Na kole po Arizoně

První dva dny v Arizoně trávíme pěší turistikou po krásných a zajímavých skalních útvarech, které se nacházejí na západní straně Chiricahua Mountains. Tyto ryolitové skály jsou velmi podobné Broumovským stěnám jen s tím rozdílem, že jsou mnohem, mnohem rozsáhlejší. A tak se tu trošku cítím jako doma. Nachodili jsme tu nějakých 25 kilometrů, nafotili desítky fotek a konečně tedy protáhli trošku jiné svalstvo, než to "šlapací".

Na farmě minerálů a plazů a nejen jich…

Po prohlídce nejtypičtějšího městečka divokého západu Tombstone míříme do města Tucson. Kousíček před Bensonem už máme pro tento den šlapání dost a tak zastavujeme u jedné farmy s dotazem o možnost stanování na pozemku. Majitel, bývalý Němec, nám dává ihned svolení a nakonec nabízí i možnost sprchy a občerstvení. Později se dozvídáme, že je odborníkem přes minerály, plazy, hady a pavouky. A své znalosti nám hned dokazuje ohromnou sbírkou minerálů a drahokamů z celého světa, kterou nyní připravuje na otevření jako vlastní muzeum. 

Chřestýš

Na pozemku má spoustu ještěrek a hadů chřestýšů. Pozor ale, volně žijících! Má k nim vřelý vztah…pozoruje je, občas přikrmuje a hlavně i nadále studuje. Získáváme od něj tedy spousty cenných a odborných rad, jak se chovat v poušti, co dělat při setkání s jedovatými hady a pavouky, jak reagovat při málo pravděpodobném uštknutí atd. 

Tarantule

Z celé přednášky zjišťujeme, že realita vlastně není tak hrozná a nebezpečná, jak přehánějí média. Rolf říká jedno: "Před hady a pavouky není třeba se bát, ale jen mít respekt. Respektovat je musíme, neboť oni tu byli před námi, je to jejich domov, a když jim člověk nic nedělá, oni sami nikdy nezaútočí". A hned minutu na to nám to dokazuje, hladí velikánskou tarantuli a bere ji do ruky. Nám tuto možnost též nabízí. S mrazením v zádech ale odmítáme. Trošku nás to sice vnitřně tlačí zkusit to, ale jsme asi zbabělci a tuto netradiční zkušenost vzdáváme. Třeba někdy příště …

Mezi stromovými kaktusy Saguaro

Dalším naším arizonským cílem je národní park Saguaro, kde rostou obří kaktusy. Park je v okolí pouštního města Tucson rozdělen na západní a východní část. My navštěvujeme samozřejmě oba parky. 

Mezi obřími kaktusy

Mezi kaktusovými velikány trávíme celkem tři dny, zažíváme jedinečné západy a východy slunce, projíždíme se na kole, chodíme pěšky a hlavně se kocháme pohledem na tyto jedinečné až 15 metrů vysoké exempláře. 

Saguaro

Jako malý kluk jsem koukal na westerny a právě tyto kaktusy tam vídával. Nikdy jsem ale netušil, že se mi podaří mezi nimi projíždět jako ti westernoví kovbojové na koních. No a ono to vyšlo, jen s tím rozdílem, že my jsme tam jezdili na kole. 

Květ kaktusu Saguaro

A ještě jedna rarita v NP Saguaro na nás čekala. Zblízka jsme viděli velmi velkého jedovatého ještěra Gila Monster, česky se nazývajícího korovec. Na celém americkém kontinentě žijí jen dvě jedovaté ještěrky a jeden druh z toho právě v Sonorské poušti v USA. Je velké štěstí korovce spatřit a nám se to poštěstilo hned dvakrát.

Ještěr Gil Monster, česky se zvaný korovec.

Národní park Saguaro.

Hory a doly Arizony

Pokud si někdo představuje Arizonu jen jako rovinu, pouště a šílené vedro, tak se mýlí. I my jsme se přesvědčili o opaku. Za Tucsonem míříme na sever a hned začínáme nenápadně stoupat. A ejhle, prvních 700 výškových metrů je za námi a před námi šílený, 20 km dlouhý sjezd a padák z Oracle do doliny osady Mammoth. Tak to byl tedy parádní sešup. V Mammothu je ale šílené vedro. Však jsme také pěkně klesli. A protože máme za sebou už měsíc amerického šlapání a tachometr ukazuje celkem 2000 km je na čase si jeden den odpočinout. Jdeme tedy do motýlku na dvě noci a vyhýbáme se tak největšímu vedru. 

Kvetoucí kaktus.

K dispozici máme osvěžující bazén, internet a samozřejmě příjemný pokojík s klimatizací. Z Mammothu dále pokračujeme na Winkelmann a odtud 20 km dlouhým a skoro nekonečným stoupáním na průsmyk El Capitan Pass. Odtud prudce dolů do Globe a pak zase nahoru na další sedlo a z něj sešup do doliny Rooseveltova jezera. Kopcům ale není konec, neboť na nás čeká další horská etapa a to do borovicových lesů kolem měst Payson, Pine a Strawberry. Ty kopce opravdu snad nikdy neskončí, šplháme až do výšky 2166 m. Tady je už aspoň snesitelné počasí, nádherně zeleno, výhledy a hluboké borovicové lesy. Jednoduše řečeno nádhera po těch pouštích.

Technické zádrhely a problémky

Určitě vás napadají dotazy, zda máme nějaké technické problémy atd. Nechci to zakřiknout, ale zatím vše téměř v pohodě. Měnili jsme zatím jen gumová držadla na mých řidítkách, jednou jsme si nechali stáhnout Renčin střed kola a píchlé kolo jsme měli dohromady zatím též jen jednou. Takže super. První větší problém nastal až před pár dny, kdy mi v noci zničehonic spadlo kolo a nešikovně se u toho převrátila brašna, na kterou narazilo vše ostatní a tím prudkým nárazem rupnul úchyt brašny na nosič. Museli jsme tedy improvizovat a brašnu na nosič přivázat. Díky výbornému nasazení našeho expedičního partnera firmy Ortlieb, respektive Azub Bike, se nám rychle podařilo získat nový náhradní díl a tak můžeme bez problému pokračovat dále. Také už dosloužily Renčiny sandály a moje nevydrží též dlouho. Renča už má nové a mě to čeká též brzy. S tím jsme sem ale jeli, že naše staré sandálky během cesty odejdou do věčných lovišť… proto jsme je také brali k velkému Manitou na divoký západ přece.

Indiánská obydlí

Ano, už jsme v regionu, který byl v minulosti plný indiánů a po nich tu samozřejmě zůstaly různá obydlí. My navštěvujeme několik z nich. Nejdříve menší, ale impozantní pueblo Tonto u Rooseveltova jezera, poté Montenzuma Castle u Camp Verde a na závěr velmi zajímavá obydlí ve Walnut Canyon. 

Montenzuma Castle u Camp Verde

Většina těchto staveb byla postavena pod skalními převisy, částečně v jeskyňkách a to v době kolem 14. století. Některé stavby jsou jako samostatné domečky pro jednu rodinu, některé jsou jako hrady ve skále třeba i pro 100 lidí. Je to velmi impozantní a rozhodně stojí zato to vidět, aby se člověk aspoň trošku seznámil s civilizací, která byla bílým člověk téměř vyhlazena!

Petroglyfy v poušti

Yuky a kaktusy

Tak to jsou nejhlavnější rostliny, které nás doprovází po většinu cesty pouštěmi. Úžasná byla hlavně Sonorská poušť. Je jaro, začíná léto a všechno krásně kvete. A tak je z cesty se stále na co dívat.

Yuka

Martin Stiller
www.cyklocestovani.cz