaké historické památky. Město bylo kompletně zničeno při velkém požáru v roce 1794. Po přestavbě dnes vypadá jako šachovnice. Mezi hlavní místní atrakce patří Mezinárodní hodinářské muzeum, kde je vystaveno na 4000 exponátů a údolí Doubs s 27 metrů vysokým vodopádem Saut du Doubs.

Pontcysyllte vodovod a Canal se nachází ve Spojeném království v severovýchodním Walesu. Pontcysyllte Canal přes údolí na řece Dee, mezi obcemi Trevor a Froncysyllte je unikátním technickým řešením z období průmyslové revoluce počátku 19. století. Splavný akvadukt, který nese Llangollen Canal, byl dokončen a slavnostně otevřen 26. listopadu 1805 a je nejdelším a největším svého druhu ve Spojeném království. Kanál vede složitým geografickým prostředím. Vybudování takovéhoto vodního díla vyžadovalo unikátní technické řešení. Vlastní akvadukt je průkopnickým mistrovským dílem inženýrství od stavebního inženýra Thomase Telforda s délkou 307 metrů, šířkou 3,4 a hloubkou 1,6 metru. Při výstavbě bylo použito lité a kované železo na vybudování oblouků, které jsou lehké a dostatečně silné, efektní, monumentální a přitom elegantní. Litinové koryto vede 38 metrů nad řekou. Stavba je zapsána jako mistrovské dílo tvůrčího génia a jako pozoruhodná syntéza odborných znalosti v Evropě 19. století. Rovněž je vedena jako inovativní soubor, který inspiroval mnoho dalších podobných projektů budovaných později po celém světě.

Levoča

V neděli 28. června 2009 výbor UNESCO rozšířil již zapsanou slovenskou památku Spišský hrad o Levoču pod názvem Levoča, Spišský hrad a přidružené kulturní památky. Podstata místa byla zachována, v jejím prostoru je i kostel svatého Jakuba s desítkou oltářů z 15. a 16. století, významná sbírka polychromních dřevěných oltářů ve stylu pozdní gotiky. Levoča je půvabné, patnáctitisícové město, ze kterého na každém kroku dýchá středověk. Historické centrum je kolem dokola obehnané hradbami z přelomu 13. a 14. století, Náměstí Mistra Pavla je největším dochovaným středověkým náměstím v Evropě, měšťanské domy po jeho obvodu reprezentují gotiku, baroko i renesanci, v Chrámu sv. Jakuba je nejvyšší dřevěný oltář na světě, jedno z děl levočského Mistra Pavla.

Na nedělním zasedání výbor na seznam kulturních památek zařadil předincké město Caral-Supe v peruánských Andách, které je nejstarším svého druhu na americkém kontinentu. Svaté město Caral-Supe v Peru je 5 000 let staré a rozkládá se na ploše 626 hektarů. Toto velké archeologické naleziště The Sacred města Caral-Supe se nachází na suché pouštní terase s výhledem na zelené údolí řeky Supe. Místo je působivé jak z hlediska jeho konstrukce a architektonické složitosti, tak zejména jeho monumentální kamennou a hliněnou platformou. Plán města a některé jeho součásti, včetně pyramidální struktury jasně potvrzují dávné obřadní funkce.

Na seznamu dědictví lidstva je k 30. červnu 2009 zaneseno 890 míst ve 148 zemích světa (v roce 2009 přibyly Kapverdy, Burkina Faso a Kyrgyzstán). Mezi nimi je 689 kulturních památek, 176 přírodních a 25 památek smíšených.

Příští již 34. zasedání Výboru pro Světové dědictví (WHC) se bude konat v roce 2010 opět v polovině kalendářního roku.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení