Spor Slovinska s Chorvatskem o přístup do Jadranu je vyřešen, Chorvati mohou zahájit jednání s EU

Dne 28. 7. 2009 jsem v článku v tomto internetovém geografickém magazínu napsal, že spor mezi Slovinci a Chorvaty o vodní hranici nebere konce. A hle, za několik týdnů se situace radikálně změnila. Evropa má tak o jeden problém méně.

Slovinsko má 47 kilometrů pobřeží, které od severu omezují rybolovné nároky Itálie a od jihu tytéž nároky Chorvatska. Mezi Slovinskem a Itálií spor nikdy nebyl, ale 18 let trval spor dvou bývalých jugoslávských republik o výjezd z Piranského zálivu do mezinárodních vod. Tento spor skončil konečně dohodou. Chorvatská premiérka Jadranka Kosorová a slovinský premiér Borut Pahor se dne 11. 9. 2009 dohodli na vyřešení námořní hranice. Slovinský premiér oznámil, že jeho vláda navrhne parlamentním výborům, aby Slovinsko odstranilo překážky bránící Chorvatsku ve vyjednávacím procesu s EU (Slovinsko od prosince 2008 blokovalo tyto přístupové rozhovory).

Důvodem neshod bylo asi 20 km2 vod Piranského zálivu. Slovinsku umožňuje přístup do mezinárodních vod pouze tento záliv. Ač pobřežní čára chorvatské pevniny měří 1777 kilometrů, přesto dlouhá léta požadovalo vést hranici se Slovinskem přesně v polovině zálivu. Chorvatská vláda argumentovala ochranou svého rybolovu. Dne 11. září 2009 se obě země dohodly na společné správě Piranského zálivu. Dohoda by měla být podepsána co nejdříve a měla by mít platnost na dvacet až padesát let. 
Společná slovinsko-chorvatská hranice sleduje řeku Dragoni a ta se do Piranského zálivu vlévá pro Slovince v nevhodném úhlu pro plavbu. Jediná cesta pro ně i pro země střední Evropy a jediná slovinská brána k Jadranskému moři vede přes vodní území patřící zatím stále k Chorvatsku. Slovinské lodě by musely z Piranského zálivu vyplouvat přes chorvatské vody, což by Chorvatsku umožnilo slovinský lodní provoz kdykoliv zablokovat.

Proto již v 90. letech 20. století Slovinsko dojednalo s Chorvatskem volný koridor přes chorvatské vody za ústupky v jiných částech sporné pozemní hranice. Tehdy slovinský parlament dohodu schválil, chorvatský však ne. V roce 2001 podepsali tehdejší předsedové obou vlád novou dohodu, která Slovinsku přidělila dvě třetiny Piranského zálivu. Ani tato smlouva neprošla v chorvatském parlamentu. Spor tak pokračoval dále bez naděje na jeho brzké vyřešení.

Slovinsko jako člen EU (od roku 2004) zatím záměrně blokovalo přístupová jednání Chorvatska o vstupu do EU. Tato přístupová jednání už třikrát ztroskotala, a to právě kvůli hraničním problémům se Slovinskem. Zatím Slovinci blokují 13 z 35 vyjednávaných kapitol. To by se po podpisu vzájemné dohody mělo změnit.

Slovinsko, které jako člen EU má fakticky právo veta, namítalo dosud, že pokud by uznalo chorvatské nároky, přišlo by o přístup do mezinárodních vod. Zatím to byla prohra pro obě strany sporu. Pro Slovinsko, které se marně domáhalo unijního zprostředkování, i pro Chorvatsko, které si vstup do EU přeje, ale bez slovinského souhlasu do ní vstoupit nemůže. Zároveň se tím komplikují i plány na schválení Lisabonské smlouvy. Ústupky Irům, za něž se kupuje jejich "ano" v nadcházejícím druhém referendu o Lisabonské smlouvě, se mají "vložit" do přístupové smlouvy s novým členským státem. Tu budou tak jako tak muset ratifikovat všechny stávající unijní země. Donedávna se myslelo, že zmíněnou "službu Lisabonu" poskytne právě Chorvatsko. Pokud by se Chorvati se Slovinci nedokázali včas dohodnout, předstihl by Chorvaty Island (o vstup požádal do EU dne 27. července 2009), jehož přístupová jednání budou jednodušší a mnohem rychlejší (jeho přijetí se očekává v letech 2011-12).

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení