Vézelay

V předvečer svátku Maří Magdaleny je ve slavné bazilice ve Vézelay (vézele) živo dlouho do noci. Sbor se chystá na oslavy patronky tohoto pozoruhodného chrámu i celého městečka. Ve středověku navštěvovaly toto místo tisíce poutníků z celé Evropy, aby uctili pozůstatky sv. Maří Magdaleny. Dnes jsou oslavy skromnější, ale pro zdejší komunitu neztratily nic ze svého významu.

Je obtížné si představit, jak vypadala původní fasáda kostela v roce 1150, protože o sto let později byly přidány gotické prvky a věž sv. Michala získala horní patro. Střední portál se ale dochoval v původní kráse.

Další fotografie v rubrice fotobanka

Portál znázorňuje glorifikaci Krista. Z rozepjatých rukou Ježíšovy postavy, žehnající okolostojícím apoštolům, vyzařují paprsky. Autor tohoto pozoruhodného uměleckého skvostu porušoval zcela záměrně proporce lidského těla a zkresloval umístění údů, aby vyjádřil nadpozemský charakter postav, nebo aby vkomponoval postavy do vymezeného rámce. Portál ve Vézelay předběhl svou dobu a v románské době se najde jen málo tak expresivních uměleckých děl jako je toto.

Vézelay dnes patří k nejúžasnějším architektonickým pokladnicím světa a po právu bylo zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Další fotografie v rubrice fotobanka

Hlavní loď kostela se dá charakterizovat třemi slovy: rovnováha, rytmus, světelnost. Loď je 13 metrů široká, 20 metrů vysoká, 60 metrů dlouhá a má lidské měřítko.

Rytmus stavby spočívá ve střídání bočních polí, ale také v dekorativních motivech, které jsou podřízeny architektuře.

Světelnost je pak dána měkkými tóny kamene, od popelavě šedých až ke zlatým, někde růžovým, jinde nazelenalým. Nic z toho ale nevysvětluje to úžasné světlo, které zaplňuje chrám. Až nedávné studie prokázaly, že orientace kostela počítá s pohybem země kolem slunce.

Například při letním slunovratu 24. června, ve svátek sv. Jana Křtitele, dopadají v poledne sluneční paprsky, jež procházejí okny v horní části střední chrámové lodi, na podlahu hlavní lodě přesně uprostřed jednotlivých polí, aby tak symbolizovaly poselství sv. Jana Křtitele:

cesta ze stínů vede k vycházejícímu Slunci - Kristu - Světlu světa.

U příležitosti svátku sv. Maří Magdaleny se konají ve Vézelay oslavy. Vybraní mniši vynášejí schránku s ostatky svaté. Následuje procesí, kdy se shromáždění věřící odeberou do parku, na terasu za bazilikou, aby vyslechli proslovy kanovníků a zapěli oslavné písně.

Už v roce 860 vznikl v těchto místech na březích řeky Cure klášter jeptišek, založený Girartem de Roussillon. Klášter byl zasvěcen sv. Petru, sv. Pavlovi a sv. Marii. Normané ho později při svých nájezdech zničili, ale záhy se v těchto místech usadil řád benediktinských mnichů. Ti klášter přestěhovali na pahorek nad řekou, přibližně do míst, kde stojí současná bazilika. Ani z tohoto kláštera se toho mnoho nedochovalo. Zůstalo jen několik polozbořených zdí a dvě široká schodiště. Klášter ovšem dal základ pro vznik samotného Vézelay. Historie by se o tento klášter pramálo starala, kdyby sem nebyly řízením osudu přeneseny ostatky Maří Magdaleny. Tato událost z počátku 11. století dala podnět ke vzniku kultu této svaté a tisíce poutníků se pak vydávaly na cestu ke svatému pahorku, aby se modlily k té, jež tolik potěšila Krista, k té, jejíž hříchy byly odpuštěny, protože tolik milovala.

Díky přílivu poutníků se Vézelay stalo známé v celém křesťanském světě. Pod klenbami zdejšího kostela se modlil svatý Tomáš Becket, budoucí mučedník, zde sv. Bernard v roce 1146 vyzval křesťany ke druhé křížové výpravě. Král Filip II August a Richard Lví Srdce zde shromažďovali svá vojska před třetí křížovou výpravou do Svaté země. Když se ale roku 1279 rozšířily zvěsti o jiných pozůstatcích sv. Maří Magdaleny, byla to pro Vézelay velká rána, která znamenala úpadek kláštera i městečka.

Na současném stavu baziliky však tyto zlé doby nejsou znát. Chrám je restaurován a skví se v plné kráse.

Také procesí se vrací v oslavném průvodu s biskupy a kardinálem zpět do chrámu, aby ostatky Maří Magdaleny mohly být opět uloženy na své místo.
 

Lumír Pecold