San Antonio - americké Benátky

Po všech toulkách Texasem si ponechávám město San Antonio nakonec jako pověstnou "třešničku na dortu" všech zajímavých zážitků, protože mnozí Američané o něm prohlašují, že je nejkrásnějším městem Texasu. Zdejší domorodci jsou opravdu velcí vlastenci, kteří právem nedají na své město dopustit a jsou velice hrdí na odvahu svých předků, díky kterým získal kdysi tento stát svobodu a samostatnost. 

Určitě každý školák v Americe zná jméno Alamo - název staré španělské misie a pozdější pevnosti, která se stala symbolem právě tak, jako texaská "vlajka osamělé hvězdy." Pevnost Alamo, leží prakticky v centru starého San 
Antonia a je přirozeně hlavním cílem všech turistů, kteří sem zavítají. Samo místo má ovšem mnohem starší historii.

Už v předkolumbovské době tady bylo hlavní sídlo Indiánů kmene papaya, kteří toto místo nazývali Yanaguana, což znamená "Čistá voda". Po objevení Ameriky se tato místa stala španělskou kolonií a začali se zde usazovat kromě vojáků také misionáři, kteří tady vybudovali v roce 1718 opevněnou misii San Antonio de Valero.

Přicházím k ní brzy ráno, kdy vycházející slunce začíná pozlacovat kameny starého misijního kostela, otlučené střelami pušek a dělovými koulemi kanónů. Na jaře roku 1836, kdy vrcholil boj o nezávislost Texasu, tady pouhých 192 obránců hájilo obleženou pevnost proti několika tisícům vojáků mexické armády generála Antonia Lopeze de Santa Anna. Padli do jednoho po dvanácti dnech zoufalé obrany, kdy způsobili Mexičanům ztrátu více než šesti set vojáků. Za pevnost a symbol boje je pokládána všeobecně budova misijního kostela, kde padli velitelé obránců - David Crocket či plukovník Travis. Celá pevnost má ale velkou rozlohu, vyznačenou ještě i dnes zbytky hradeb a základy budov i rozlehlým parkem s kaktusy a subtropickými rostlinami, který je obehnán mohutnou hradební zdí. V parku před pevností je dnes velký žulový pomník padlým obráncům pevnosti Alamo. Při posledním boji zemřeli všichni do jednoho a rozzuřený mexický generál dal potom jejich mrtvoly spálit.

Uvnitř kostela, který je národním památníkem boje za nezávislost, je přísně zakázáno fotografovat či filmovat a početní strážci berou tento zákaz smrtelně vážně, takže nesmím pořídit jediný snímek. Ve zbytku areálu však žádný zákaz neplatí, takže si po libosti mohu fotografovat historické zbraně a osobní věci obránců v pevnostním muzeu nebo děla pevnosti u hradeb Alama. 

Samozřejmě tady nesmí chybět velká prodejna se suvenýry, kde mají i makety pevnosti s výjevy bojů a repliky zbraní, které používali obránci pevnosti. Alamo sice v roce 1836 padlo, ale svým zoufalým bojem umožnilo nabrat síly texaské armádě, která pak mexického generála Santa Annu porazila a dokonce zajala. Navečer mám příležitost navštívit zdejší velkoformátové kino, které kromě jiných nabízí také shlédnutí nejnovějšího celovečerního filmu o bitvě o Alamo. Je to velice realistický a dokonale drastický zážitek, který poskytuje podrobný pohled na souvislosti kolem bojů o nezávislost Texasu a po kterém teprve plně chápu, proč jsou zdejší usedlíci tak hrdí na svou těžce vybudovanou státnost. Té si ale bohužel dlouho neužili, protože už roku 1845 byl Texas připojen ke Spojeným státům.

Texasané jsou velice příjemní a vstřícní k turistům, protože turistický ruch je dnes jedním z nejdůležitějších příjmů státu. Poznávám to druhý den, kdy vyrážím za poznáváním města, vybaven mapkami a prospekty z informačního centra, které je na náměstí poblíž pevnosti Alamo. Od ní se dostávám po hlavní ulici k řece San Antonio, která protéká městem a pak přes most na hlavní rozlehlé náměstí s katedrálou San Fernando, kterou postavili Španělé v roce 1738 a ve které nacházím nedaleko vchodu mramorový sarkofág s popelem tří velitelů obránců pevnosti Alamo. Na náměstí je pěkný park s fontánami a restauracemi a dá se odtud sejít také k řece. Nedaleko odtud se za mostem dostávám na menší náměstí s další významnou památkou - palácem španělských guvernérů. Zdánlivě nevelká, ale ve skutečnosti docela rozlehlá přízemní stavba byla postavena někdy kolem roku 1700 a sloužila zároveň i jako menší pevnost a sídlo vojenské posádky několika desítek mužů. Dnes je uvnitř muzeum, vybavené mnoha památkami i originálním španělským nábytkem z 18.století. Dům má i velké "patio"- typický dvůr s fontánami a porosty velkých kaktusů. 

Nejkrásnější a nejzajímavější částí města je ale Paseo del Rio - řeka San Antonio, která protéká městem a její okolí, upravené na subtropické parky a malebná zákoutí. Původně neregulovanou řeku, ve které se při povodni roku 1921 utopilo na padesát lidí, chtěli změnit později v krytou stoku, ale naštěstí se to nestalo a začátkem 40. let dvacátého století byla řeka zregulována, vybudovány procházkové trasy kolem břehů a také pěkné mosty. Některé z nich svými oblouky připomínají italské Benátky. Řeka se stala oblíbeným výletní cílem zdejších obyvatel i turistů. Málokdo z nich si dá ujít projížďku po řece v pestrobarevné lodi, nebo alespoň v lodním taxi. 

Řeka sice není široká, ale je nezapomenutelným zážitkem pozorovat z lodí restaurace na říčním břehu, kde se sedí pod slunečníky a kde vyhrávají mexičtí "mariachis" na trumpety a kytary početným hostům. Proplouváme pod mosty a dostáváme se do tichých zátočin pod kvetoucí keře a stromy. A v jedné chvíli míjíme i člun říční policie, která se stará o pořádek na celém obvodu řeky. A je co hlídat, protože hlavně později večer se říční břehy plní návštěvníky, mnohdy víc než nad míru rozjařenými mexickou tequilou. 

Za návštěvu stojí samozřejmě i další historické části města,například stará čtvrť malebných dřevěných domů bohatých amerických usedlíků z 19. století, velké tržiště, plné krámků s typickými obřími texaskými klobouky nebo obchody a obchůdky s nejrůznějším typickým zbožím z blízkého Mexika - soškami svatých, ponči, sombrery a zdobenými koženými opasky. 

Jednou z největších atrakcí San Antonia, kam obvykle směřují všichni návštěvníci města, je Buckhorn Saloon. Podle zdejších obyvatel prý vůbec největší zařízení tohoto druhu v Texasu, které je dosud v provozu a nakrmí a u svého baru napojí denně tisíce lidí. Ve starobylé velké rohové budově nedaleko centra je umístěn nejen saloon, ale také muzeum texaských rangerů a fauny a flóry Texasu. U vchodu mne vítá typický kovboj s velkou pistolí u pasu, který tady zároveň slouží jako strážce. Jak mi o něco později vypráví u baru, pracoval skutečně dlouhá léta na jednom texaském ranči, ale dal později přednost jistému výdělku v saloonu, kde se s ním často rádi fotografují i herci a státníci při své návštěvě města.

V muzeu nacházím nejen zajímavé exponáty z činnosti texaských strážců zákona - zbraně, uniformy, dokumenty atd., ale v patře také množství vycpaných zvířat, které žijí v prérii. Kojoty, vlky, pásovce, armadilla, sviště a chřestýše. Nechybí ani typické dlouhorohé krávy, které mohu později vidět živé při návštěvě texaského ranče. A také samozřejmě bizoni.

Muzeum je tak rozsáhlé, že po několikahodinové prohlídce jsem rád, že mohu zahnat hlad ve velké jídelně saloonu, plné stejně hladových strávníků, "největším texaským burgerem z bizoního masa." Mám co dělat, abych výtečný obří hamburger přes celý talíř za hodinu pozřel. Zapíjím ten pokrm typickým texaským pivem Lone Star (Osamělá hvězda), nazvaným podle vlajky státu Texas a je mi jasné, že pro dnešek jsem tím s veškerým jídlem skončil. Po takové hostině by se chtělo jen odpočívat, ale musím vyrazit dál. Čeká mne ještě "Věž Amerik", dvě stě metrů vysoká věž s rozhlednou a krásným výhledem na celé San Antonio a okolí, kterou postavili v nové čtvrti spolu s moderním kongresovým centrem. A pak navečer ještě jeden zajímavý zážitek - "lov duchů". Za menší poplatek mohu vyrazit společně s několika dalšími zvědavci za vedení odborníka po stopách nezvyklých událostí na tajemná místa San Antonia. A to zejména tam, kde se prý docela nedávno vyskytli duchové, nebo se odehrály nevysvětlitelné příhody. Staré hotely, opuštěné domy, parky. A také nakonec o půlnoci i pevnost Alamo, kde se za pomoci termokamery a dalších vynálezů snažíme zahlédnou stopy tajemna a dávných obránců, kteří zde zahynuli. Také to patří k mnohým atrakcím pro turisty, které přinášejí vzrušení a zábavu a hlavně výdělek a obživu obyvatelům města.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava