Las Vegas - aneb cyklopoutníci ve světě blikajících světýlek

Od Lake Mead už je to necelý den jízdy do Las Vegas, města hříchů, kasin, velikých peněz a hlavně miliónů blikajících světýlek. Pro nás, cyklopoutníky, je to spíše šílenost, ale přesto to chceme vidět a udělat si svůj názor na to, o čem jsme dosud jen hodně slyšeli. 

Do Las Vegas se dostáváme přes průsmyk od Boulder City a tak se nám naskýtají výhledy. První dojem je takový, že centrum s vysokými budovami jsme očekávali mnohem větší. Ovšem okolní aglomerace je ohromná. Několik hodin jen projíždíme okrajem města z jihozápadu na severozápad k cyklistovi Kevinovi, kde budeme mít na několik dalších dní základnu. V Las Vegas je teplo, ale chladněji než v Mohavské poušti. 

První den odpočíváme a druhý den odpoledne vyrážíme do centra, na tzv. Strip, což je hlavní ulice lemovaná spousty kasin. Každé kasino je zcela jiné, v jiném stylu a s různými atrakcemi. Navštívit tak můžete kasino ve stylu Paříže, kde je kopie Eiffelovky, Vítězného oblouku atd. Nebo kousek naproti stojí pyramidové kasino Luxor, část centra New Yorku či opodál věrohodně postavené Benátky, kde kromě chrámu Sv. Marca a benátského mostu si můžete zajezdit také po kanále na gondolách. A to jsem vyjmenoval jen několik ze spousty dalších kasin, která zde jsou. 

Čas v tomto umělém světě bez oken letí jak voda a my se domů vracíme kolem páté hodiny ranní a to jsme stihli jen projít tak půlku centra. Další den vyrážíme do kasin znova. Teď již ale za konkrétními atrakcemi, které jsme předtím nestihli. Takže třeba na světelnou vodní show Vulcano před kasinem Mirage, muzikálovou námořní bitvu u kasina Treasure Islands nebo na fantastické světelně-hudební představení ohromné fontány u kasina Ballagio. 

Na Stripu trávíme zase 10 hodin a čas letí a letí… . Všude kolem sebe pozorujeme desetitisíce hráčů na automatech, ruletách, pokerových stolcích apod. Točí se zde opravdu miliony dolarů a moc nechápeme, co ty lidi na tom baví . I když nejsme vyznavači tohoto životního stylu, rozhodně stojí za to jednou to vidět a tenhle hemžící se blikající svět navštívit.

Za zmínku ještě stojí, že celých 5 dní jsme v Las Vegas bydleli u cyklisty Kevina, který je mimo jiné profesionálním hráčem pokeru a na své živobytí si nevydělává posledních mnoho let jinak, než hraním karet. Proto se sem do Vegas také přestěhoval. Dříve chodil hrát poker hlavně do kasin Mirage a Ballagio. Poslední dva roky už hraje poker ale jen virtuálně po internetu. Měsíčně je schopen si tak vydělat kolem 1500,- USD, což prý stačí na velmi skromné žití. A protože Kevin jen velmi skromný a nenáročný člověk, tak to chápeme. Povídáme si a tak trošku nahlížím do života a tajů pokerové hráče. A tak zjišťuji, že poker není úplná závislost jako třeba automaty, ale že je to hodně o logickém přemýšlení, matematice a velkém soustředění. Velmi zajímavé.

Kudy dále? Vzhledem k velké náročnosti a vyzkoušeným teplotám z Mohavské pouště se rozhodujeme, že další úsek Údolím smrti (Death Valley) pojede Renča raději autem a já na kole pošlapu sám. Teploty nad 45°C jsou na Renčino astma moc a nemá smysl něco více pokoušet. Já naštěstí astma nemám a tak přerušovat cyklotrasu nechci. A tak Death Valley beru jako jednu velkou výzvu. Zkusím to tedy projet celé natěžko se všemi brašnami. Když to nepůjde, vždy to mohu hodit do auta a v nejhorším případě tam naskočit i sám. Hned v Las Vegas si tedy v půjčovně vyřizujeme velký teréňák na 4 dny, Renčino kolo dáváme do auta a vydáváme se na nejtěžší část celé expedice. Tam nás čekají teploty mezi 50-55°C ve stínu, nekonečné kopce a spousta dalších extrémů. To vše ale až příště.

Pocení jako v sauně

Martin Stiller
www.cyklocestovani.cz