Rozvažoval jsem před informačním centrem v Anchorage, jak se k jezeru dostanu. Těch 55 USD podle prospektu se mi zdálo dost. Tu ke mně přišel vousáč a ptá se: "Na jezero? Dejte mi 30 babek a můžeme hned odjet."
Jezero je na konci úzkého zálivu, vzdálené asi 80 km od Anchorage na
jihovýchod. Cesta vede mezi stoupajícími kopečky, záliv se stále zužuje,
na strmých stráních kvetou keříky a mezi nimi se pasou ovce a šplhají
jako kamzíci. Přibývá sutí a lavinových svahů. Silnice sleduje malou řeku,
která tu tvoří zákruty a ramena. "Je tu hodně ryb i všech pět druhů
pacifických lososů. Než si projedete jezero na loďce a obejdete trasu,
nachytám si nějaké na večeři", vykládá řidič s úsměvem a já chápu,
proč mi snížil cenu. Vždyť mu vlastně platím jeho výlet za rybami.
Dojíždíme na konec údolí a vpravo se objevuje ledovec Explorer. Na
skalnatém svahu visí jeho čelo, ze kterého se občas utrhne kus ledu a padá
dolů k cestě. Voda jezera končí v malé nádrži, za kterou jsou už vidět
dva kempinky. Vedle nich je další visící ledovec a pak už jsme u návštěvnického
centra.
Ledovcové jezero leží v rekreační oblasti o rozloze 3 480 ha, která
patří do rozsáhlého chráněného parku Chugach. Zalednění tu
"pracuje" už přes milion let. Bylo kdysi daleko mohutnější a
ledovcem byly obroušeny všechny okolní kopce. Led je nyní asi 800 m tlustý.
Dnes se čelo ledovce pohybuje dopředu každým rokem o 38 cm, ale odtávání
čela je větší, takže ledovec vlastně ustupuje už od roku 1914, kdy se začalo
tvořit jezero. Za 10 let čelo ledu z vod jezera zcela ustoupí. V moderním
informačním středisku jsem dostal nějaké materiály a prohlídl si video o
celé oblasti.
Pro pořízení nejlepších záběrů zblízka jsem se pak dal na hodinovou
projížďku po jezeře lodicí Ptarmigan (je to název národního ptáka Aljašky
- sněžníka či sněhule). Loďka projíždí pomalu mezi kusy ledovce různých
velikostí a bizarních tvarů, fotoaparát cvaká, modrou oblohu s mráčky
doplňují zelené stráně, vše se zrcadlí v průzračné vodě. Zdá se, že
i kusy plovoucího ledu jsou namodralé. Průvodce vysvětluje: "Masa
krystalů ledu v ledovci je tak kompaktní, že má jen málo bublin nebo
trhlinek a odráží jen krátké vlnové délky světla, ostatní barvy
absorbuje".
Dal jsem se potom ještě na procházku po břehu jezera. Řidič auta mi na
zpáteční cestě nabízel krásného růžového lososa, ale večer jsem už
odlétal. Tak snad "někdy příště". Miroslav Šnejdar Zeměpisné sdružení |