Osvoboditel jihozápadních Čech je pochován v Lucembursku

Třetí americká armáda pod velením generála George Smitha Pattona osvobodila v dubnu a květnu 1945 jihozápad Československa. Na nejzápadnější část našeho "předmnichovského" území vstoupila dne 18. dubna 1945. Tehdy je však nikdo nevítal. Na západě Čech v tehdejších Sudetách žilo německé obyvatelstvo. Proto se nejvřelejšího přijetí na našem území dočkali američtí vojáci až v Plzni, která byla prvním českým městem kam přijeli dne 6. května 1945 ráno (hranice po "Mnichovu 1938" tehdy vedly těsně kolem Plzně).

Málo se ví, že G. S. Patton, velící generál 3. americké armády zůstal Evropě věrný i po smrti. Když v prosinci 1945 zemřel na následky dopravní nehody, byl pochován na americkém vojenském hřbitově v Lucemburském velkovévodství.

Hamme - hrob Gen.G.S.Pattona

George Smith Patton ml. (* 11. 11. 1885 v San Gabriel v Kalifornii, † 21. 12. 1945 v Heidelbergu v Německu) byl generálem armády Spojených států amerických. Vyrostl v rodině s bohatou vojenskou historií. Jako malý chlapec si hrával na dědečka G. S. Pattona jak zdolává své nepřátele. Neměl to lehké, protože byl dyslektik a tak se s problémem vyrovnával tvrdou disciplínou a později na prestižní vojenské akademii ve West Pointu s urputnou snahou tento handicap překonal a dosáhl úspěchů. Např. v předposledním ročníku byl jmenován velitelem kadetů, přitom mu na konci 1. ročníku hrozilo vyloučení ze studia.

Patton a plk. Lyle na Sicílii

Patton byl jedním z prvních zastánců tankové války. Jako účastník první světové války na evropském kontinentu (byl náčelníkem štábu generála Pershinga) brzy pochopil důležitost tanků a v meziválečném období pracoval na jejich prosazení a zapracování do americké armádní výzbroje. Ve 2. světové válce zastával významné posty během amerických kampaní v Severní Africe, při invazi na Sicílii i na západní frontě. Byl považován za nejlepšího polního velitele na straně západních spojenců a skvělého taktika mobilní války. 

Ettelbruck - G.S.Patton

Měl pověst ryzího a urputného válečníka a bylo mu přezdíváno Stará krev a odvaha nebo též Krev a bláto. Jeho velkou nevýhodou byla výbušná povaha. Měl několik incidentů při návštěvách polních nemocnic, kdy napadal "simulanty", což byl pro něho každý, kdo nevykazoval vážné zranění. Několikráte nafackoval či vynadal vojákům, kteří se psychicky zhroutili nebo trpěli například úplavicí. 

Dalším negativem byla jeho přehnaná ambicióznost. Např. během bojů na Sicílii své důstojníky výslovně instruoval, že mají dobýt Messinu dříve než "Monty," ať to stojí, co to stojí. Pro své výbuchy vzteku měl několikrát vážné problémy se svými nadřízenými. To mělo za následek, že v Africe jeho podřízený gen. Bradley byl jmenován velitelem amerických armád v Evropě a stal se tak pro zbytek 2. světové války jeho velitelem.

Pattonova osobní zbraň

K image G. S. Pattona patřily dva revolvery: Colt 45 a Smith & Wesson 357 Magnum, oba s rukojeťmi ze slonoviny, které nosil téměř neustále za pasem.

Pattonova neúčast na vylodění v Normandii byla na německé straně prezentována jako jeden z důkazů pro Hitlerovo přesvědčení, že se jedná jen o krycí manévr a hlavní vylodění ještě neproběhlo.

Ettelbruck - muzeum G. S. Pattona

George Smith Patton zemřel na následky nešťastné automobilové nehody. Jeho štábní cadilac se dne 9. prosince 1945 srazil na křižovatce na předměstí německého Mannheimu s nákladním autem. Nehoda nevypadala nijak vážně a ostatní spolucestující vojáci vyvázli bez zranění. G. S. Patton měl ale velkou smůlu. Náraz ho vymrštil vzhůru a on narazil hlavou do střechy vozu tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně si poranil míchu. Zcela ochrnul od krku dolů a v následujících dnech začal mít potíže s dýcháním. 

Hamme - americký válečný hřbitov

Zemřel dne 21. 12. 1945 ve vojenské nemocnici na plicní embólii. Pohřben byl podle vlastního přání na americkém vojenském hřbitově v Hamme v Lucembursku, vedle dalších příslušníků 3. armády, kterým velel, den před Štědrým večerem 23. prosince 1945.

Generál Patton vyslovil už dlouho před smrtí přání, že pokud v Evropě zemře, chce být pochován se svými vojáky. Jeho manželka toto jeho přání respektovala.

Generál má na hammském hřbitově stejný bílý kříž jako ostatní vojáci. Ten jeho ale stojí v čele pohřebiště, stranou od ostatních řad hrobů. Má tam zvláštní místo, protože byl tak populární, že jeho hrob stále navštěvují zástupy lidí. A ti by mohli poničit hroby kolem něj. S ohledem na ostatní pohřbené americké vojáky (5000) bylo rozhodnuto umístit jeho hrob mimo řady.

Každý návštěvník si v domku na kraji hřbitova může vzít krátkého průvodce po nekropoli. Mají ho tu dokonce i v češtině, protože se sem jezdí poklonit památce našeho osvoboditele mnozí občané, zejména ze západních Čech.

O tom, že Plzeň a také další města a vesnice v západních a jižních Čechách osvobodili vojáci 3. americké armády, které G. S. Patton velel už dnes nikdo nepochybuje. Ne vždy tomu tak bylo. Z dnešního pohledu v dávné temné minulosti se zamlčet a překroutit pravdu snažili vládnoucí soudruzi. Dokonce se nám ve škole učitelky dějepisu v padesátých letech 20. století snažily nalhat, že Plzeň osvobodili Rusové převlečení za Američany! My jsme však věděli, že to nebyla pravda. Všichni jsme měli doma fotografie rodičů z osvobození Plzně a na nich nám nějak "Rusové tmavé pleti neseděli". Za to, že nám tyto "soušky úči" do očí tvrdily lži jsme je neměli rádi a dávali jim to svým zlobením a pohrdáním najevo. Ti nejstatečnější "bojovníci za pravdu" z naší třídy to pak těžce odnesli a měli značné problémy při volbě budoucího povolání a ani se nedostali do učebního poměru, o studiu ani nemluvě.

V Plzni je v centru města muzeum věnované americké armádě - Patton Memorial Pilsen. To bylo otevřeno při příležitosti 60. výročí osvobození Plzně a jihozápadních Čech a informace o něm můžete najít v článku Památník americké armády 1945 - Patton Memorial Pilsen.

Plzeň - Patton Memorial

Za svobodu jsou ale G. S. Pattonovi vděční nejen Západočeši a Jihočeši, ale i obyvatelé měst a vesnic na západ od našich hranic. V lucemburském městě Ettelbrück má tento vynikající vojevůdce svůj památník a náměstí. Toto město, ležící severně od hlavního města Luxembourg, osvobodili Američané hned dvakrát. Poprvé ho 1. americká armáda osvobodila v noci z 10. na 11. září 1944. Na podzim ale Němci zahájili protiofenzívu známou jako Bitva v Ardenách a Ettelbrück znovu obsadili dne 16. prosince 1944. Pak ale přišla 3. armáda generála G. S. Pattona a město podruhé definitivně od Němců osvobodila dne 25. prosince 1944. Když Pattonovi vojáci město obsadili, vytlačili Němce, ale jen nedaleko za řeku Sure. Město bylo sice osvobozeno, ale Němci za řekou "vydrželi" až do ledna 1945, kdy je začali spojenci "hnát" směrem na východ. Zdejší obyvatelé byli Pattonovi za osvobození vděční a tak mu tu po válce postavili památník. V něm jsou fotografie z Pattonova profesního růstu, jeho obraz i socha, americké i německé uniformy, zbraně a dobové dokumenty. Občané Ettelbrücku chtěli svého osvoboditele také jmenovat čestným měšťanem, bohužel to ale pro jeho nešťastnou nehodu už nestihli. 

Na závěr snad ještě několik proslulých výroků generála G. S. Pattona: 

Moji vojáci mohou jíst své opasky, ale moje tanky potřebují naftu.

Veďte mě, následujte mě, nebo mi jděte z cesty. 

Nechť má Bůh slitování s mými nepřáteli, neboť já je mít nebudu.

Žádnej bastard ještě nevyhrál válku tím, že by zemřel pro svojí zemi. Vyhrál ji tak, že donutil jinýho pitomce, aby on zemřel pro tu svou.

Pochodujte proti zvuku palby, to je zvuk, který obvykle najdete před nepřítelem.

Bojovat za něco je lepší, než žít pro nic.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení