Skalní kresby v údolí Val Camonica

Sedím ve stínu mezi stromy, pozoruju řadu travnatých palouků, kde stíny kontrastují s bílými kmeny bříz a marně přemýšlím co za síla a jaké pohnutky přiměly pradávné obyvatele tohoto údolí aby do zdejších ledovcem vyhlazených balvanů vyryli to nepřeberné množství obrázků. Kamennými nástroji bod po bodu, vryp vedle vrypu vznikaly jednotlivé kresby v ohlazeném tvrdém šedivém kameni.

Pro dnešního člověka jsou umělecké projevy nepochybně něčím zcela jiným než pro člověka pravěkého. Pro toho bylo jistě jakékoli výtvarné dílo, ať již schematické nebo realistické, tím nejabstraktnějším, co znal. Přede mnou ale na kamenech leží nepředstavitelné množství obrazů a vysekat každý z nich vyžadovalo ohromné úsilí. Co přimělo ty lidi, že přerušili lov nebo polní práce a pustili se do tak zdánlivě zcela nepotřebných aktivit, jako je rytí obrázků do tvrdé skály. A proč právě zde? Proč byly tyto obrazy důležité právě v těchto místech?
Údolí Val Camonica se nachází v italské Lombardii na jižní straně Alp, asi 80 km severně od Brescie. Své jméno odvozuje od CAMUNNI, což byl název pro lidi žijící v této oblasti. A tento název také patří mezi ty, které byly vytesány na monumentu, jež nechal vztyčit císař Augustus ve Francii na znamení dobytí alpských regionů na konci 1. století př.n.l.
V údolí se nachází více než 130 000 skalních kreseb na ploše přesahující 70 km2, převážně však ve dvou oblastech: je to jednak na jižním konci údolí na kopcích Luine a Gorzone a významné seskupení kreseb - dohromady asi 20 000 na šesti stech skalách - je také u vesnice Capo di Ponte v centrální části údolí Val Camonica.

Tyto kresby vznikaly v průběhu nejméně osmi tisíc let. Nejstarší pocházejí z pozdního paleolitu až z doby bronzové, nejvíce jich ale vzniklo v 7. až 6. století př.n.l. Nejmladší pak spadají do období, kdy tato oblast byla r. 16 př.n.l. obsazena římskými legiemi. Romanizace údolí neukončila zcela zvyk vytesávání obrazů do skal, přesto se petroglyfy z období středověku vyskytují jen vzácně.
Skalní kresby - vlastně rytiny - byly vytesány do skal vyhlazených ledovcem, a to pomocí kamenných nástrojů nebo vyškrabáváním za pomocí nástrojů, jež měly ostrou špičku.
Místní lidé věděli o těchto skalních kresbách již dávno, avšak vzhledem k tomu, že se nacházejí vesměs v zalesněné oblasti, nebyly příliš nápadné. A tak v novodobých dějinách se o nich poprvé zmínil až Gualtiero Laeng ve svém turistickém průvodci po Itálii, vydaném roku 1914. Poprvé je studoval P. Graziosi roku 1929 a teprve roku 1956 začal seriózní výzkum přímo na místě. Následujících osm let přineslo překvapivé zhodnocení: údolí Val Camonica je nejvýznamnějším komplexem prehistorického umění na světě co do bohatosti, různorodosti a počtu kreseb. Zdejší kresby tak významně přispěly k rozšíření informací o rané historii lidstva.
Symbolika skalních kreseb.
První pokus o chronologizaci a typologickou analýzu provedl historik Emmanuel Anati, a to tak, že porovnával styly skalních kreseb a také jejich vzájemné rozložení, případně překrývání. Kresby pak rozdělil do čtyř hlavních stylistických skupin. Na kresbách jsou zobrazeni lidé, mýtické bytosti, zvířata, zbraně, ale i symbolické znaky, např. kruhy. Nejstarší kresby jsou abstraktní, pozdější realistické. První tři skupiny zahrnují rytiny od pozdního paleolitu až po dobu bronzovou, to jest od 9. tisíciletí př.n.l. až do začátku 1. tisíciletí př.n.l. Jsou to převážně samostatná zobrazení nebo jejich seskupení, například zbraně, rozmístěné v symbolické kompozici. Čtvrtá skupin zahrnuje nejmladší kresby z doby železné, které často zobrazují postavy v pohybu a v určitém ději.
Na skalách se nacházejí také nápisy psané etruským písmem, často rozmístěné ve formě určitého obrazu.
V době železné se začali zobrazovat ptáci ve stylizované podobě, například na kresbách s motivem sluneční lodě, která má na přídi ptačí hlavu. Tento motiv byl nalezen také na bronzových vázách.
Do stejného období často spadá vyobrazení ozbrojeného muže a koně. Podle těchto zobrazení a dalších nálezů je zřejmé, že v Itálii se kůň objevil poprvé na konci 8. století př.n.l.
Mezi záhady, jejichž symbolika zůstala zatím nerozřešena, patří rytina zobrazující předmět ve tvaru lopaty. Učenci se nemohou shodnout na její interpretaci. Tyto kresby se vyskytují nejen na mnoha skalách v údolí Val Camonica, ale také ve Švédsku, Francii a na Iberském poloostrově. Vzniklo mnoho hypotéz, žádná však nebyla potvrzena. První z teorií hovoří o symbolu vesla nebo pádla, jež místní obyvatelé používali k pohybu po nedalekém jezeře. Jiní učenci však ve vyobrazení spatřují spíše dopravní prostředek typu saní, další zbraně, ale také například kladivo, sklenici, zvon, zrcadlo nebo rýč. Také se mluví o symbolu plodnosti a síly. Nejpopulárnější vysvětlení je, že se jedná o vyobrazení nástroje, který sloužil na konci doby bronzové a na začátku doby železné (tj. v období od 12. do 5. století př.n.l.) ke sběru lidských ostatků po pohřbu žehem. Takový předmět se totiž skutečně našel v hrobkách z tohoto období.
Mezi velmi časté kresby patří zobrazení jelena a lovu na něj. Jelen se objevuje již na nejstarších kresbách pocházejících z pozdního paleolitu, nejčastěji ovšem se rytiny datují do doby bronzové a železné. Jsou na nich obvykle skupiny pasoucích se zvířat nebo jelenů a lovců. Pro obyvatele údolí to bylo tak důležité zvíře, že začalo být uctíváno, což dokazuje vyobrazení lidské postavy oděné v dlouhé tunice, držící v levé ruce nůž a mající na hlavě parohy. Jelen tak představuje boha a krále zvířat. Na jiné skalní kresbě jsou zase čtyři jezdci na jelenech. Symbolika této kresby není plně objasněna, avšak jedna z teorií říká, že kresba potvrzuje pokusy o domestikaci jelena v době železné.
Na kresbách se vyskytuje také vůz se čtyřmi koly, někdy tažený voly - to na starších rytinách, jindy koňmi. Také pluh je zobrazován poměrně často a je možno dokonce vystopovat proměnu a vylepšování tohoto zemědělského nástroje.
Jedním z důležitých symbolů náležejících do doby železné je takzvaná Cammunská růže - obraz připomíná květinu a pravděpodobně měl zvláštní význam. Hypotézy se velmi různí. Tak například by zobrazení mohlo mít nějaký astronomický vztah ke slunci nebo měsíci. Nebo by to mohl být hudební nástroj, stolní hra podobná dámě, bojová zástava nebo totem. Někteří vědci také poukazovali na orientaci této kresby na skále a vzhledem k ostatním rytinám. Je totiž zřejmé, že poblíž Růže se často vyskytují obrazy ozbrozených bojovníků, kteří jakoby kolem ní tančili, nebo ji naopak bránili před jinými ozbrojenci. Možná to byl opravdu válečný symbol, jelikož podobné kresby byly nalezeny i na jiných lokalitách v Evropě.
Na začátku doby železné se na rytinách začíná častěji objevovat člověk, a to mnohdy v souboji, který však připomíná spíše symbolický rituál nebo tanec - soupeři jsou od sebe vzdáleni a jen zřídka se dotýkají zbraněmi.
Známý je také takzvaný "běžec": poměrně naturalistické zobrazení postavy v pohybu. Lidé však byli zobrazování již mnohem dříve a mezi nejznámější kresby patří lidské postavy z doby bronzové, které jsou ztrnulé jako při modlitbě, a proto se jim říká "Modlící se kongreace".
K ochraně skalních kreseb byl roku 1955 zřízen Národní park Naquane. Rozkládá se na 35 hektarech ve svahu na východní straně řeky Oglio. Pro návštěvníky bylo zřízeno pět tras, které vedou kolem skal s rytinami a jsou doplněny informacemi. Celý park je možné projít během asi čtyř hodin. Každá skála nebo kámen s kresbami je označena číslem. V malém muzeu je také možno spatřit kolekci prehistorických nálezů z údolí Val Camonica, které pocházejí z vykopávek - ze starých sídlišť nebo hrobek.

Lumír Pecold