Tváře Indie

Postupně jsme udělali album fotek, které jsme nazvali "Pohled Indii do tváře". Nám se nejvíce líbí poslední fotka, které říkáme "bubák".

Mirek je někdy docela drzej a leze Indům skoro až do obýváku, ale jim to vůbec nevadí (až na výjimky potvrzující pravidlo), oni se akorát uchichtávají, stydí se a hlavně se chtějí fotit a snad se i cítí poctěni, že si je fotíme, protože občas i poděkujou. 

Všichni nám tady říkají "Sir, Ma´am", což je výhoda, ale někdy i nevýhoda. Momentálně jsem upustila od svého plánu rozdávat žebrajícím dětem bombóny poté, co se na mě vrhli, když jsem šla s pytlíkem hranolek od McDonalda, roztrhli mi to, tak jsem to pustila a radši pospíchala pryč. Indům tohle nedělají, ale na bílé se věší, chytají je, tahají a strkají do nich miskama. Budu se radši té křižovatce u Meka vyhýbat. Je tam vedle kavárna, lidé tam usrkávají cappucino a pochutnávají si na vanilkové zmrzlině a dortíkách a oni visí na plotě a mlátí miskama do zábradlí. Všichni ale ví, že tyhle chudáky má stejně pod kontrolou mafie. 

Je to tady prostě trochu jiný svět. Každý má svou předem danou pozici. U kadeřníka jeden stříhá, druhý jen myje hlavy a ten nejnižší pouze zametá vlasy. A kdo je ve společenském žebříčku výše, dává to patřičně najevo, opovrhuje těma, co jsou pod ním a klaní se těm, co jsou nad ním. Hlavně by se už nikdy nesnížil k činnosti jako je zametání a doma mají služky. Meher mi potvrdila, že přerůst kasty je tady vlastně nemožné, společenské tlaky jsou příliš silné, aby to někomu bylo umožněno, takže když se někdo blbě narodí, tak má smůlu. Na druhou stranu až na úplné výjimky, kdy uvidíte někoho ležet na chodníku na zatuchlé hadře, nehýbajícího se, smradlavého a špinavého, který zřejmě nikdy na sobě nepocítil tekoucí vodu, jsou všichni v podstatě veselí a vypadají spokojeně a strašně rádi se baví a oslavují.

V pondělí je tady státní svátek, takže to budou všichni u vytržení. Doufám, že se nám podaří udělat zase nějaké zajímavé video.

Renáta Lorišová