Pevnosti Haj-Nehaj a Tabija u Sutomore

Malé černohorské přímořské městečko Sutomore leží asi 8 km od Baru, obklopeno hustými porosty typické středomořské flóry. Postupně vzniklo na místě vývalé rybářské vesnice, když se tu v sedmdesátých letech minulého století začal nesměle dostávat do popředí turistický ruch.

Podle údajů z roku 2003 mělo Sutomore 1 827 obyvatel, ovšem v letní sezóně je jejich počet několikanásobně vyšší o turisty využívající pěknou téměř dvou-kilometrovou pláž. V posledních několika letech sem sice stále častěji zavítají i naši turisté, ale většinou jsou zde Srbové, méně potom Italové a Němci. Pro našince je nádherná, divokou přírodou i početnými památkami oplývající Černá Hora stále ještě málo známá. Možná i vzdálenost tu hraje jistou roli, protože rekreanti chtějí být co nejdříve u moře a pokud jejich auta směřují do zemí bývalé Jugoslávie, tak nejčastější destinací je Chorvatsko případně Slovinsko.

Samotné město je rozložené pod horou Sutorman Vrsuta (1183 m) v pohoří Rumija. Do svahů porostlých borovicemi a macchií pomalu ale jistě pronikají novostavby hotelů či penzionů. Objekty poškozené nebo zničené posledním velkým zemětřesením v roce 1979 s epicentrem asi 20 km od Baru jsou již dávno opravené.

Jdeme-li po silnici lemující pobřeží ve směru od Petrovacu na Moru do Sutomore, pak po pravé straně na kraji městečka se vypíná, obklopen vysokými okolními horami, 232 metrů vysoký osamocený skalnatý kopec Haj-Nehaj. Při méně pozorném pohledu téměř každému unikne, že vrcholek je vlastně velikou pevností. Tak dokonale vše splývá s okolními vápencovými skalami. Je to docela rozsáhlá zřícenina benátské stejnojmenné pevnosti Haj-Nehaj nebo také jenom Nehaj, jak se někdy ve starých listinách nazývá.

První písemná zpráva o pevnosti se datuje rokem 1542. Pevnost byla tak rozsáhlá, že v ní mohlo nalézt útočiště prý až 900 obyvatel z okolních vesnic a osad. Původně byla postavena Benátčany jako strážní pevnost na obchodní cestě v této neklidné oblasti Balkánu. V 16. století byla ale dobyta Turky a ti na rozdíl od svého oblíbeného zvyku pevnost nezbořili, ale ještě víc ji opevnili. Snažili se tím odstrašit Černohorce od případných odbojných úmyslů a udržovali si odtud nadvládu nad krajem.

Přestože Turci Černou Horu dobyli, nikdy se jim nepodařilo ji úplně podrobit. Země podléhala tureckému vlivu a moci v některých obdobích více, jindy méně. Kolísání napomáhala řada místních specifik, zejména nepřístupnost horského terénu, patriarchální vztahy založené na existenci pokrevních rodičů, aktivita zdejší pravoslavné církve, tradiční vnitřní samospráva a okrajová poloha v rámci turecké říše.

Později pevnost postupně pozbývala na strategickém významu a do dnešního stavu se dostala díky četným zemětřesením. Cesta do pevnosti na vrcholku Haj-Nehaj je docela náročná vzhledem k většinou vysokým teplotám, příkrému výstupu a téměř neznačené stezce. Ta se proplétá mezi balvany, keři a často je zapotřebí značného přemýšlení kudy dál. Moc návštěvníků nahoru nejde, leží raději u moře, takže procházka pevností je velice romantická nikým nerušená. Mezi více či méně rozbořenými budovami a hradbami stojí i torzo v roce 2007 zčásti zrekonstruovaného kostela sv. Demetria. Z pevnosti se naskýtá překrásný téměř letecký pohled na okolní hory, pobřeží a Sutomore.

Druhou, ale menší pevností je turecká pevnost Tabija (též Golobrdo) nad útesem stejnojmenného kopce, jehož výška příliš nepřesahuje 100 metrů. Procházení pevností a jejími zbytky je velice vzrušující, zejména když si představuji, jak to tu kdysi asi vypadalo. Vojenský ruch, život kolem i nepochybně časté potyčky a malé bitvy. Není to náročný výstup, ani příliš daleko od okraje pláže a nábřeží s nekonečnými obchůdky, bary a restauracemi. A to je také důvod proč se kolem mne pohybuje asi dvacet lidí, procházejících mezi ruinami pevnosti.

Za pevností se po krátkém výstupu dostávám k nádherným snad padesát či osmdesát metrů vysokým téměř červeným útesům silně zvětralých náporem moře, počasí a času. Barevný kontrast zvětralého vápence, červeného lateritu, modrého moře a zelené šabíji (macchie) s vyprahlou hnědou trávou je překrásný.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice