USA na kole - skrz ovocné sady na legendární Golden Gate Bridge

Posledních několik stovek kilometrů jsme díky našim kolům nakoukli více do srdce Kalifornie, která je plná různých ovocných sadů jako jsou jahody, višně, mandle, fíky, jablka, broskve, meruňky a další plody. Také jsme museli vyřešit poslední závažný technický problém, který mohl skončit i tragicky. A nenechali jsme si ujít posledních pár přírodních památek. Happy Endem celé naší cesty byl přejezd slavného symbolu San Francisca, velkolepého mostu Golden Gate Bridge. Na závěr jsme strávili ještě pár dní v San Franciscu, odkud nás čekal již jen let domů do Evropy.

Z vysokých hor do nekonečných nížin

Opouštíme národní park Yosemite a prudce klesáme k městu Oakhurst a dále do rovin mezi Maderou a Coalingou. Všude kolem nás je spousta sadů a polí s různými plody. Kalifornie je opravdu bohatá na ovoce. Neváháme a jdeme se občas občerstvit. Je to paráda baštit čerstvé jahody, broskve apod.

Pahorkatina

Zemí nikoho

Za Coalingou se rovina mění v menší kopce a my ve velké teplu skrz různé kaňony stoupáme zase do kopce. Téměř nikoho nepotkáváme. Tady opravdu lišky dávají dobrou noc. Nocujeme u velmi příjemných a energických lidí, kteří nás zvou i na výbornou večeři. Tak to si fakt necháváme líbit. Odsud již to není daleko na národní památku Pinnacles, kde podnikáme půldenní túru mezi skalními útvary, které jsme rozhodně nemohli vynechat.

Pinnacles

Pár metrů více a už jsem tu nemusel být!

To, že mi praskl kousek od Fresna zadní ráfek a nezbylo tedy nic jiného, než koupit celé nové zadní kolo, to snad ani nebudu zmiňovat. To byly ztráty jen časové a finanční. Hůře mohl dopadnout jiný příběh, který následoval bezprostředně po sjezdu z celkem prudkého kopce. Opřel jsem kolo o zeď restaurace a v tom zničehonic slyším rychlé syčení a moje přední kolo bylo během sekundy úplně prázdné. Celý ventilek se sám od sebe odtrhl z duše! Tohle se stát za jízdy, tak by to dopadlo asi dost tvrdě.

V domě, kde se neuklízelo snad 100 let

Ten večer se nám nedaří najít žádný dobrý flek, vše je zase oplocené a tak míříme k osvětlenému domečku. Pan majitel s dcerkou nás vřele vítají a hned zvou dále. Když vidíme, jak to tam vypadá, nestíháme se divit. Vše na všem, jak ve skladišti a zároveň ve chlívku. Fakt kuriózní podívaná. I v tomto se evidentně dá tedy bydlet. Ale co, nám to nevadí. Hlavně, že máme kam složit hlavu. Ráno se s příjemnými lidmi loučíme a musím říci, že na tenhle nepořádek jen tak nezapomeneme.

Pacifické pobřeží

Cykloturistická tepna Ameriky

Po dlouhých měsících dorážíme na pobřeží Pacifiku a ve městě Santa Cruz se napojujeme na jednu z nejznámějších cyklotras Ameriky a to Pacifickou pobřežní cyklostezku, která vede od kanadských hranic až k mexickým přes celé USA. Během pár hodin tady potkáváme desítky dálkových cyklistů. Moc ale nechápeme, proč všichni jezdí právě tady. Vždyť tady není nic moc k vidění ve srovnáním s tím, co jsme měli možnost spatřit my. Možná to je ale dáno tím, že tady jsou na trase motely, obchody a celkové zázemí naproti tomu, kde jsme byli my a kde nebylo mnohdy nic k vidění mnoho dní. Během dvou dní tady na této cyklostezce potkáváme zhruba 5x více cykloturistů než do té doby na celé naší americké cyklocestě. Když to ale tady vidíme, tak jsme šťastni, že jsme jeli tamtou divočinou plnou dobrodružství, divoké přírody apod.

Svět je opravdu malý

A že tohle rčení je opravdu pravdivé, tak o tom jsme se přesvědčili i my. Tak si to šlapeme po západním pobřeží směrem na San Francisco, když v tom na nás někdo mává z auta. Nejprve nepoznáváme o koho se jedná. Auto zastavuje a najednou z něj vystupují naši kamarádi Honza a Pavla. No to je ale překvapeníčko a náhodička! S Honzou jsem byl loni trekovat v Pákistánu a najednou se setkáváme tady v Americe. Trávíme společně celý večer a klábosíme až do ranních hodin. Opravdu příjemné setkání pro nás všechny.

Golden Gate

Oficiální Happy End na mostě Golden Gate v San Franciscu

Pomalu, ale jistě se blížíme do cíle. Tím je již od startu San Francisco. Město, o kterém snad každý tvrdí, že je krásné a že by tam rád žil. Tak jsme zvědaví, jak tohle velkoměsto zapůsobí právě na nás. Netrvá tomu dlouho a dorážíme na legendární most Golden Gate. Jsme uchváceni. O tomto jsme snili. Najednou jsme tu, šlapeme do pedálu po tomto mostě a jsme vlastně v cíli celé náročné půlroční cyklocesty. V hlavách se nám prolínají tedy různé pocity. Radost a nadšení z toho, že jsme to vše zmákli, že jsme si splnili sen a cíl, že všechno vycházelo a že se nám nic nestalo. Oproti tomu jsme posmutnělí, že všemu tomu snažení je konec, celé naše cykloputování padá nezastavitelně do historie a nám už zbývá jen pár posledních dní předtím, než se budeme muset vydat na cestu zpět do kruté reality.

Golden Gate

Martin Stiller
www.cyklocestovani.cz