Gotthard Basistunnel

Dne 15.10.2010 ve 14:18 hodin prorazil razící stroj "Sissi" poslední metry nejdelšího železničního tunelu na světě a tak dělníci, kteří pracovali ze dvou stran proti sobě toho dne vyrubali poslední metr skály, která je oddělovala. Odchylka byla úsměvný jeden centimetr.

Nový Gotthardský úpatní tunel je projektován a prováděn společností AlpTransit Gotthard AG (ATG), která je společností plně vlastněnou Švýcarskými federálními železnicemi (Swiss Federal Railways Ltd.). Smlouva na provedení práce byla uzavřena Švýcarskou federální vládou. Spojení povede ve dvou oddělených tunelech, vzdálených od sebe 40 metrů. V tunelu budou dvě dvojitá spojení u Sedrunu a u Faida. Také se plánuje třetí bezpečnostní tunel, který by byl využíván pro údržbu a také jako možná rezerva.

Budoucí, již několikátý Gotthardský tunel se zatím razí od roku 1996 a vytěženo z něho bylo dosud 13 milionů kubíků horniny. To je množství, jímž by se dal naplnit nákladní vlak, který by dosahoval délky z Curychu do New Yorku. Část tohoto materiálu bude použita na obnovení alpských jezer, která byla vybagrována kvůli štěrku.

Při ražbě musely být překonány složité geologické podmínky. Problémem byly různé druhy hornin – žuly, ruly, ale i fylity, břidlice, prachové nesoudržné vápence. Očekávaná teplota v tunelu má dosahovat kolem 50 °C, proto je nutné vybudování výkonné klimatizace.

Gotthard Basistunnel má dva pararelní tubusy, každých 312,5 metru jsou spojeny propojkami. Západní bude mít délku 57,091 kilometrů, východní 56,978 kilometrů. Svojí délkou tedy překoná dosavadní nejdelší železniční podmořský tunel mezi japonskými ostrovy Honšú a Hokkaido – známý Seikan (otevřen byl 13. 3. 1988) o 4,241 kilometru.

Tubusy se nacházejí v hloubce přibližně dva kilometry pod švýcarskými alpskými štíty mezi městy Luzern a Chiasso /2 500 metrů pod vrcholem Piz Vatgira/, přesněji mezi Erstfeldem a Dodiem. V podstatě bude připojen k již stávajícímu železničnímu Gotthardskému tunelu.

Rozchod kolejí bude normálních 1435 milimetrů a vlaky jím budou projíždět maximální rychlostí až 250 km/hod. Plánovaný počet vlaků má být 200-250 denně. Na nákladních vlacích by se mělo ročně přepravovat 40 milionů tun nákladů.

Prozatím bylo proinvestováno 10 miliard švýcarských franků, celkové náklady by měly dosáhnout do dokončení koncem roku 2017 19 miliard CHF, tedy asi 350 miliard Kč. Mezním datem dokončení je v nejhorším případě polovina roku 2020.

Zatím k 15. 10. 2010 na stavbě zahynulo osm dělníků. Denně jich v tubusech pracuje kolem dvou a půl tisíc.

Ve Švýcarsku se velmi dbá na veřejné mínění a tak stavba prošla několika referendy a každý Švýcar za tento nejdelší železniční tunel zaplatí (statisticky) v přepočtu 22 tisíc Kč. Co to je proti našim bankám.

Hlavním smyslem výstavby tohoto kolosálního díla je ulevit – přenést nákladní silniční dopravu mezi Německem a Itálií a také neméně důležité je zlepšení životního prostředí. Mělo by se také významně ulevit 3. nejdelšímu Gotthardskému silničnímu tunelu, který byl otevřen 5. září 1980 s délkou 16,4 kilometrů.

Současným nejdelším silničním tunelem je norský Laerdalský mezi Oslem a Bergenem, který byl otevřen 27. listopadu 2000 a má délku 24,51 kilometrů. Druhým nejdelším je čínský Čung-nan-šan pod pohořím Čching-ling-šan s délkou 18,04 kilometrů, otevřený 20. ledna 2007.

Cesta rychlovlaku z Curychu do Milána by se měla díky novému železničnímu tunelu Gotthard-Basistinelu zkrátit ze tří hodin a 40 minut na 2 hodiny a 40 minut.

Dva roky po otevření Gotthard-Basistunnelu bude zaveden limit, který omezí počet nákladních automobilů, které budou moci projet Alpami. Nově to bude 650 tisíc kamionů za rok, zatím je to neúnosných 1,2 milionů.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení