Moc zdravím z Indie

Mám za sebou už týden a půl v Indii, strašně to utíká... Zatím se pořád rozkoukávám a ještě nějakou dobu budu, protože Pune (cca 5 hodin jízdy od Bombeje) ještě pořádně neznám. Žádný dramatický kulturní šok se nekonal, protože jsem měla docela jasnou představu. Nicméně místní doprava mě přesto poněkud rozhodila.

To se totiž vůbec nedá popsat tak, aby si to člověk uměl dobře představit. Všechno se to tu nekontrolovatelně valí, je tu veliká spousta motorek, pruhy na cestách nikoho nezajímají, i když tu jsou, musí se využít jakýkoliv prostor k neustálému rychlému posunu vpřed, do křižovatky všichni ze všech stran najíždí najednou a téměř vždy nějak prokličkujou, občas se to ale může zasekat, to pak nezbude nic jiného než nějakou motorku vynést a jede se dál. 

V noci je to taky zážitek, někteří svítí dálkovými, někteří vůbec, občas se vynoří nějaký neosvětlený cyklista z protisměru, prostě jak to komu zrovna vyjde. Zvířátka všeho druhu jsou taky součástí místního provozu.
Občas má nějaké auto nápis "dodržujte pravidla silničního provozu", nejsem si ale jistá, která mají na mysli. Jedno tady ale je...pravidlo troubení, je třeba neustále upozorňovat všechny kolem, že předjíždíme nebo že tam prostě jsme, aby se dalo včas uhnout, ostatní dělají totéž, takže je třeba být neustále maximálně ve střehu.

Práce na rýžových polích.

Už chápu proč všichni Evropané musí mít místního řidiče, do práce by asi jen tak sami prostě nedojeli...
V Indii je možné vše... ze všech kontrastů, které jsem zatím viděla, mě asi nejvíce zaujaly ženy v krásných barevných hedvábných sárí pošitých perličkami kopající kanál... těžkou práci tady vůbec vykonávají spíše ženy.
Indové jsou špinaví a neskutečná prasátka. Měla jsem obavy, že mi jich bude líto, ale nepůsobí to tak na mě. Myslím, že to je jejich volba takhle žít, takže to neřeším. Myslím, že uklízejí jen z donucení kvůli cizincům a vůbec nechápou proč. My si žijeme dobře, takže když se to člověk naučí přehlížet, tak nemá problém. Naše čtvrť je dobrá, i když i tady je binec. Člověk může být překvapen, když z naleštěného obchodu top značek (ARMANI, GUESS, GUCCI) vyleze omylem na druhé straně do jiné ulice, to je rázem v jiném světě...

Rybářské lodě

Je třeba si ale neustále dávat pozor, místní hodně lžou, občas v dobré víře, občas záměrně, hlavně se snaží cizince vždy natáhnout, takže na nákupy je třeba chodit s řidičem nebo poslat nakoupit jeho... dokud nebude mít člověk trochu představu o cenách.

Obecně jsou ale Indové veselí a přátelští, chlapi se tu často drží za ruce a chtějí si vás nebo s vámi vyfotit. Poslouchají rave hudbu - pološílené indické techno, anebo taky jednu písničku, která zřejmě trvá několik hodin a je často slyšet. Myslím, že my Indy nikdy nepochopíme a oni zase nás, ale o to asi nejde.

Indický tropický ráj

Minulý týden jsme byli v GOA, ve vedlejším státě, asi 10 hodin jízdy na jih. Je to bývalá portugalská kolonie, je tam vidět koloniální architektura, mají tam nádhernou přírodu (jen kdyby ji ti bordeláři pořád nezaneřáďovali), takže celkově to tam je takové neindické. 

Goánské pobřeží

Byli jsme na takové neluxusní pláží s chatkama a malýma restauracema na ulici, měli tam evropské jídlo, moře bylo hezky teplé, ale zároveň nebyla žádná nesnesitelná vedra. Jezdili jsme tam na motorce v místní rezervaci a kolem pobřeží, provoz nebyl veliký, takže to bylo ve všech ohledech super. Ochutnala jsem i velikého humra, který je všude jinde, kde jsem byla, tak drahý, že si člověk raději nechá zajít chuť.

Humr na česneku

Zatím jsem žádné střevní problémy neměla, ale to jen proto, že místní jídlo je pro mě dost odpudivé a odmítám ho jíst a do drahých restaurací nechodíme. V příloze posílám fotku náhodného výběru, který si Mirek objednal v jednom "hotýlku" u dálnice na cestě zpět z Goa - zelené kuře v něčem zeleném, což vypadalo jakoby to už někdo předtím jedl. Neměla jsem odvahu to ani ochutnat, ale Mirek je tvrďák, ten sní úplně vše, co dostane.

Ani jejich čaj mi nechutná, který je jinak ale prvotřídní, piju ho doma, oni ho ale připravují strašně sladký a je tam více mlíka než čaje.

Odskočit si na záchod je taky zážitek, radši si odskočím někde bokem, to tady stejně většina lidí taky dělá, i pokud se jedná o velkou potřebu. 

Jeden z těch lepších

Pro Evropana to tu vypadá jako chaos, ale když dáte Indovi uniformu, je rázem nejdůležitější na světě a vše musí klapat. Mají spoustu nepochopitelných nařízení, která striktně dodržují, logika je nezajímá. Když jsme se ubytovávali v jednom guesthouse v Goa, tak jsme nejdříve dlouze úřadovali, žádná kolonka se nesmí přeskočit (kdy jsme přijeli do Indie, pokolikáté tam jsme, kde byl vydán pas atd.) a když si Mirek z něj udělal srandu, jestli nechce datum narození jeho babičky, tak jsme dostali vyčerpávající vysvětlení o tom, jak to vše funguje.... jeho bratranec totiž dělá na policii a tam se všechny údaje zpracovávají, následně se posílají na ministerstvo, které pak podává zprávu do naší země. 

Kravka v restauraci

Těším se až budeme o víkendu prozkoumávat místní trhy a poznám taky trochu okolí Pune.

Mějte se moc hezky a nezmrzněte tam, když vidím ty zprávy o počasí doma, je mi z toho zima až tady.

Renáta Lorišová