Muzeum socialismu, výlet do nedávné německé minulosti

Už tomu bude 20 let, co skončily nákupní cesty Čechů do sousední "sbratřené" NDR. Kdo by neměl odtud "propašované" boty, záclony, dětské oblečení, prací prášky, fotoaparát či dalekohled, ten v osmdesátých letech 20. století nebyl dnešní mluvou in. A kdo měl auto a potřeboval drobné "haléřové" náhradní díly, kam jinam se mohl vydat, než do NDR. Tam byly na rozdíl od naší Mototechny snadno ke koupi.

Pro pamětníky i pro příliš mladé na to, aby si tehdejší socialistické poměry a "výdobytky" pamatovaly, existuje skvělá nabídka k připomenutí si té pravé socialistické doby. A není to daleko, je to jen 40 kilometrů na sever od Ústí nad Labem.

Při své cestě do dnes již téměř 19 let sjednoceného Německa můžete navštívit v Radebeulu nedaleko Drážďan buď dávno známé indiánské Museum Karla Maye nebo nové "DDR Museum Zeitreise, Erlebnisgastronomie und Ostalgie".

Umělohmotné lžičky, kempové soupravy, trabanty, socialistický Selbstbedienung i dílna rudých revolučních pracovních úderek. To je jen zlomek největší expozice reálného socialismu na světě v Radebeulu. Čtyři patra sklobetonového modrého paneláku vám nedávnou dobu rychle oživí. Hned v muzeum shopu si můžete koupit nápoje, sladkosti i jiné občerstvení z bývalé NDR, určitě si pochutnáte.

Legendární otázka z českého filmu Pelíšky: "Kde udělali soudruzi z NDR chybu?" nebo nějaká podobná musí napadnout každého návštěvníka při prohlídce tohoto jedinečného muzea. Návštěvníci, drtivou většinou "východní" Němci, se zde smějí, ale je to smích s nádechem studu. V tomhle světě celá léta (čtyřicet let) žili a mnozí ještě část zde vystavených věcí doma stále používají.

Už při vstupu u pokladny se Vám rozšíří zorničky. Skřítek Sandmännchen, endeerácký večerníček, malé lahvičky s miniantiperlemi, oblíbenými náhražkami kdysi nedostupných bonbonů Tic Tac. A samozřejmě plno symbolů NDR na hrncích, skleničkách, tričkách atd. Úděsné. A to se Genosse Erich Honecker, který tu vládl s pomocí tajné policie a armády tvrdou rukou na Vás dívá ze svých portrétů.Vida, jsou tu opravdu i ty téměř dokonalé umělohmotné lžičky.

Ze světa nepatrností přejdete do přízemí mobility. Vynikají "Traboši" ve všech možných i nemožných verzích a úpravách. Úžasné. A kdo byl movitější a měl "konexe", ten frčel se svým warťákem. Nechybějí ani škodovky a moskviče, ani dvoukolá chlouba NDR - mopedy a motorky.

Protože Němci rádi vedli spolkový život, uvidíte zde i jakási diorámata - kempování na Baltu, stany, přívěsy, propanbutanové vařiče, slunečníky, lehátka, veškeré turistické vybavení. Kdo zažil u nás na dovolené rozjařené hlasité soudruhy, nebo podstatně tišší genossen na poloostrově Rügen (Rujaně), ví, o čem je řeč.

Každé patro tohoto domu-muzea je věnováno něčemu jinému. První patro patří práci. Spojovací schodiště je oblepeno tiskovinami, do toho zní partajní projevy, rozhlasová hlášení. Zvuková dobová atmosféra je tlumená, ale jasně zřetelná.

Na obrazovkách monitorů běží záběry z výstavby socialismu od konce druhé světové války přes rozdělení Německa na dva státy a od roku 1949 život v tom lepším, socialistickém. Průvody na Prvního máje, partajníci v kravíně, na stavbách, za řečnickými pulty. Učebny, sekretariáty, kulturní zařízení a různé pracovny a všude nezbytná revoluční hesla, fráze, výkřiky. Následují místnosti s dílnami, kutilskými pracovišti, ale také normálně zařízené domácnosti. Jó, takoví jsme byli a jen chybí část textu z písničky Jarka Nohavici "Staré dobré časy" - "Jó, kde jsou ty časy?"

Ve druhém patře - patře životního stylu najdete bytové interiéry. Ložnice. Sektorově zařízené obýváky, jednotné kuchyňské linky. Jednu velkou místnost zabírají dětské kočárky. Hluboké i sporťáky. V těch si odjezdily své dětství i statisíce dětí u nás. K tomu předměty ke sportování a na dovolenou, od badmintonových raket po kempová zařízení. Asi nejvíc návštěvníky zaujmou hračky a dílna domácí krejčové. Z dob naprosté konfekčnosti a nadprodukce je tu spousta střihů a různě šitých výrobků a dámské spodní prádlo z "uměliny" (pánové jistě pamatují na "úžasné" dederonky - já když si na ně vzpomenu, vybaví se mě taneční, mám husí kůži a není mi zrovna volno, stejně jako tehdy). Děvčata se smějí až se za břicha popadají, mají záchvaty smíchu. Tohle bych si měla vzít na sebe? Nikdy!

Někteří bývalí obyvatelé NDR se zase až tak moc nesmějí. Mladí si mezi sebou sdělují, že jejich rodiče mnohé z vystavovaných věcí ještě vlastní. Pak si i přiznávají, že nejen rodiče, ale i oni ještě leccos doma mají a stále používají a že to pro ně není úplná "ostalgie", jak se tu říká vzpomínání na "ty časy v DDR", ale tvrdá realita.

Nakonec ve 3. patře v tomto skanzenu socialismu uvidíte i zdejší "tuzexové" zboží, které si mohl koupit jen ten, kdo měl valuty nebo správné styky. Jsou tu ale i výrobky, které byly ve své době na vysoké úrovni, například elektronika a optika (např. Carl Zeiss). Samozřejmě nesmí chybět úřadovna policie a mnoho druhů služebních uniforem. Na ty si vždy Němci potrpěli.

Práce musela být radostí, vše muselo být "prvotřídní". I naprogramovaný život. Ale někde přece jen soudruzi z NDR udělali chybu. Určitě. Kde asi? To se na výstavě bohužel nedozvíme, přesto její návštěva stojí za to.

DDR Museum Zeitreise ve Wasastrasse 50 je otevřeno denně kromě pondělí od 10:00 do 18:00 hodin. Vstupné je 3 € (za tak málo peněz tolik vzpomínek na minulost, no nekupte to a bez fronty). 

Do Radebeulu se dostanete vlakem z hlavního nádraží v Drážďanech. Jízdenky zakoupíte u automatu nádražní haly. Vlak S-bahn jede směrem na Meissen minimálně jednou za 30 minut. Vystupuje se na sedmé zastávce Radebeul-Wintraube. Pokud cestujete vlastním autem, pak po E 55 objedete Drážďany ze západu, dálnice se stočí přes Labe na severovýchod (je značená i jako E 40) a zde jsou již ukazatele směru na Radebeul.

Zámek Moritzburg

Muzeum najdete snadno, stojí nedaleko hlavní silnice, kousek od Musea Karla Maye. A když už budete mít prohlížení historie dost, můžete si vyjet vinicemi nad město a naskytne se Vám hezký výhled na údolí Labe. Z Radebeulu jezdí také atraktivní parní lokomotivy na okružní jízdu po okolí, až k zámku Moritzburg, kde se točil známý český film "Tři oříšky pro Popelku". Dalším výletním cílem může být pro Vás město Meissen, město s tradiční výrobou porcelánu. V Míšni je muzeum, můžete si prohlédnout i výrobu porcelánu; a také navštívit goticko-renesanční hrad a zámek. Tak šťastnou cestu do bývalé Německé demokratické republiky, dnes spolkové země Sachsen.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení