Odřený loket od slona

Večer jsme si vyšli na procházku a potkali slona na hlavní ulici ve velikém provozu kousek od nás. Viděla jsem, jak mu jeden člověk dal veliký trs banánu a on to slupnul jako malinu a snažil se dál chobotem ukrást pouličním zelinářům něco dalšího na zub.

Šla jsem koupit pár banánů, abych mu to mohla taky dát a než se otočím, Mirek už leze na slona. Slon si vzal ode mě banány a pak mu chlápek dal povel, ať se sníží a zalomí zadní nohu, abych na něj mohla vylézt taky. Strávili jsme na slonovi pár minutek a posunuli se o pár metrů a řekli jsme slonaři, že to stačilo, že chceme slézt. 

Mirek si pro něj připravil 100 rupií, jenže to bylo slonaři málo a chtěl po nás 1000 rupií, jinak že slonovi nedá pokyn, abychom se dostali dolů. To se zase nelíbilo Mirkovi. Načež se situace trochu vyhrotila, říkal nám, že můžeme skočit dolů, jenže to není jen tak z té výšky. Mirek vzal výhružně do ruky klacek na pohánění slona, ale to slonaře nerozhodilo. Sázel na to, že se sice možná Mirek pokusí dostat dolů, ale já v minisukni a perličkových sandálkách se budu bát.

No, musím uznat, že se mi trochu srdce rozbušilo, je to fakt výška. Nakonec slonař slezl a nechal nás nahoře. Jakmile jsem viděla, jak to bez problémů udělal, tak jsem se zvedla a udělala to podle jeho vzoru. S tím slonař asi nepočítal. Slon má pod ocasem provaz a docela se dá kolem toho provazu spustit dolů a zbytek skočit. Bylo to docela v pohodě, akorát jsem si trochu odřela loket o jeho kůži. Jak to slonař viděl, tak mě trochu přidržel a Mirka taky, takže stovku nakonec dostal. 

Člověk se jde projít a zažije takovýto zážitek. Tohle se Vám nikde jinde než v Indii nestane.

Renáta Lorišová