Quedlinburg, město s bohatou minulostí

Návštěvníci Harcu, nejsevernějšího pohoří Německého středohoří, by měli do svého programu zařadit i návštěvu Quedlinburgu. V současné době to je nevelké okresní město na řece Bode, v němž žije jen kolem 30 000 obyvatel, ale má bohatou a slavnou minulost.

Návštěvníka zřejmě překvapí, stejně jako nás, že třebaže je v blízkosti Harcu - pohoří, jež svými vrcholy přesahuje 1000 metrů, město samotné leží v nadmořské výšce pouhých 120 metrů. Nad nížinou se zdvíhají dva nepříliš vysoké kopce, na nichž historie Quedlinburgu začíná. Na vyšším z nich, dnes zvaném Zámecký vrch (Burgberg, Schlossberg), byl vystavěn kostel již v 8. století. Písemný doklad o opevněném pískovcovém vrchu nazývaném původně Quitilingaburg, pochází z roku 922. Byl zde vybudován raně středověký panovnický palác, tak zvaná falc, často navštěvovaný členy saské dynastie. Poznamenávám, že tehdejší Sasko se rozkládalo v dnešním severozápadním Německu, po obou stranách řeky Vesery.

Uvádí se, že saský vévoda Jindřich zvaný Ptáčník byl právě zde roku 919 informován o svém zvolení německým králem. Jeho syn Ota I. tu r. 936 založil ženský klášter, při němž byl zřízen i výchovný ůstav pro dcery ze šlechtických rodin. V podhradí se rozkládala osada, která již r. 993 získala od císaře Oty III. městská práva. Koncem 11. století byla na Zámeckém vrchu vybudována trojlodní bazilika sv. Serváce postavená na místě chrámu z první poloviny 10. stol. Z tohoto staršího kostela se zachovala krypta, v níž jsou náhrobky Jindřicha Ptáčníka a jeho manželky sv. Matyldy. V nedávném televizním pořadu z cyklu Poklady světa bylo však uvedeno že Jindřichova tumba je prázdná. Na místě někdejší falce byl na přelomu 16. a 17. stol. postaven renesanční zámek, přímo navazující na baziliku sv. Serváce. Dnes slouží jako muzeum se zajímavými exponáty - z náměstí sem např. byla přenesena mohutná dřevěná klec, v níž byli "vystavováni" těžší provinilci.

Ze zámecké terasy se nabízí pěkný pohled na město, stovky jeho hrázděných domů a různorodě členěná seskupení jejich červených střech. Poblíž Zámeckého vrchu je Mincovní vrch (Münzenberg). I na něm byl v 10. stol. vybudován klášter. V průběhu německé selské války (1524-26) byl zničen a v jeho základech byla vybudována řada malebných hrázděných domků, při jejichž stavbě bylo využito zdivo někdejšího kláštera,

Hrázděné domy, pocházející z 15. - 18. stol., jsou typické i pro historický střed města. V jednom z nich se r. 1724 narodil F. G. Klopstock, významný představitel německého básnictví. Uvádí se , že jeho poezie ovlivnila i tvorbu našich prvních obrozeneckých poetů. Jako vzácná památka se v ulici Wordgasse zachoval dům pocházející dokonce již ze 14. stol. - dnes je v něm muzeum.

Na dosti prostorném Tržním náměstí (Marktplatz) nás upoutá především radnice. Pochází ze 14. stol. a v l6. stol. byla přestavěna v renesančním slohu. Z počátku 17. stol. je krásný pískovcový portál. Vlevo od něho je plaketa s reliéfem Jindřicha Ptáčníka a na konci radničního průčelí stojí pro Německo typická socha Rolanda - symbol městských práv. Kolem ná-městí je hotová spleť úzkých uliček vyhrazených jen pro pěší a umožňujících obdivovat bohatou řezbářskou i květinovou výzdobu jednotlivých do-mů. Z městských církevních staveb je nejvýznamnější chrám sv. Mikuláše, postavený ve slohu románsko-gotickém. Jeho dvě věže ční do výšky 72 metrů.

Po založení města v něm několik staletí měly rozhodující vliv abatyše ze Zámeckého vrchu. Nespokojenost s tímto stavem vedla počátkem 15. stol. k připojení Quedlinburgu ke známé "hanze" a k rostoucímu bohatství města. Od počátku 19. stol. dochází naopak k postupnému poklesu významu Quedlinburgu. Značně poničeno bylo město v průběhu druhé světové války. Všechny historicky cenné stavby byly však již opraveny. Na citlivě provedených rekonstrukčních pracích se významně podíleli i polští odborníci a řemeslníci.

Quedlinburg se zapsal i do naší historie: Roku 973 v něm Boleslav II. jednal s císařem Otou I. o zřízení pražského biskupství a r. 1054 tu byl za přítomnosti císaře Jindřicha III. uzavřen mír mezi naším knížetem Břetislavem I. a polským Kazimírem I. Břetislav se vzdal svých výbojů ve Slezsku a polský panovník za to odváděl našemu knížectví pravidelný roční poplatek.

Z míst v okolí Quedlinburgu je nejzajímavější městečko Gernrode. Je v něm trojlodní bazilika sv. Cyriaka z 10. stol., jedna z mála zachovalých staveb postavených v předrománském, tzv. otonském slohu. Kostel spolu s klášterem založil r. 960 markrabí Gero k uctění památky svých dvou zemřelých synů. Podobně jako v Quedlinburgu, i při tomto klášteře byla zřízena škola pro výchovu šlechtických dcer. Markrabí Gero je v kostele pohřben. Dočteme se o něm, že vynikal moudrostí, ušlechtilostí a zbožností. Odpovídá to skutečnosti?

Pokud nám jeho jméno připomíná markýze Gera z Bezručových básní, nejde o náhodnou shodu jmen. V 10. století žijící Gero se "proslavil" především krutým hubením Polabských Slovanů. V bojích proti nim, odůvodňovaných šířením křestanství, neváhal užít i nevybíravých prostředků. Pozval k sobě na hostinu 30 náčelníků slovanských Luticů a dal je povraždit. Jen jednomu z nich se podařilo uniknout...

Bezruč ve svých básních brojil proti těšínskému vévodovi Friedrichovi, příslušníku habsburského rodu, blízkému příbuznému císaře Františka Josefa I. Friedrich byl vlastníkem mnoha dolů, hutí i lesů na Těšínsku a byl znám jako germanizátor. Uvést jeho skutečné jméno si Bezruč z pochopitelných důvodů nemohl dovolit, a tak tohoto utlačovatele beskydského lidu pojmenoval podle dávného hubitele Polabských Slovanů.

Průvodce v katalogu průvodců.

Jaromír Procházka