O Vatikánu trochu jinak

V povědomí každého návštěvníka "papežského státu", nejmenšího na světě, jsou zakódovány informace či zážitky z návštěvy Vatikánských muzeí, Sixtinské kaple, Berniniho kolonády či přímo návštěvy Svatopetrské baziliky. Chci se však podělit o jeden svůj zážitek ze své druhé návštěvy Vatikánu...

Za celkem normálního letního počasí jsem začal po schodech vystupovat na vrchol kopule chrámu Svatého Petra. I když mi výstup dlouho netrval, nahoře jsem s úžasem zjistil, že mezitím obloha ztemněla tak, že den se téměř proměnil v noc. Za pár minut již nestačily chrliče odvádět proudy vod bouřkového lijáku, které se dole v hloubce tříštily o dláždění náměstí Sv. Petra. Nad pahorky Kapitolem, Palatinem, Quirinalem i dalšími (celkem je jich v Římě sedm) se rozpoutala úžasná scenérie křižujících se blesků doprovázených ohlušujícím hřměním.

Asi po dvaceti minutách celé toto divadlo jakoby mávnutím kouzelného proutku skončilo, nebe se úplně vyjasnilo a nad Vatikánem se rozklenula dokonalá duha. Symbolika tohoto přírodního úkazu právě na tomto místě byla tak silná, že tento zážitek si budu pamatovat až do konce svého života.

Příbuzné články:

Vatikán

Bazilika sv. Petra ve Vatikánu

Bohumír Krepčík
Zeměpisné sdružení