U hejtmana a paní ředitelky - na kole po USA

Už několik dní šlapeme na našich kolech proti šílenému protivětru skrz New Mexico. Většinu dne jedeme tak 8-12 km/hod. Více to nejde. Po rovinatých pouštích a prériích letí vítr ze západu na východ přímo proti nám a my nemáme na výběr než se takto trápit.

Za Demingem, kde jsme si krom jiného prohlédli fantastické muzeum, je již večerní vítr tak silný, že nezvládáme téměř šlapat. Úsek 5 km jedeme snad hodinu. Slunce pomalu zapadá a my přemýšlíme, kde dnes složíme hlavu. A v tom zastavuje bílý džíp a příjemná paní nám nabízí nocleh u nich doma. Tak neváháme a jdeme na návštěvu. 

S hejtmanem a paní ředitelkou.

Dozvídáme se, že je ředitelka školy a její manžel pracuje jako místní hejtman. Mají nádherný dům. Dostáváme vlastní pokoj s koupelnou a prý se máme cítit jak doma. Doslova nám říká: "tady je lednička, tam spižírna a berte si co chcete". Americkou pohostinnost jsme už několikrát poznali, ale tohle je fakt extrém. Cítíme se fakt jako doma, úplný klid, relax a pohoda. Druhý den ráno ale musíme pokračovat, neboť zůstat ještě déle by bylo nebezpečné pro další postup expedice….mohli bychom totiž zlenivět, zpohodlnět a zvyknout si na ten úžasný komfort. Jejda, to byla ale příjemná zastávka!

Přes první velké hory Chiricahua Mountains

Trasa Novým Mexikem se chýlí ke konci a nás čeká návštěva další přírodní památky a to skalních útvarů Chiricahua. Vedou tam dvě cesty…. jedna objížďková zezadu kolem hor rovinatějším terénem a po hlavní silnici nebo ta druhá přes hory po vedlejší silnici. Váháme. V infocentru v posledním městě nás přesvědčují, že to nepřejedeme. Prý je to hodně do kopce a po šotolině. A navíc prý tam byla minulý týden sněhová bouře a cesta je snad nesjízdná. 

Ve skalách Chiricahua

Nechce se mi tomu moc věřit. Tolik hor už jsme v minulosti přejeli a tohle že bychom nezvládli? Daří se mi přesvědčit paní z infocentra, ať zavolá rangerům do hor, jaká je aktuální situace. A hurá, ranger říká, že ok, cesta je suchá a dobrá. Tak teď už tedy jen ta šotolina a pořádný krpál. A tak vyrážíme k horám. Na hranu pohoří přijíždíme až druhý den a nocujeme na jedné farmě na úpatí. Vjezd do Chiricahua Mountains z východu vede impozantně mezi obřími skalami. Prvních pár kilometrů je asfalt, ale pak už ona zmiňovaná šotolina. 

Průsmyk Onion Saddle

Je teplo, hodně teplo. Naštěstí relativně rychle nabíráme výšku a tak se ochlazuje. Díky mnoha zastávkám a odbočkám na výhledy stoupáme hlavní úsek až odpoledne. Čas letí a my stále nejsme nahoře. Jde to místy celkem těžko. Také jsme unaveni z předchozího dne v šíleném protivětru. Nakonec ale dosahujeme konce stoupání, tedy průsmyku Onion Saddle o nadmořské výšce 2042m. První horská zkouška je tedy za námi. Zvládli jsme to. Slunce už zapadá a tak nocujeme přímo na průsmyku v horách, kde údajně jsou medvědi. Žádný nás naštěstí v noci nenavštívil a dočkali jsme se rána živí a zdraví.

Martin Stiller
www.cyklocestovani.cz